Některé jsou opracované a jiné jen nahrubo otesané. Liší se tvary i znaky a pojí je určitý pocit tajemna.

Proč vznikaly? Ve středověku býval při trestání provinilců uplatňován i systém tzv. smírčího práva, který delikventovi ukládal odčinění zločinu. Kromě vyrovnání s postiženou rodinou bývalo často jeho součástí i vytesání a vztyčení kamenného kříže na místě, kde byl zločin spáchán.

Spousta těchto památek se do dnešních dnů nedochovala, ale některé přežily do současnosti. Tato tematická strana vám přináší přehled smírčích křížů na Opavsku. Zmapovali je pracovníci Společnosti pro výzkum kamenných křížů v Aši.

Opavsko: Příběhy násilné smrti i pokáceného stromu

Smírčí kříže se na Opavsku nacházejí například v Budišově nad Budišovkou, Budišovicích, Dolních Životicích, Píšti nebo Dobroslavicích. Každý z nich by mohl vyprávět příběh o lidské špatnosti, která se zde odehrála.

Budišov: Cítil odpovědnost za smrt

Asi metrový smírčí kříž z pískovce je v Budišově nad Budišovkou na východní straně kostela Nanebevzetí Panny Marie. Podle místní legendy ho budišovský rychtář nechal kolem roku 1699 postavit na paměť zavraždění opavského apatykáře Kratiny, který mu finančně vypomohl. Když je rychtář dlouho nevracel, oblékl se věřitel jako chudák a vydal se své peníze od zapomětlivého dlužníka vymoci.

Rychtář nebyl žádný darebák a postavil se k situaci čelem. Dlužnou částku bez protestů vysázel na dřevo a Kratina se s nimi vydal na zpáteční cestu. Domů však už nedošel, protože byl v lese mezi Melčí a Litultovicemi zavražděný neznámýmhrdlořezem.

Budišovice: Šašek a kněžna

V obci Budišovice je smírčí kříž umístěný poblíž božích muk hned u plotu domu vedlejší ulice směrem ke kopci Strážnice. Postavit ho prý kdysi nechala šlechtična se špatným svědomím vůči šaškovi své adoptivní matky. Obveselovatel vrchnosti se chtěl pojistit proti vrtkavé přízni svých chlebodárců tím, že si o nich vedl podrobné zápisky. V případě prozrazení by tyto informace mohly být pro dotyčné hříšníky branou do arestu.

Jako by to nestačilo, smilnil navíc dokonce s adoptovanou dcerou paní kněžny. Ta však zápisky našla a dala je nevlastní matce přečíst. Šašek pak najednou onemocněl a kněžna trvala na tom, že ho bude ošetřovat sama. Za několik dnů vydechl naposled. Když dcera slyšela kněžnu říkat svému známému, že slídil je zničen, dala si dvě a dvě dohromady a vyšla jí vražda otrávením.

Psychicky se uzavřela do sebe a s pocitem viny za předčasnou smrt svého milence nechala vytvořit smírčí kříž.

Dobroslavice: Jaký zločin připomínají?

Důvod postavení některých křížů se už nedaří zjistit a určitě hodně se jich do současnosti ani nedochovalo.V Dobroslavicích stojí poblíž pískovcového mariánského sloupu s Madonou dva takové smírčí kříže z 15. až 16. století. Na jednom je vyznačena střela z kuše a na druhém velký nůž. Přesnější legenda se o nich nedochovala, ale domyslet si zločiny, za které byly zhotoveny, není obtížné.

Dolní Životice: Kříž na mostě

V Dolních Životicích stojí na novém mostě starý smírčí kříž. „Údajně ho kdysi musel za trest zhotovit a postavit mlynář za to, že skácel panskou jedli, která lidem překážela,“ říká starosta Jaroslav Vaněk.

Kříže v Podlesí a Píšti

Trasa k smírčímu kříži v obci Podlesí u Budišova nad Budišovkou vede kolem hostince a obchodu ke studni a studánce proti mostu přes potůček. Kříž stojí ve svahu vedle zahrady domu hned naproti rohu břidlicové stodoly a jeho vychýlení bylo údajně způsobeno neodbornou stavbou vodovodu pro sovětská vojska, umístěná ve vojenském areálu na Libavé.

