Už pět let vyrážíte každé léto do jiných částí Evropy. Kam se chystáte v následujících letech?

To ještě nevím, ale letos se chystáme s kamarády na Jawách 250 navštívit Švýcarsko, dále chceme jet k Mont Blancu ležícímu na hranicích Francie a Itálie. V Itálii bude zastávka u Šikmé věže v Pise. Potom trajektem do Chorvatska a zpět domů.

Letos to bude volnější. Trasa má totiž jen necelých 3500 kilometrů, na které máme jako vždy 14 dní. Do budoucna mě láká třeba Rusko, Turecko, Řecko a znovu bych se podíval třeba do Albánie, nebo do Rumunska. Mám rád přírodu a památky a nemusím moc velká města s hustým provozem.

Bezpečnostní situace v Evropě se mění, řešíte tohle nějak při svých úvahách, kam se vydat? Máte někdy na cestách strach?

Ano i tato otázka se letos řešila, ale kdyby se řešila až příliš, tak se asi nepodíváme nikam. Strach na cestách máme. Nespíme totiž v hotelech, ale ve stanech a za tmy uleháme na cizích místech a nikdy nevíme, co se může stát.

Jak finančně náročné je takové cestování?

Tyto cesty se pohybují kolem 15–20 tisíc. Někdy si říkám, jestli by nebyla lepší nějaká dovolená letecky a jen se válet u moře a odpočinout si, ale tyto cesty na jawách mají něco do sebe. Nikdy jsem neuvažoval, že bych peníze investoval jinak. Je to prostě něco co, mě baví a udělá mi to větší radost než třeba nová televize. (smích)

Na který moment ze svých cest často vzpomínáte?

Vtipná historka byla, když jsem se vracel na pionýru z Norska a bylo to už na benzínce v Česku někde u Pardubic a přišel nějaký pán a ptal se, odkud jedeme, a já mu říkám, že z Opavy, a on na to: z takové dálky? A my jsme přitom jeli z Norska, tak to bylo takové vtipné.

Jezdíte na Jawách, musíte často řešit poruchy a následné opravy?

Myslím si, že jawa je spolehlivý stroj, a nebojím se na něm cestovat tak daleko. Je pravda, že pionýr je spolehlivější, tam se jenom při problému očistí svíčka nebo se seřídí předstih a jede se dál, ale u Jawy 250 byl celkem problém s elektrikou a dobíjením. Motorky se musely roztlačovat a s vozíkem to byla pěkná dřina. Někteří z nás už to řešili bezkontaktním zapalováním.

Jak dlouho už jezdíte a proč vám 
k srdci přirostla právě jawa?

Jezdil jsem na ní už jako malý kluk po poli, myslím si, že to byla Jawa 555. V patnácti jsem si udělal řidičák a koupil jsem si Jawu 20, kterou jsem po roce prodal, a teď po patnácti letech jsem jí koupil zase zpět a po renovaci bych se chtěl na ní podívat třeba do Řecka.

Na první cestu do zahraničí jsem jel 
v pětadvaceti letech. Byla to cesta do Bulharska. Už si ani neumím představit, že bych jel na jinačím stroji než na jawě. (smích)

Chladné počasí už je u konce. Bylo těžké probudit motorku ze „zimního spánku"?

První vyjížďku za sebou ještě nemám. Ale snad už se tento týden na své Jawě 250 projedu. Dělal jsem totiž v zimě znovu motor, protože cestu ze Španělska nevydržel, takže teď už snad budu pomalu zajíždět na další cestu po Evropě.

Petr Večeřa