Letošní Den D nesl název Země česká, domov můj (i tvůj). Studenti třetího ročníku Slezského gymnázia v Opavě (SGO) měli za úkol seznámit své spolužáky s národnostními menšinami, žijícími v České republice.

„Celkem máme čtrnáct stanovišť. Každé z nich představuje dvě menšiny a prezentují vždy tři žáci. Ti musí během dvaceti minut své posluchače s tou či onou menšinou seznámit. Třídy se střídají, procházejí jednotlivá stanoviště a hodnotí je," uvedla studentka třetího ročníku Aneta Skrbelová, která se spolu se svými dvěma spolužačkami o chod celé akce starala.

„Na naší škole je to už tradice, akci pořádáme od roku 2008, pokaždé na nějaké jiné téma, měli jsme třeba OSN, Den humanity, Evropskou unii a další. Letos je hlavním cílem přiblížit studentům kulturu, zvyky a náboženství národnostních menšin, které u nás žijí.

Toto téma jsme vybrali v souvislosti s uprchlickou krizí, protože ta je teď velmi aktuální. Vše organizují studenti třetího ročníku, v rámci společensko-vědního semináře. Důležité je, aby každé stanoviště bylo něčím jiné a pestré. Někteří mají třeba jen prezentaci, kvíz, jiní si vyrobili i různé pomůcky z kartonů, zkrátka jak kdo chtěl," sdělila Aneta Skrbelová.

Cílem je vzájemná spolupráce

Příprava trvala žákům téměř půl roku, pečlivě se chystali už od října. Hlavní motivací pro ně přitom není žádná cena, jde vždy především o to, aby se naučili spolupracovat, a důležitá je také zpětná vazba, kterou dostanou právě od ostatních žáků gymnázia.

„Letos poprvé mají třídy k dispozici tabulku, kde hodnotí výstup prezentujících, zda byl formální nebo ne, obsah sdělení, zda je to nějak obohatilo, co jim informace vlastně přinesly. Dále jak se jim líbila výzdoba a nakonec jednotlivé týmy dostanou výslednou známku. Je to především pro ně samotné, aby věděli, co třeba udělali špatně, co by měli ve svém projevu změnit ," poznamenala.

Témata vymýšlela pedagožka SGO Kamila Tkáčová a studenti si sami vybrali, co je zajímalo. „Dostali ode mě jen zadání, věděli, že tam musí být nějaký úvod a poté aktivita, kterou už si ale zvolí oni, protože především sami studenti musí vyvinout nějakou kreativitu. Důležité je, aby se naučili mluvit před skupinou dalších lidí, aby věděli, jak si svou práci zorganizovat a celkově jak se prezentovat.

Také se museli naučit přizpůsobovat se, někdo například onemocněl a bylo potřeba jej ihned nahradit," řekla Kamila Tkáčová a dodala, že je na své studenty moc pyšná.

„Přišli mi blahopřát i ostatní kolegové, to bylo opravdu milé. Holky organizátorky si s přípravou prožily své, věnují se tomuto projektu vlastně už od září. Samozřejmě jsem jim s přípravou mohla více pomoci a bylo by to rychlejší, ale to není účel. Podstatné je, aby si to zkusily samy, aby se naučily přijímat kritiku a spolupracovat," poznamenala.

Pozvání přijali i hosté

Některá stanoviště měla také své hosty, kteří studentům při výkladu pomáhali. Byli jimi například Hana Bláhová z ostravského Eurocentra, Miroslav Krša z jeho pobočky v Olomouci nebo Hans Korbel jako zástupce německé menšiny v Česku. Ten si projekt velmi pochvaloval.

„Prezentující studenti jsou velmi dobře připraveni. Myslím, že v tomto okrese je velmi důležité o německé menšině hovořit vzhledem k tomu, že tady v minulosti byla německá oblast, o které třeba mladí lidé tolik nevědí. Když mě tedy Velvyslanectví Spolkové republiky požádalo, abych se zúčastnil, tak mě to sice překvapilo, ale přivítal jsem to," sdělil Hans Korbel.

Sami studenti se svým tématům věnovali velmi důkladně. Ondřej Fleger spolu s dalšími dvěma kolegy přibližoval ostatním čínskou a kazachstánskou menšinu u nás. „Připravili jsme si prezentaci, spoustu obrázků, třeba co se v Číně jí, je to velmi odlišné od jiných států. Také proč se sem vlastně Číňané a Kazaši stěhují, to je zajímavé.

Na konci pokládáme žákům otázky, na které musejí správně odpovědět. Moc se jim do konverzace zapojovat nechce, ale nachystali jsme si i jedno vtipné video, po kterém se ledy většinou prolomí," řekl s úsměvem.

Projekt jej naučil především spolupracovat s ostatními. „Jsme sice ze stejného ročníku, ale z jiných tříd, takže při přípravě jsme se třeba celý den neviděli a scházeli se až po vyučování, to nás naučilo jakési soudržnosti," dodal.

Lukáš Steuer: Uprchlíci v českých táborech jsou spíše bezproblémoví

Lukáš Steuer pomáhal studentům při prezentaci. Čerpal především z vlastních zkušeností, dva měsíce totiž hlídal uprchlický tábor na Lounsku.

Lukáš Steuer je pracovníkem opavské vězeňské služby. V listopadu loňského roku byl převelen do uprchlického tábora, kde spolu s ostatními střežil objekt, v němž se přistěhovalci nacházeli. Přijal pozvání SGO a aktivně se svým povídáním do celé akce zapojil.

Jak dlouho jste pracoval v uprchlickém táboře?

Pobýval jsem v něm od listopadu do prosince loňského roku. Byl to uprchlický tábor v Drahonicích v okresu Louny.

Co jste přesně měl za úkol?

Střežil jsem objekt, takže jsem byl hlavně venku, uvnitř pak byli normální zaměstnanci.

Uprchlíci přicházejí z různých zemí. Odkud byli ti, kteří se nacházeli v Drahonicích?

Byli to především lidé z Iráku, Íránu, z Ukrajiny a několik jich bylo také ze Somálska. Když jsem přijel, bylo jich tady asi sto šedesát, nakonec jich tam zůstalo kolem padesáti.

Zažil jste za ty dva měsíce i nějakou nepříjemnost?

Bylo to bez problémů, uprchlíci byli klidní. Začali vždy jančit, jen když se objevila televize a začala něco natáčet, to dělali celkem humbuk.

Někteří lidé se snaží uprchlíkům různými způsoby pomáhat. Využívají třeba oblečení, které se pro ně sbírá?

Samotného mě překvapilo, že většinou ne. Neziskové organizace a charita pro ně pořádají podobné akce a oni si přitom například to oblečení na sebe ani nevezmou. Podívají se na štítek, zjistí, že je obnošené a odloží je, že v tom chodit nebudou. Nejraději by dostávali hlavně nějaké značkové kusy.

Veronika Bernardová