Před pěti lety převzal od náčelníka generálního štábu Petra Pavla celostátní cenu Český patriot 2012 v kategorii Zachování kulturně historického dědictví vojenských tradic. Naše redakce s ním připravila krátký rozhovor.

Co vás přivedlo k vojenské historii?

Asi nález legionářských ocenění mého praděda, střelce ruských legií Františka Malého a vlastenecká výchova mého otce. Chtěl jsem přispět k tomu, aby se na těžké časy, které naši pradědové prožívali, nezapomnělo.

Soustředil jsem se na vojenské stavby, které to do jisté míry symbolicky ztělesňovaly. S několika podobnými nadšenci jsem založil Klub vojenské historie Opava, který sdružuje zájemce o vojenskou historii naší armády za první republiky.

Těžištěm naší činnosti se stal milostovický pěchotní srub OP-S 25 Trigonometr a pravidelné restaurátorské i udržovací práce u něj i v něm. Pokud by nebyly pravidelné, utrpěly by exponáty. V současné době je nás dvacet a naše veškerá činnost je založena výhradně na dobrovolnictví.

O jaké konkrétní činnosti je řeč?

Po dotažení všech smluvních podmínek s Armádou ČR a vlastníky pozemků objekt opevnění upravujeme do muzejní podoby, jakou měl v roce 1938. Bunkr byl původně určen k obraně republiky. Do současné doby se nám podařilo shromáždit velké množství předmětů.

Srub je vybaven kompletní výzbrojí, ubikacemi, místností telefonisty, radiotelegrafií, strojovnou i filtrovnou. Na obou stranách srubu máme osazené dva unikátní kanony Škoda vzor 36. Jeden jsme dostali z Francie a druhý z Norska.

V čem jsou unikátní?

Československý pevnostní kanón je speciální pevnostní zbraní zvláštní konstrukce. Na světě je už jen několik takových exemplářů. Jde o velmi cennou památku, získanou díky mezinárodní spolupráci. Francouzský kanon měl střílnu poničenou výbuchem, a proto musela být znovu strojně opracovaná.

Její stěhování ven a zpátky chodbičkami bunkru, širokými devadesát centimetrů, byl hodně tvrdý oříšek. Norský přišel v docela dobrém stavu, stačilo ho jen rozebrat a zrepasovat.

U srubu ještě občas zuřívají líté boje.

Ukázky bojů občas pořádáme od roku 2003 a poslední jsme předvedli v rámci století od vzniku československých legií v září loňského roku. Kromě ukázky cvičení z roku 1938 jsme s dalšími kolegy předvedli veřejnosti i velkou ukázku pozemních a leteckých bojů z první světové války v dobových kostýmech.

Naše bojové ukázky jsou motivované snahou přiblížit návštěvníkům historii a vývoj ozbrojených složek naší republiky populární formou.

Je kolem srubu hodně práce?

Té je nepočítaně. Srub má vysokou vlhkost, a proto musíme neustále udržovat exponáty, aby nezrezavěly, zajišťujeme výkresy jednotlivých dobových předmětů, které ve srubu dosud chybí a zadáváme jejich výrobu. Například ostravští učni nám teď vyrobili kolem čtyřiceti bedýnek na munici.

Delší dobu jsme prosili armádu o tak zvané „ježky“ a nakonec jsme je získali z vojenského prostoru Doupov od vojáků, kteří je už nepotřebovali. Už je máme rozmístěné v okolí našeho objektu. Před nedávnem jsme ve srubu přivítali paní Janu Jirouškovou z rodiny brigádního generála Jana Satorie, který velel obráncům hlučínského opevnění.

S vnukem Michalem byli hosty opavského Klubu vojenské historie a milostovickou pevnost si prohlédli se zájmem.

Vojenská historie je jediným koníčkem, nebo máte osedlané i další?

Pár jich určitě je. Například pomáhám vést sportovní klub sebeobrany v rámci bojových umění a velmi příjemně trávím volný čas se svou třináctiletou dcerou Patricií.

Pro dovolenou upřednostňujete hory nebo moře?

Já rozhodně hory, ale dcery zase moře a pokaždé mně přehlasují.

Pavel Chráska se narodil 25. ledna 1974 v Opavě sochaři Pavlu Chráskovi a výtvarnici Janě Chráskové. V uměleckých stopách rodičů nešel. Po studiu na opavské strojní průmyslovce vystudoval ještě Právnickou fakultu brněnské Masarykovy univerzity, v kasárnách prožil rok povinné vojenské služby a nastoupil na opavské státní zastupitelství, kde dosud působí jako státní zástupce.

Má dvě dcery a bydlí v opavské městské části Palhanec.