„Chci být nejkrásnějším šedesátníkem v Opavě," usmívá se Radim Masný, který má o padesát kilo méně než v dobách minulých. „Podíl na tom má i mladá přítelkyně," dodává vášnivý motorkář.

Výrazně upravil i svou životosprávu, ze svého života částečně odboural alkohol, chystá se otvírat důl a čeká, jak dopadne soud se společností, na kterou má vliv. Během rozhovoru pro Deník zavzpomínal i na extraligové roky v Opavě. „Já jsem klub nikdy neřídil, jen jsem sháněl peníze, vedla ho má manželka.

O mě se říkají čertovské věci, přitom jsem na hokeji nechodil ani do VIP. Měl jsem své místo na tribuně, kde jsem si dal deset rumů, snědl, dokud je nezačali opékat, smočené párky a bylo mi fajn," vzpomíná na své hokejové období. Více už v následujícím rozhovoru.

Když se na vás člověk podívá, otázka, která ho asi jako první napadne, co se děje? Mám na mysli váhu, musel jste dát hodně kil dolů…

(usměje se) Vždycky jsem sportoval, to může pan trenér potvrdit (podívá se na Jiřího Týna). Změna je ale možná v tom, že jsem se v určitý moment rozhodl se sebou výrazněji něco udělat. I když jsem měl bezmála 160 kilo, tak jsem se cítil dobře a byl v kondici.

Ale asi je to věkem, prostě jsem se rozhodl zapracovat na postavě. Zklamu některé lidi, kteří si mysleli, že můj výrazný pokles váhy souvisí se zdravotními problémy.

Kolik jste dal dolů kilo?

Když vezmu svou výchozí váhu, kterou jsem měl v životě, a to 161 kilo, tak dost. Tahle váha byla pro mě signálem, kdy jsem si řekl: a dost. Prohlásil jsem, že do šedesáti let se pokusím být nejpěknějším šedesátníkem v Opavě. V současné době vážím 108 kg, můžu mít klidně osmdesát, protože vím, jak ovládat svoje tělo, ale necítil bych se šťastný.

Pokud mi váha spadne na 105, dělám vše proto, ať se sestup zasekne. Svým způsobem cvičení jde proti hubnutí. Nabývá vám svalová hmota a tím i váha jde nahoru. Ale dnes mám svých 108 kilo v jiné kvalitě. Jsou lidé, kteří dávají váhu dolů dietami, jejich tělo vypadá ochable, navíc tito lidé musí mít hodně těžký život.

Jak často cvičíte?

Když mám čas. Pokud se rozhodnu, tak ho mám. Do posilovny chodím čtyřikrát týdně. Cvičení je velice důležitý faktor v mém životě.

Byl jste spojován s boxem. Aktivně zaboxovat vás neláká?

Ne, ne. Box jsem měl samozřejmě rád. Zhruba před třemi lety jsem se rozhodl, že už nechci, aby mé jméno někde figurovalo. Při cestě na schůzku olympijského výboru, jehož jsem byl dlouhá léta členem, jsem se rozhodl se vším skončit.

Nepřijal jsem ani nabídku ruské federace, abych kandidoval do evropských a světových pozic. Jednoduše jsem skončil, přestalo mě to bavit.

Sport vás ale baví? Nebo ne?

Ztratil jsem veškeré ideály. Z doby, kdy jsem byl vlastníkem extraligového hokejového týmu, přišel jsem na to, o čem se nyní hodně mluví ve vztahu k fotbalu. Přestal jsem si každý den kupovat Sport a celkově ho sledovat. Je ale pravdou, že když je mistrovství světa, tak to se dívám.

Říkáte, že jste ztratil ideály. A co baráž se Znojmem, kdy Opava prohrávala 3:0 na zápasy, nakonec sérii otočila ve svůj prospěch…?

Slyšel jsem o této sérii hodně příběhů, ale všechno kecy v kleci. Za stavu 3:0 pro Znojmo jsem se pomalu smiřoval s tím, že spadneme. Jsem ale člověk, který z boje neutíká. Vložil jsem se do toho, do soupeřových hráčů ovšem nikdo nezajel, jak si někteří mysleli. Chtěl jsem jen po rozhodčích, ať pískají extraligu.

Náš tým měl kvalitu, najednou se hra nekouskovala a my jsme začali Znojmo přehrávat. Po kondiční stránce jsme byli na tom daleko lépe než oni. Přece jenom mezi extraligou a první ligou byl velký rozdíl.

