Nedávno Deník informoval, že akutním nedostatkem některých krevních skupin trpí například Nemocnice Karviná-Ráj. Ta žádala dárce o návštěvu tamní transfuzní stanice, aby se krev k potřebným pacientům dostala nejkratší možnou cestou.

Ve Slezské nemocnici nízké stavy nejcennější tekutiny řeší oslovováním dárců.

„Pokud krev chybí, telefonicky zkontaktujeme dárce s danou skupinou a požádáme je o návštěvu našeho transfuzního oddělení. Zásoby doplňujeme tak, abychom zajistili dostatek transfuzních přípravků pro potřeby opavské a krnovské nemocnice,“ vysvětlovala vedoucí transfuzního úseku hematologicko-transfuzního oddělení Slezské nemocnice Simona Kudlíková a ještě doplnila:

„Aktuálně uvítáme dárce skupiny 0+ a také 0 a A.“

Přestože jsou lidé, kteří krev darují pravidelně, jejich počet by mohl být vyšší. „Jedná se o celorepublikový problém. Všechna transfuzní oddělení se pokouší rozšířit počet dárců. Není to jednoduché,“ pokračovala Simona Kudlíková.

Také Slezská nemocnice se v tomto ohledu snaží šířit osvětu. A to i prostřednictvím konkrétních akcí. Za zavedenou se dá považovat třeba darování krve se starosty Hlučínska, která se koná pravidelně a další pokračování má ve čtvrtek 12. dubna.

„Díky těmto akcím se daří přitáhnout zájem veřejnosti. Rovněž spolupracujeme s opavskými středními školami a se Slezskou univerzitou. Studenti a zaměstnanci univerzity přijdou na naše transfuzní oddělení darovat krev v týdnu mezi 23. až 27. dubnem,“ doplnila.

Se Slezskou nemocnicí spolupracuje řada dárců. Jednou z nich je také čtyřiatřicetiletá Jana Schreierová z Opavy, která transfuzní oddělení navštěvuje v pravidelných intervalech.

„Chodím od osmnácti let. Začala jsem na střední škole. Kamarádka tehdy šla darovat krev a zeptala se mě, zda bych nešla také. Souhlasila jsem a od té doby tam docházím stabilně,“ popisovala majitelka krevní skupiny A-.

Vzápětí ještě doplnila: „Zprvu jsem chodila velmi často, ale lékaři mě pak zabrzdili. Krev se totiž nestačila obnovovat tak, abych byla schopná opět darovat. Proto se intervaly mých návštěv prodloužily.“

Jana Schreierová dárcovství vnímá jako pomoc druhým lidem. Podle ní na tom nic není.

„Pokaždé je třeba vyplnit dotazník a podstoupit rychlý odběr v laboratoři, aby se zjistilo, jestli je krev vhodná. Člověk musí být zdravý. Samotný odběr trvá několik minut, není to nic dlouhého. Slyšela jsem, že u plazmy je to delší. Na té jsem však nikdy nebyla. Odebírání krve snáším dobře. Nikdy mi po něm nebylo špatně,“ mínila Opavanka, která bývala nemocnicí oslovována i telefonicky:

„Má skupina není úplně běžná. Někdy mi zavolali, zda bych se mohla dostavit. Dříve to probíhalo i formou korespondence. Vždycky mi odebrali okolo půl litru krve. Je to ale individuální. Každý člověk může darovat jiné množství.“