Právě on totiž pracuje společně se zástupci opavského magistrátu a ředitelkou Opavské kulturní organizace Irenou Šindlerovou na projektu nové vysoké školy v areálu bývalých Dukelských kasáren.

V čem je současná nabídka vysokých škol nedostačují, že je třeba zakládat novou školu?

Já si myslím, že český vzdělávací systém je dobrý. Nabídka je dostatečně široká. Není nic špatného na vysokém školství v České republice ve smyslu nabídky. Že se spousta věcí dělá špatně, a to nemyslím na úrovni škol, ale na úrovni ministerstva nebo grantové agentury nebo rady vlády pro vědu a výzkum, to je věc druhá. Ale o tom se teď nebavme.

Čili nemyslím si, že to je tady špatné, změnilo se to hodně k lepšímu a lidé na VŠ intenzivně pracují a mnozí dosahují skvělých výsledků. Liberal Art Colleges (LAC) je segment, který, když tu nebude, tak se nic katastrofálního nestane. Ale když tu bude, určitě to bude obohacení.

Studiumu nás je vystavěno vertikálně. Začnu v prvním ročníku konkrétní specializace a dostanu se nakonec až do posledního.

LAC je naopak systém horizontální. Už dnes si v podstatě student může vystavět svůj systém LAC sám, ale bude ho to stát hodně úsilí. Své předměty si bude muset najít na různých oborech, různých fakultách. A to je pro devatenáctiletého studenta trošku problém.

Nechci ale říct, že by se měly do našeho prostředí implantovat věci jen proto, že jsou z Ameriky. Mnoho věcí u nás funguje lépe. Chceme, aby nová škola prvních deset let prodělávala, aby ten, kdo ji založí, do toho šel s tím, že v ní utopí nějaké peníze. Co dostane zpátky, bude to, že po něm zůstane tato škola.

Kdyby takovou školu mohl založit například Olbrich, tak by tu po něm zůstala Olbrich College. To je podle mě nejslavnější opavský rodák. Jde také o to, aby absolventi, až zbohatnou, cítili povinnost vrátit škole to, co jim dala. Zaplatili sice školné, ale měli by cítit závazek škole zase dávat zpátky.

V Americe nežijí privátní školy jen ze školného. Například takový Harvard. Roční školné dělá 27 000 dolarů, ale průměrná výška stipendia je 24 000 dolarů.

Co by se na univerzitě mělo vyučovat?

Rád bych opravil jednu nepřesnost. Dříve se pojem univerzita používal pro školu, která měla jednu ze čtyř klasických fakult, jako je filozofická, lékařská, právnická či teologická. Dnes podle zákona univerzitou je ta škola, která uděluje přinejmenším magisterské tituly.

Čili škola, která je striktně bakalářská, je vysokou školou. To, o čem my v projektu uvažujeme, nemá ambice poskytovat magisterské nebo doktorské vzdělání, aspoň ne ve velké šíři. První ambice a první fáze je bakalářská vysoká škola, což vůbec neznamená, že to je něco podřadného.

Dám příklad z USA, kde pracuji. Školy zvané „colleges“ jsou čtyřleté, což je dáno tím, že studenti se na ně dostávají po dvanácti letech studia, na rozdíl od našeho třináctiletého cyklu. Tyto školy vůbec neaspirují na magisterské nebo Ph.D. studium. Jejich záměrem je, a to má být cílem naší školy, velmi široké a velmi kvalitní všeobecné vzdělání.

Obrovská část absolventů těchto škol pokračuje ve studiu Ph.D. na těch nejlepších univerzitách, nebo odcházejí na velmi ceněná a dobře honorovaná pracovní místa v oblastech, které ani nemusí souviset s typem studia. My jsme tady v Česku v zajetí tradičních modelů studia, které tu byly dlouhá léta, a ty moderní nevnímáme.

Nechali jste se inspirovat systémem Liberal Art Colleges?

Systém škol zvaný Liberal Art Colleges (LAC), který funguje v USA, má připravit lidi k tomu, aby mohli studovat vlastně cokoliv. Mnozí lidé u nás žijí v zajetí toho, že studium je jakýsi nástroj pro vykonávání konkrétního povolání.

V mnoha případech to tak je - nemůžete dělat medicínu bez toho, abyste vystudoval medicínu, nemůžete dělat právo bez toho, abyste vystudovat právo. V mnoha ostatních případech vás ale studium na vysoké škole má naučit řadě dovedností, ne znalostí. Má vás naučit vzdělávat se, učit se.

