Jak byste zhodnotil své první měsíce ve funkci ředitele?

Beru jako velký dar, že jsem dostal příležitost být součástí Charity, organizace, která je největším nestátním poskytovatelem zdravotnických a sociálních služeb, symbolem pomoci a milosrdenství. Je radost pracovat s odborníky, kteří navíc dávají službě druhým kus svého srdce.

Prvních pět měsíců bylo hlavně o zajištění zdrojů financování. Stihli jsme ale i řadu dalších věcí. Díky daru od společnosti HSF System zlepšujeme informovanost o našich službách a rozjeli jsme nové projekty, včetně Národní potravinové sbírky.

Bylo náročné převzít tuto pozici po Lukáši Volném, který v Charitě Hlučín působil v předchozích dvanácti letech?

Lukáš odvedl v Charitě obrovský kus práce, za kterou mu patří velký dík. Jsem rád, že jsme v kontaktu a že mám možnost s ním některé věci konzultovat a navázat na něj. Zásadní je pro mě pomoc mých nejbližších spolupracovníků, které si nesmírně vážím.

Mám radost z podpory ze strany měst a obcí, farností, Diecézní charity, rady Charity a v neposlední řadě mé rodiny, která mi dodává obrovskou energii.

Co vaše vize do budoucna? Je něco, na čem byste chtěl obzvlášť zapracovat?

Nechceme Charitu Hlučín udržovat, ale rozvíjet. Jsme a budeme otevření a aktivní. Pomůžeme tam, kde je to nejvíce potřeba. Naším cílem je zapojit do pomoci i naše okolí. Určitě je zde prostor pro rozvinutí dobrovolnické činnosti a zapojení místních firem a osobností.

Je před námi rekonstrukce našeho sídla v Hlučíně, kde bychom rádi měli sociální poradnu. Nápadů je ale ještě mnohem víc.

O víkendu jste absolvovali potravinovou sbírku, jsou v plánu i další akce?

Z Národní potravinové sbírky mám obrovskou radost. V hlučínské Bille se celý den sbíraly potraviny pro lidi bez domova a azylové domy v okolí. Mnoho lidí nás varovalo, že neseženeme dobrovolníky… Měli jsme jich přes dvacet.

Pomohlo Gymnázium Josefa Kainara, odkud přišlo 14 studentů. S kampaní pomohly farnosti i město Hlučín. Brzy se uskuteční také tradiční jarmark v našem Domově svatého Mikuláše v Ludgeřovicích, který proběhne 7. prosince.

Lidé si budou moci koupit i výrobky z naší sociálně terapeutické dílny. Všechny srdečně zvu.

Blíží se Tříkrálová sbírka. Je nutné se na tuto akci připravovat dlouho dopředu?

Je to několikaměsíční velká porce práce. Všechno musí klapnout na sto procent a proběhnout přesně podle pravidel. Sbírka má úžasnou atmosféru, kterou jsem v posledních dvou letech jako vedoucí jedné ze skupin sám zažil.

Je to propojení silného duchovního poselství s obrovskou lidskou solidaritou a konkrétní pomocí potřebným. Předem děkuji všem koordinátorům, koledníkům a lidem, kteří je přijmou.

Některé charity mívají problémy se sháněním dobrovolníků. Jak jste na tom vy?

Dlouhodobě spolupracujících dobrovolníků moc nemáme. Je to jedna z věcí, na kterou se chceme zaměřit. Národní potravinová sbírka byla první příležitostí a chceme pokračovat dál. Má-li někdo chuť nezištně pomoci, ať se na nás určitě obrátí.

Před několika lety se hlučínská Charita musela vypořádávat ze lživého nařčení, že výtěžek této sbírky poputuje na pomoc uprchlíkům. Tato informace byla po městě rozšiřována dokonce formou letáků. Musel jste za dobu svého působení řešit nějaké nešvary?

Zatím jsme nic podobného naštěstí řešit nemuseli. Naše záměry na použití sbírky uvidí lidé na letáčku, který přinesou koledníci. Kontrolní mechanismy jsou tak přísné, že využití jakékoliv sbírky, daru či dotace na jiné účely, než ke kterým jsou peníze určeny, skutečně nehrozí.

Pavel Sobol se narodil 9. března 1980 a pochází z Ludgeřovic. Nyní žije v Šilheřovicích. Vystudoval Obchodní akademii v Ostravě. Posledních šestnáct let pracoval v oblasti marketingu a komunikace, kde měl na starosti projekty pro neziskový sektor. Je ženatý a s manželkou Šárkou má tři děti: dvojčata Klárku a Péťu (11 let) a Honzíka (3 roky). Má rád sport, hudbu a dobré pivo.