Na stolech byly rozesety dobové pohlednice, známky, mince, odznaky, neobvyklé střešní krytiny známého opavského sběratele Richarda Mlýnka, ale také třeba celý kufr s dalšími zajímavostmi.

Přes poměrně nepříznivou dobu pro konání podobné akce – začínala v neděli v 7.30 a trvala ani ne do oběda – byl o její návštěvu zájem a pořadatelé si mohli mnout ruce. Ačkoli burzu rozhodně nedělali pro zisk. „Potřebovali jsme vlastně vydělat jen tolik, abychom mohli uhradit pronájem sálu,“ vysvětluje jeden z hlavních organizátorů setkání František Šenk.

Sám František Šenk je přitom ikonou mezi opavskými sběrateli pohlednic. Zaměřoval se hlavně na historické fotografie slezské metropole a jejího okolí. V jednu dobu měl údajně ve své sbírce až čtyři a půl tisíce opavských pohlednic. Svůj celoživotní sběratelský koníček v sobě přitom odhalil již záhy.

„Coby ministrant jsem dostával nálepky znázorňující misionáře a černoušky v Africe, coby pionýr jsem sbíral jednak známky odlepované z navlhčených obálek, jednak nálepky ze sirek používaných v domácnosti a pro zapálení stařičkovy fajfky,“ vzpomíná.

V době středoškolského studia se přeorientoval na sbírání pivních etiket, ale po letech, kdy se čerstvě oženil, jej už dostaly zmiňované pohlednice. „Jednou nás přišla navštívit teta mé manželky a přinesla štůsek starých pohlednic po svých příbuzných. Dnes zjišťuji, že historické pohlednice už sbírám více než polovinu svého života,“ říká František Šenk.

Aby se mohlo toto hobby rozvíjet naplno, musí mít člověk dobré zázemí. A to kupříkladu František Šenk měl a má. „Ve sbírání jsem byl nenápadně podporován svou matkou a později v dospělosti manželkou, protože jsem se tak vyhýbal pivu, hospodě a cigaretám,“ popisuje vtipně, proč jej ve sběratelství doma vždy podporovali.

Druhé pokračování sběratelských setkání bude zase v dubnu na stejném místě – přesněji v neděli 22. dubna od půl osmé ráno.