Aspirace této nové školy je taková, že by měla naučit lidi učit se. Lidé by se měli naučit nalézt informace, analyzovat je, vytěžit z nich to podstatné a použít je. Jestliže tyto čtyři věci lidi naučíme, tak je skutečně nepodstatné, jaké bude jejich konkrétní užší zaměření studia.

Budou se moci například uplatnit na nějakém Ph.D. oboru, nebo jejich odběrateli budou ministerstva, různé nadnárodní instituce a podobně. Jestli se to povede, to nikdo neví. My chceme připravit tu slupku, studijní programy. Neznáme zatím finanční zdroje, ze kterých by škola mohla žít. Nevíme ještě také přesně, kdo bude školu provozovat.

Jaké vidíte postavení školy ve srovnání se Slezskou univerzitou?

Nová škola by měla být privátní. A jestli jsou na místě obavy z konkurence? Myslím si, že zdravá konkurence je dobrá. Ale spíš bych to viděl jako spolupráci.

Každá z institucí bude jiná. Ideál je, aby se školy doplňovaly. Nemá například smysl budovat další knihovnu, Slezská univerzita své fondy už má. Na druhé straně privátní škola bude schopna nabídnout věci, na které v rozpočtu veřejné školy nezbývají peníze. Nový kampus může mít například sportoviště pro rekreační vyžití studentů obou škol.

Studenti Slezské univerzity také mohou na nové škole navštěvovat přednášky zahraničních profesorů v oborech, které Slezská univerzita nenabízí. Vím, že Slezská univerzita přišla s tím, že z Dukelských kasáren vybuduje areál kolejí. To je rozhodně lepší, než kdyby se objekty prodaly nějakému developerovi. Ale je to škoda, areál má takový potenciál, že udělat z něj rezidenční vysokou školu, to Opavě hodně pomůže.

Jak byste vyložil čtenářům termín kampus?

Slovo kampus se už v češtině běžně používá. Bylo by dobré ho razit. Je to areál, kde studenti studují, připravují se na školu, kde žijí a kde do značné míry trávní volný čas. Mají tu své kluby, zájmové skupiny. Tento kampus bude také prostupný s okolní zástavbou. Měla by tam být kavárna, knihkupectví.

Proč prosazujete myšlenku, aby škola byla privátní?

V dlouhodobém horizontu privátní škola bude schopna udržet vyšší úroveň. Opět, není to nic hanlivého. Stát má tendenci přerozdělovat a tím pádem má tendenci dávat každému trošku a všem stejně, takže možná z tohoto důvodu si nedovedu představit, že by stát byl ochotný takovou školu zřídit.

Co soudíte o myšlence, že jedna vysoká škola pro Opavu je dost?

Pracuji a žiji v Duluth v Minnesotě, což je město s osmdesáti tisíci obyvateli. Jsou tam tři vysoké školy, a kdyby někdo přišel a řekl, že tam chce udělat čtvrtou vysokou školu, tak všichni zajásají. Včetně těch tří vysokých škol.

Umím si představit, jak by se duluthský starosta a městská rada snažili nové škole pomoci. Když sem přijde tisíc nových studentů, tak to městu přinese nové prostředky. Opava se už tím, že zde byla založena Slezská univerzita, hodně proměnila. Těch 2 500 studentů je poznat.

Myslím si, že školství je jednou z věcí, které pořád porostou, i když například bude stagnovat výroba a průmysl, tak jak jsme toho svědky dnes. Další z oblastí, které trvale rostou, je zdravotní péče. Pořád bude potřeba studovat a vzdělávat se a pořád budeme nemocní nebo staří.

Je zakládání privátní vysoké školy jiné, než jaké bylo zakládání Slezské univerzity?

Je to úplně jiné. Tehdy tu bylo úžasné nadšení a podpora velmi důležitých lidí a institucí. Například, když byla krize, svolali jsme starosty a primátory slezských měst jen proto, aby přijali nějakou deklaraci. Většina lidí tomu věnovala úžasné úsilí bez jakékoliv kompenzace.

Já jsem byl jediný, kdo byl vlastně placený ministerstvem přes tehdejší ostravskou pedagogickou fakultu jako studijní referent. Věděl jsem, že když to budu dělat při svém tehdejším zaměstnání a nevyjde to, tak si budu do smrti vyčítat, že jsem tomu nevěnoval všechno.

