Petr Rajnoha: Hudba je pro mě řeč

Nyní je jakožto ředitel konzervatoře připraven do značné míry pokračovat v koncepci, jež fungovala i v minulých letech, což rozvádí slovy: „Málokdy se řekne, že se udělalo něco dobrého, že je třeba na to navázat. To je můj případ a případ naší školy."

Co rozhodlo o vašem nástupu do čela církevní konzervatoře?

Mám za sebou zkušenosti nejen z umělecké a pedagogické oblasti, ale taky z oblasti řízení školy. Dělal jsem několik let zástupce ředitele na konzervatoři v Olomouci a chvíli také na konzervatoři v Brně. Tyto zkušenosti jsou k nezaplacení, protože se seznámíte s provozem konzervatoře přesně z takového místa, ze kterého vidíte nahoru i dolů.

Měl jsem také po určité období na starosti celý provoz školy. Při výběrovém řízení jsem poměrně v klidu tyto zkušenosti uplatnil a možná i to rozhodlo, že jsem komisi přesvědčil.

Jste ve funkci od začátku září, je na konzervatoři něco, co Vás již stačilo překvapit nebo co jste nečekal?

Já většinou nic neočekávám. Vplul jsem do provozu rovnýma nohama a snažím se udržet hlavu nad vodou a zachovat ji klidnou v rozhodnutích, která musím denně činit. To je vlastně pro mě asi největší překvapení, že je nutné činit opravdu velké množství rozhodnutí.

Nemám problém se rozhodovat, ale v této době ještě často nemohu zvážit pro a proti, protože zatím školu tak dobře neznám. Možná si později ani nebudu svá rozhodování uvědomovat, protože budu lépe znát zaměstnance a studenty, a rozhodovat se budu automaticky.

Je pro mě taky překvapením, a to příjemným překvapením, jak je škola dobře „seřízena" po organizační stránce.

Jak vypadá po vašem nástupu koncepce církevní konzervatoře v hlavních bodech, bude se nějak zásadněji lišit od té, kterou škola razila před vaším příchodem?

Domnívám se, že koncepce se nijak zvlášť měnit nebude. Chci navázat na většinu toho, co bylo do této doby pořádáno koncerty, přehlídky, soutěž, přednášky a tak dále. Mám rovněž v úmyslu podporovat výuku a provozování barokní hudby z hlediska historické praxe.

Dále se chci trochu víc zaměřit na kvalitu vzdělávání, na větší motivaci studentů, na prezentaci školy ve smyslu, aby se rodiče nebáli umístit své dítě na konzervatoř, aby získali důvěru, že jejich dítě získá kvalitní všeobecné vzdělání uplatnitelné v životě.

Pokud nastanou nějaké výraznější změny, jakých oborů se budu týkat?

Je poměrně časté, že se od nových ředitelů očekávají nějaké výraznější změny. Je to dnes moderní, akční, poutavé. Když přijde nová vláda, tak zaručeně bude všem vyprávět, jak to ta stará vláda dělala špatně. Málokdy se však řekne, že se udělalo něco dobrého, že je třeba na to navázat.

To je můj případ a případ naší školy. Já jsem navíc spíš zastáncem dlouhodobějších koncepcí. Fred Kofman ve své knize Vědomý business to nazývá „ježčí koncepcí". Je to koncepce postavená na lidské potřebě smyslu, štěstí a opravdovosti. A to je vždy běh na dlouhou trať.

Kolik se na církevní konzervatoř hlásí ročně zájemců, dá se říci, že je tato statistika za poslední léta neměnná?

Na konzervatoř se každoročně hlásí o něco víc zájemců, než je možné přijmout. Přesná čísla však teď nesdělím, protože tuhle statistiku u sebe nemám. Je však dobré, že je takzvaně z čeho vybírat a že zájem o školu je, a to poměrně stálý.

Mým velkým a neskromným přáním je, aby si škola získala takové jméno, že by na ni jezdili studovat mladí lidé z celé České republiky, aby patřila mezi vyhledávané školy pro svou kvalitu a jedinečnost. Možná je i výhodou, že jde o malou a poměrně mladou školu, protože má větší potenci ke kvalitativnímu růstu než velké tradiční školy.

Na jaký obor se Vám letos přihlásilo nejvíce zájemců a naopak je nějaký obor, který má v současné době kvůli nízkému zájmu u vás existenční problémy?

Tradičně se nejvíc žáků hlásí na zpěv. Některé obory mají existenční problémy, ale to je proto, že jsou nové a zatím se nepodařilo získat pro ně dost studentů. Budeme dělat všechno pro to, aby se to změnilo, aby zastoupení oborů bylo rovnoměrnější.

Jaké možnosti uplatnění mají studenti Církevní konzervatoře v Opavě a také obecně v naší zemi?

Obecně je nutno říct, že středoškolské vzdělávání směřuje čím dál víc k celospolečenskému uplatnění. Studenti mají získat takové kompetence, aby byli schopni začlenit se do společenského života, aby byli sebevědomí, otevření, jazykově vybavení zvláště v oblasti svého oboru.

Konzervatoř k tomu přidává ten krásný rozměr hudební, který mladého člověka formuje i po stránce osobnostní a kulturní. To je pro naši společnost nesmírně důležité. Řekl bych, že je to tak trochu vzájemně úměrné: Dokud se budeme v hudbě a obecně v umění vzdělávat, budou mít v této oblasti mladí lidé uplatnění.

Pokud se toho ovšem vzdáme, padneme do spotřební otupělosti a většina pak bude třeba prodávat v obchodech nebo si budeme navzájem dělat manažery. Je to možná s podivem a zdánlivě proti trendu ve společnosti, ale musím říct, že stále je uplatnění absolventů konzervatoří na vysoké úrovni.

Najdete si i coby ředitel CK v Opavě čas na hru na varhany, kterou jste studoval a později vyučoval?

Přesněji řečeno stále vyučuji! Jako ředitel mám samozřejmě povinnost malého pedagogického úvazku a jsem samozřejmě rád, že jsem stále v hudebně-pedagogické činnosti aktivní. Je to takový odpočinek, relaxace. Stejně jako hra na varhany, kterou neopomíjím a občas využiji nabídek ke koncertování. Jen musím z nabídek trochu víc vybírat než dříve.

Ale bez toho hraní bych tu činnost asi ani nemohl vykonávat. Vidím v tom velký a hluboký smysl, byl jsem tak odmalička formován a aktivní hudební život je pro mě nezbytnou součástí života. Hudba je pro mě řeč. Je to řeč těžká a málokdo jí dobře porozumí. Ale dovedl byste si představit spokojený život bez možnosti komunikace s ostatními?

Jak se Vám líbí v Opavě, třeba i v porovnání s Olomoucí, kde jste působil před svým příchodem.

V Opavě se mi moc líbí. Je úžasné, že je konzervatoř v centru města a já můžu kdykoliv dojít kamkoliv a přitom pozorovat ruch města, jeho památky i spokojené lidi v zahrádkách restaurací. Zdá se mi, že čím je město menší, tím menší je v něm shon a působí tak klidněji.

Na druhou stranu kulturní prostředí je zde velmi čilé. Bohužel zatím nemám moc času na to, abych kulturní akce častěji navštěvoval. Věřím, že se to brzy změní.

Jan Mareček