Litujete toho, že jste vstoupil do opavského hokeje?

Nelituji ničeho, protože svůj život žiju rád. S dnešním rozumem bych se choval jinak. Hokej mi více vzal, než dal. Co se týče hokeje, měl jsem a asi mám řadu kritiků, i dost nepříjemných. Nikdo z nich ale při tom nebyl.

Mám pro ně jedinou odpověď, u které se usměju, protože já jsem ten zlý Masný. Výborně. Extraligu jsem do Opavy přivedl, až to někdo dokáže taky, já se mu pokloním a pokusím se ho třeba trumfnout. Avšak zůstávám v klidu, v Opavě tohle nikdo nedokáže.

Podle vás už hokejová extraliga v Opavě nebude?

Určitě ne mojí zásluhou. Dál nikoho jiného nevidím. Při tom všem, co se o mě říká, já mám dobrou povahu. Jsem Opavák tělem i duší. Jsem Radim Masný z Opavy, tady žiju, hokej jsem dělal pro Opavu. Co je dnes Opava? Staré město, ve kterém nic není. Za chvíli z ní bude noclehárna pro Ostravu.

De facto sport je jediná věc, která může město zviditelnit, ať už je to fotbalová liga, extraliga nebo basketbalová Mattonka. Máme jen basket, a to je málo. Ráno v rádiu tak uslyšíte, že se tady stála nějaká bouračka, což je smutné.

Ve výčtu sportů, které mohou zvednout renomé Opavy, je i fotbal, mimochodem vaše osoba byla v minulosti spojována se vstupem do SFC…

Do opavského fotbalu jsem vstupoval více, než je veřejnosti známo. Složil jsem i peníze na odkup podílu. Najednou si uvědomila městská rada, že by to nebylo vhodné. Když politici zjistili, že by se fotbalu chopil Radim Masný, člověk se svým názorem, udělali vše proto, abych fotbal nevlastnil.

Byl jsem připravený přivést trenéra, uvažoval jsem o panu Komňackém. Řeknu ještě jednu věc, Ukrajinci opavský fotbal nerozkradli, ti už přišli do vyjedeného krámu, a kdybych fotbal vlastnil já, město by do něj tolik peněz každoročně nenalívalo.

Od té doby jste neměl se sportem v Opavě nic společného?

Funkcionáři, primátor zvou sportovce a činovníky na každoroční setkání. Já nikdy pozvánku nedostal, přitom jsem byl prezidentem evropské a viceprezidentem světové federace a několik let členem olympijského výboru. V Opavě mě nikdo jako funkcionáře nebral. Víte proč? Protože jsem Radim Masný.

Dá se říci, že žijete v ústraní?

Především se bavím životem. Vyhodnocuji, co je postradatelné, a co ne. Mohu si říci, město mi nic nedává, nemá smysl tady žít. Jen vidím, jak město chřadne, jak je rozkradené. Stačí se podívat na Slezanku. Víceméně jsem zvažoval, že se přesunu někam mimo, že jako jachtař budu žít někde u moře, mám rád Chorvatsko. Nakonec jsem vyhodnotil, že jsou věci, které bych postrádal. Nedokázal bych žít bez svého trenéra.

Jirka Týn a doktor Oleg Zhur jsou lidé, kterých si nesmírně vážím. Zásluhou těchto dvou mi bude šedesát a žádný z mých vrstevníků se nemůže se mnou srovnávat, je mi prostě fajn. Žiju s mladou ženou a té by se nelíbilo, kdybych se věnoval politice nebo sportu. Dělám věci, které mě baví.

Třeba momentálně firma, na kterou mám nějaký vliv, staví továrnu, otvírá důl, jediný v republice, takže to mě naplňuje. Sport mě baví, ale ne tak jak v minulosti.

Nechodíte se ani dívat?

Na co?

Na fotbal, na hokej…

Po Evropě jezdím zásadně autem, protože nesnáším, buzerace na letišti, i když vím, že pro bezpečnost je to důležité. To samé platí i o sportu. Dnes, když chcete jít na kvalitní utkání, tak procházíte, když to přeženu, padesáti kontrolami a musíte se pomalu svlékat do naha. Vaše partnerka nemůže mít ani parfém, aby někoho neohrozila.

Tohle mě nebaví. I přesto na sport občas chodím a domů se vracím nadšený.

A na opavském fotbale nebo hokeji vás neuvidíme?