A když bych to dělal naplno a nevyšlo by to, tak bych měl aspoň dobrý pocit, že jsem tomu věnoval všechnu energii. Jednodušší to bylo i v tom, že jsme věděli, kdo bude školu financovat. Stát ji schvaloval s tím, že přijímá závazek, že ji také bude financovat.

Teď je situace složitější. Není tu například žádné takové všeobecné nadšení jako předtím. Na tom není ale nic špatného, nemůžeme čekat, že se sjedou starostové a budou podporovat vznik nové školy v Dukelských kasárnách. Proces je formálnější, dlouhodobější.

Tehdy při vzniku Slezské univerzity jsme začali fungovat pod hlavičkou Masarykovy univerzity po deseti měsících od vzniku přípravného výboru. Mimochodem, málo se ví, díky komu jsme začali tak brzy. Byl to Petr Pithart. My jsme to nechtěli uspěchat a chtěli jsme školu otevřít později, až ji důkladně připravíme.

On nám ale jako předseda vlády doporučil, ať s tím nečekáme a otevřeme ji hned. Za rok podle něj už nemusely být peníze. Kdybychom na tom pracovali ještě rok, tak by se mohlo stát, že by nám také ministerstvo řeklo, že obory, které chceme otevřít, mohou lidé studovat v Praze, Brně, Ostravě a Slezská univerzita by nemusela vzniknout.

Kde budete hledat odborníky? V USA?

Z velké části budeme hledat v USA. Model naší školy má být nejblíže LAC. Já mám spíše přehled o veřejném školství v USA, ale umím najít někoho, kdo ovládá privátní sektor. Oslovíme i odborníky u nás doma. My nechceme, aby to vypadalo, že zřízením této školy máme v úmyslu něco napravovat. Budeme potřebovat třeba i odborníky na sestavení akreditačních materiálů.

V ideálním případě si budeme chtít najít partnerskou školu. V USA v současné době sílí snaha posílat studenty do zahraničí. Touto cestou také může jít spolupráce.

Jaký bude cílový počet studentů?

Já bych to viděl mezi 800 až 1 200. Osm set by mohlo být kmenových studentů a čtyři sta těch, kteří by tu byli na jeden, dva semestry. Strukturu studentů bych viděl tak 10 procent z tohoto regionu a zbytek odjinud. Většina výuky by byla v angličtině.

Kolika lidem by škola mohla dát práci?

Učitele, profesory nemůžeme hledat jen tady. Špičkové školy získávají profesory z celého světa amy chceme vybudovat špičkovou školu. Z místních se může rekrutovat technický personál. A škola přinese také peníze lidem, kteří pracují v tomto regionu ve službách, jako jsou restaurace a podobně.

Jak vidíte časový harmonogram vzniku školy?

Doufejme, že za dva roky bychom mohli mít připraven projekt té vzdělávací části a měli bychom vědět, z jakých peněz se areál doopraví a dobuduje. To jistě nemůže být z rozpočtu magistrátu. Lze to udělat například tak, že kdo areál dobuduje, pak dostane například nájem na nějakou dobu zadarmo.

Kdy by se mohla pak rozjet výuka, neumím odhadnout. Řekněme za dva roky poté? Celkově tedy ode dneška do spuštění školy odhaduji tak čtyři roky.

Kdo je Dalibor Fronček?

Narodil se v roce 1954 v Opavě. Studoval na zdejším gymnáziu, poté vystudoval matematiku na Univerzitě Jana Amose Komenského v Bratislavě. Působil na Vysoké škole báňské v Ostravě. Byl předsedou přípravného výboru pro vznik Slezské univerzity.

Poté působil v Kanadě na McMaster University v Hamiltonu, kde získal titul Ph.D. Po návratu nastoupil na Vysokou školu báňskou Ostrava, na Slezské univerzitě pracoval na částečný úvazek.

Habilitaci získal na Masarykově univerzitě v Brně. Profesorský titul obdržel na Západočeské univerzitě v Plzni. V současné době působí již osmým rokem jako profesor na University of Minnesota ve městě Duluth.

Specializuje se na diskrétní matematiku a zajímá se také o vzdělávání a vysoké školství jako celek. Žije střídavě v Duluth a v Opavě, kde žije i jeho manželka a dva synové.