Při pohledu na zrekonstruovaný a čerstvě omítnutý dům by asi nikoho nenapadlo, co se uvnitř těchto zdí může ukrývat.
Stoupáme po schodech k inkriminovanému bytu. Namísto vstupních dveří nás vítá jen improvizovaná zábrana tvořená překližkovou deskou, zevnitř podepřenou paletou. Kde by měl být zámek a klika, zeje jen obří díra, kterou lze spatřit interiér. Ten tvoří jedna větší místnost, malá předsíňka a sociální zařízení. Ačkoli není vidět vše, i to, co zbývá, je výmluvné až dost. Neuvěřitelný nepořádek a špína.
„Otevírá" nám žena se silně zmalovanýma očima, vlasy staženými do culíků a neidentifikovatelného, leč staršího věku. Vysvětluje, že Pavla B. poslala do obchodu, a proto není doma. Ona má být jeho dávnou kamarádkou z Brna, která jezdí na návštěvu do Opavy za maminkou a při té příležitosti vždy zajde starému známému uklidit.
„Aby to tu vypadalo alespoň jako u lidí, a ne jako u hovádek, jak se říká," vypráví nám žena. Sama prý do P. B. často tzv. hučí, aby se už dal dohromady. Nicméně zatím to evidentně nepomáhá. Muž, jenž má letos oslavit sedmdesáté narozeniny, dál doma hromadí nepořádek a svému okolí nedá v klidu spát.
V kontextu nedávných tragických událostí ve Frenštátě se jeho sousedé netají strachem, co by se zde mohlo stát. „Dnes jsem k bytu volala hasiče a městskou policii, jedná se o veřejné ohrožení nejen spolubydlících v domě, ale i v domech okolních. Majitel bytu je ale se stavem v bytě spokojen, mluvil s ním i správce domu," sdělila nám matka jednoho z obyvatel domu, Jitka Kunčarová.
Jak dodala, bezpečnostní složky tu nejsou nic platné. Policie nemá právo do bytu ani vstoupit. Hasiči pak sice ano, ale mohou provést pouze měření, zda na místě nedochází k úniku plynu. A to je vzhledem k tomu, že je v daném bytě plyn již dlouho odpojen, nereálné. Co však mnohé děsí, je přítomnost propanbutanové bomby. „Jednou jsem se v tom bytě byla zeptat, na čem vaří, a vtom jsem uviděla asi půl metru vysoký plamen, který z bomby šlehal," uvádí jedna ze sousedek, jméno však zveřejnit nechce.
Podobné chování ze strany sousedů ale majitel daného bytu Bruno Bobčák naprosto nechápe a odsuzuje. Podle jeho názoru je celá záležitost jen pokusem některých obyvatel domu o využití atmosféry po frenštátském neštěstí, snaha poštvat proti Pavlovi B. veřejnost, a vystrnadit tak nájemníka, který jim nevyhovuje. „Ti, kteří si stěžují, se sem nastěhovali až řadu let po něm. Pokud se jim teď nelíbí, jak Pavel žije, tak se sem stěhovat neměli. Já uznávám, že to tady třeba může někdy smrdět, ale s tím já nic neudělám, to je jeho záležitost," říká Bruno Bobčák.
Zdůrazňuje, že „problematický" nájemník není nikomu nebezpečný a jedná se o velice klidného a mírumilovného člověka.
Pavel B. si podle něj zkrátka zvykl na samotu a tento styl života. Nepořádek už prakticky nevnímá, protože na něm nevidí nic špatného. Bruno Bobčák jej zná už od dětských let a to, že by ho měl snad vyhodit na ulici či umístit do nějakého sanatoria, naprosto odmítá. „V žádném případě ho nenechám vykořenit. Je to slušný a charakterní chlap. Mně spíš teď vadí ti lidé, kteří by ho takhle rádi dostali pryč. Jsou totiž takoví jedinci, kteří prostě vystupují ze šedi a jsou jiní než ostatní, ale ti druzí by se od nich mohli o morálnosti a slušnosti naopak učit," tvrdí Bruno Bobčák.
close
zoom_in