(usměje se) Na Slezský FC nechodím, protože mu přináším smůlu. Pokaždé, když jsem šel na fotbal, Opava prohrála. Jednou se mi stalo, že jsem ze stadionu odcházel za stavu 0:3, a než jsem dojel na chalupu, bylo vyrovnáno.

Hokej mě naposledy zaujal v Polsku, v době, kdy v Jastrzębie trénoval ještě můj kamarád Jirka Režnar. Atmosféru, kterou vytvořili Poláci, byla neskutečná.

Podnikáte?

Řeknu to takhle, mám vliv na určitá podnikání.

Vaše jméno je spojováno se soudním sporem, který z vás má udělat bohatého člověka…

To je právě to, ono se toho píše více, než já sám vím. Nepopírám, že jedna z mých společností vede soudní spor se slovenským státem. Kdyby právo bylo právem, tak už dávno spor skončil. Pokud existuje spravedlnost, bude společnost, která soud vyhraje na 99,9 procenta bohatá.

Určitě částka, kterou má vysoudit, není tak vysoká, jak se píše. To samé platí o dluzích, o kterých se píše v souvislosti s mou osobou. Nejsou v žádném případě tak vysoké. Víceméně se tím bavím. Doby, kdy jsem byl horkokrevný, vlítl jsem, sešrotoval jsem, ty už mám za sebou. Jen by mi mohli dát do novin nějakou aktuální fotku, přece jenom teď vypadám lépe než v minulosti.

Jak se kauza vyvíjí?

Štrasburk mou námitku proti slovenskému státu přijal. Požádal český stát, aby se vyjádřil, protože já jsem český právní subjekt. Český stát se vyjádřil, že se připojuje k řízení, protože došlo k zásadnímu porušení českého právního subjektu, čímž dal jasně najevo Slovensku, že si o tom myslí něco jiného než oni. Slováci požádali o prodloužení lhůty, kdyby si tak věřili, tak to neprotahují.

Co budete dělat s penězi, pokud soud vyhrajete?

Co bych měl dělat? Myslíte si, že si koupím raketu? Ne, zůstanu v Opavě, budu dál chodit cvičit. Budu stejně veselý, budu žít se stejně kouzlenou ženou. Navíc to by nebylo poprvé, kdy já jsem vyhrál nějakou bitvu. Lidé mě neznají.

Co říkáte na to, že se o vás říká, že jste mafián?

Kdo je, a kdo není mafián. Já si nemyslím, že jsem mafián. Jsem jen člověk, který si umí kolem sebe udělat pořádek. Ale určitě nejsem mafián, tím, že někdo nemůže dostat bezpečnostní prověrku kvůli mně. Já jsem připravený jít na úřad, ať mi udělají bezpečnostní prověrku, sám jsem zvědavý, co na mě mohou objevit.

Když jsem dvakrát kandidoval do senátu, zveřejnil jsem, že nejsem estébák, že nejsem to, že nejsem ono. Měl jsem velké štestí, že se mě nedotkla mašinerie minulosti, protože jsem byl děcko z děcáku. My jsme byli ideologicky v pořádku, procházely mi věci. Jsem čistý jako slovo boží.

Ochranku máte, nebo měl jste?

Nemám a nikdy jsem neměl, a to ani když jsem byl na vyšších pozicích. Největší sranda byla, když jsem ovládl největší chemický gigant, tak první, co jsem vyhodil, byla ochranka. Věřte mi, že je moc málo chlapů, kteří mi mohou vzdorovat. Já mám srdce, a to je více jak síla. Mám i sílu, když pustím pravou ruku.

Žiju svůj život a ten má svou linii a ta je dána podle toho jak se chovám. Buď jdu smrti naproti, což já jdu, ale v jiných oborech. Buď se mi vyhne, nebo ne. Když vás chce někdo zlikvidovat, tak vás stejně nikdo neochrání. Nejsem ani tak bohatý člověk, abych kolem sebe stavěl žulový hrad.

Jak vypadá váš ideální den?

Když ráno vstávám, a to já vstávám brzy mezi pátou, šestou. Jdu si zaplavat. Krom středy chodím pravidelně cvičit. O víkendech věnuji čas motorkám, prostě mám rád veselý život. Jezdím na chalupu, rád se procházím v lese. I když jsem byl velký podnikatel, uměl jsem relaxovat. Máte-li sílu, máte psychickou pohodu.