Jeho příběh dostal děj v závěru prosince loňského roku, kdy mu test na covid vyšel pozitivně. Kde se nakazil a od koho, to ani netuší. Žije doma jen se sedmaosmdesátiletou maminkou, o kterou se stará. „Všechna opatření jsem dodržoval, ven jsem skoro nechodil, jen do obchodu nebo do lékárny. Pak se nakazila maminka a záchranka ji odvezla do nemocnice. Po dvou dalších nech jsem začal omdlévat a s pomocí aplikace Záchranka jsem si přivolal rychlou pomoc velmi příjemných záchranářů. Do bytu je pustila sousedka, která má naštěstí klíč od našeho bytu,“ vzpomíná senior.

Jeho velký problém je v tom, že byl zhruba před šestnácti lety účastníkem těžké dopravní nehody a od té doby má oslabenou imunitu. Po příjezdu do nemocnice skončil na infekčním oddělení v péči lékařky Kateřiny Firleyové, kterou si nemůže vynachválit. „Byla úžasná. Kdo to nezažil, nedovede si představit, jak každé vlídné slovo i chování umí pacienta, který je fyzicky i psychicky na dně, potěšit,“ konstatuje pan Štalmach.

Cestující v rouškách na letišti v Praze
Řada pojišťoven pojistí Čechům léčebné výlohy s covidem i v rizikových zemích

Zdravotníci se kolem něj pohybovali v ochranných oblecích, takže je vnímal jako „kosmonauty“. „Dnes už se tomu jen usmívám, ale tenkrát mi do smíchu nebylo. Pokud to jen trochu šlo, zapisoval jsem si na jakýkoliv kus papíru jejich jména. Nejvíc se o mě staraly sestřičky Kloboučková, Semerádová a Skřontová, MUDr. Pařízková, Hasalíková, Seget, vrchní sestra Janáčová i sestřičky Beková, Kuncová. Všichni byli moc hodní! Na stejném oddělení, jen kousek ode mne, ležela maminka, kterou se naštěstí též podařilo zachránit,“ říká Arnošt Štalmach. S dojetím vzpomíná i na dva záchranáře, kteří ho v sanitce vezli do nemocnice.

Po sestřičce mu na oddělení poslali na kousku papíru vzkaz: Brzké uzdravení! Posádka vozu RZ – Olšan Radim a Maus Miroslav. Přejeme pěkný den, hodně zdraví! Vydržte! A přikreslili sluníčko. „Ten papírek mám schovaný a opatruji ho jako velkou vzácnost. Víte, co to pro mě znamenalo? Úplně cizí lidi! Vehnalo mi to slzy do očí, moc mě tím potěšili a povzbudili!“ netají pan Štalmach dojetí. Během dvouměsíčního pobytu v nemocnici se s ním osud nemazlil. Prodělal plicní embolii a doteď ho trápí plíce i průdušky, přidala se cukrovka a stále ještě není zdravotně úplně v pořádku. I přesto je šťastný. S některými spolupacienty si dokonce volá a zůstali v kontaktu. Stmelila je společně prožitá těžká životní situace.

Pavel Zedníček
Herec Pavel Zedníček: Pandemie byla jak příprava na důchod

Teď v červnu se do Slezské nemocnice vrátil. Tentokrát už ne s covidem, ale s plnou náručí květin a slovy díků pro všechny, kteří se o něj v době léčby starali. Dojetí bylo evidentní na obou stranách, protože zdravotníky návštěva bývalého pacienta s jeho díky velmi potěšila. „Babička mě naučila, že když mám někoho rád, tak mu to řeknu. Toho se držím celý život a proto jsem se do nemocnice vrátil, abych zdravotníkům řekl: Mám vás rád,“ dodává vděčný pacient. Potěšení neskrývá ani ředitel Slezské nemocnice. „Návštěva spokojeného pacienta na oddělení a jeho poděkování spolu s kytičkou je navíc něco, co zdravotníkům udělá velkou radost, motivuje je a pomůže jim rychleji překonat psychické i fyzické vyčerpání po dlouhém covidovém období.“míní ředitel Karel Siebert.