Představitelé divadelních odborů zaslali v pondělí 16. listopadu primátorovi Martinu Vítečkovi (ANO), radě města i zastupitelům další písemné volání o pomoc.

Kromě shrnutí dosavadních přešlapů ředitele Karla Drgáče, spočívajících v přijetí šéfů činohry Zdeňka Černína a opery Damiana Binettiho bez výběrového řízení, v jeho pomlouvání zaměstnanců, byla připomenuta také reakce primátora Vítečka na otevřený dopis zaměstnanců, který mu poslali.

Označil ho za tendenční a podpisy za zmanipulované. Schůzka předsedů odborů s ředitelem divadla se týkala změn v dramaturgickém plánu letošní sezony a podle názoru odborářů nepřinesla uspokojivé vysvětlení.

Problému se týkala i další schůzka 11. listopadu. „Na náš dotaz na tituly letošní sezony nám bylo panem ředitelem sděleno, že nejsou na programu dne," uvádí odborový předseda Martin Schubert.

Přitom v reakci na změny v repertoáru probíhá ve Slezském divadle kontrola ČOI, vyvolaná požadavkem rozzlobených předplatitelů. Slezské divadlo muselo zaplatit Ochrannému svazu autorskému pokutu ve výši 3 500 korun za neoprávněné použití notových materiálů pro slavnostní koncert 1. října.

Problémů je však víc.

Orchestr začal 9. listopadu zkoušet Limonádového Joea, který má mít v prosinci premiéru. Za jeho nastudování je zodpovědný šéf opery a šéfdirigent Damiano Binetti.

„Absolutně nepřipravené materiály nás nutí k zamyšlení, proč máme pod jeho vedením pracovat. Dosud oddirigoval jen jeden koncert, operní představení dirigují hosté a nebude dirigovat ani premiéru Jakobína, jejíž termín byl opět změněný," konstatuje Martin Schubert.

Přestože situace v divadle hrozí velkým malérem, neděje se ze strany magistrátu jako zřizovatele divadla vůbec nic. Pouze vedení strany Změna pro Opavu slibuje prošetřit porušování kolektivní smlouvy a pracovního řádu.

„Porušování práv zaměstnanců zřizovateli zjevně nevadí. Řízení Karla Drgáče je zabaleno do naprostého chaosu a zbaveno jakéhokoliv systému," dodává Schubert. Tento názor sdílí i členové orchestru Slezského divadla, kteří změní dopisu na své schůzi schválili.

POZNÁMKA JITKY HRUŠKOVÉ: Jak chutná moc? Moc.

Osud opavského divadla je v současné době mediálním spojencem lokálních politiků. Jedni se zaklínají na svou „čest a svědomí", jak moc jim leží na srdci a slibují řešení, pokud k tomu získají moc. Jinak se do záležitosti konkrétně neangažují.

Druzí slibují nápravu, ale rozhodnutí mění podle aktuálního vývoje situace. Městského šéfa nejvyššího divadlo vůbec nezajímá a zarputile chrání zvoleného ředitele téměř proti všem. Nevděční komedianti si mohou jít stěžovat na lampárnu.

Radním přitom nedochází, že jsou to spolu s nespokojenými diváky také voliči s dobrou pamětí.

V této podivné politické hře jsou předplatitelé bráni za rukojmí. Mají nárok na tituly, které si v dobré víře zaplatili, aniž by tušili podraz. Teď vůbec netuší, na jaké hry budou muset do divadla letos chodit a nesou to velmi nelibě. Urážejí je též řeči vedení divadla o tom, že musejí být výběrem titulů především vychováváni.

Považují se za dávno vychované dospělé jedince s vlastním vkusem a divadlo za výchovný ústav neberou.

Divadlo a zřizovatel mají ostatně jedno společné v obou to nefunguje podle představ. Vedení města se zmítá v bratrovražedném boji o posty a přesně o totéž jde zřejmě i divadelnímu triumvirátu. O samostatných výletech jeho členů za nastaveným uchem přes náměstí na Hlásku si už začínají cvrlikat i pověstní vrabci.