Až do šedesátých let minulého století měly stát dva smírčí kříže u kostela sv. Vavřince v Píšti, postaveného na místě původního kostela v roce 1743. Pak se kostel začal opravovat a oba kamenné artefakty se ztratily. Po jejich stopách se v lednu letošního roku vydali spolupracovníci Společnosti pro výzkum kamenných křížů. Ti je nenašli ani na místním hřbitově, kam je odkázal místní farář.

Pomohl až starosta obce František Jaroš a jedna ochotná paní. Ti kontaktovali tehdy sedmdesátiletého Norberta Němce, který v místním kostele od mládí ministroval. Ten nejenže kříže popsal, ale upozornil, že všeobecně dosud uznávaná domněnka o tom, že kříže zmizely v roce 1996 při rekonstrukci kostela, je mylná. Kde však kříže jsou, odpovědět ani on nedokázal. Bohužel nejsou známy ani žádné fotografie, na kterých by oba kříže někdo zachytil.

Víte, že…

» Smírčí kameny a kříže se vyskytují po celé střední Evropě.

» Spojení kříže se znamením smrti je jistě prastaré jako poprava ukřižováním. V dějinách křesťanství se stal kříž symbolem Kristovy smrti a v náboženské teorii získal mnohoznačný význam. Proto vysvětlení původu kamenných křížů jako kultu smrti je zcela obecně aplikovatelné a většinou i přijatelné u každého konkrétního objektu, jehož původ není jinak prokazatelný. Většina křížů byla nepochybně pořízena s pamětním posláním jako memento smrti - včetně křížů smírčích.

» Ne každý smírčí kříž nebo kámen byl znamením vraždy nebo hrdelního zločinu. Dle středověkého trestního práva, platného v celé střední Evropě, byly smírčí kříže stavěny na náklad pachatele v místě, kde došlo k vraždě, loupeži, ale také jsou občas postaveny rodinou oběti v místě jiných, netragických, neštěstí.

» První projevy badatelského zájmu o tato artefakty se objevují v literatuře kolem poloviny devatenáctého století v souvislosti se soupisovými akcemi nadšených zájemců, soustředěných do tehdy vznikajících muzejních a vlastivědných spolků. Na Moravě byly kamenné kříže pod vlivem cyrilometodějského milénia dávány do souvislosti s cyrilometodějskou misií. Tuto teorii formuloval jeden ze zakladatelů Vlastivědného muzejního spolku v Olomouci, Jan Havelka, v roce 1884.

» Od roku 1981 se začali sdružovat odborní historici i amatérští badatelé se zájmem o drobné kamenné památky, jakými jsou také smírčí kříže, a v roce 1984 tak vznikla Společnost pro výzkum kamenných křížů při Městském muzeu v Aši s cílem vybudovat celorepublikovou evidenci monolitických křížů.

» V současné době centrální evidence Společnosti pro výzkum kamenných křížů obsahuje 2 337 položek drobných památek, 1 021 položek hraničních kamenů, 250 položek kamenných křížů v cizině a 2 168 položek tuzemských kamenných křížů.

Hana Brhlová: Smírčí kříže mají svou duši

Aby se na světlo světa dostaly i ty smírčí kříže, které se ztratily, nebo dnes už neslouží svému účelu, o to se kromě jiných snaží také studentka oboru Historie - Památková péče Slezské Univerzity v Opavě Hana Brhlová ze Svobodných Heřmanic.

Jaké jsou aktivity Společnosti pro výzkum kamenných křížů v Aši?

„Společnost pro výzkum kamenných křížů se sdružuje jako externí aktiv při Muzeu v Aši. Založena byla v letech 1981-1984, ale již od sedmdesátých let se její zakládající členové věnovali smírčím křížům. Aktivity jsou prosté a ušlechtilé zároveň. Jedná se například o ochranu stávajících smírčích křížů, záchranu ohrožených kusů, deponovaných mimo osídlené oblasti, pátrání po ztracených kusech, spolupráce s policií ohledně kusů zcizených.“

Mapujete kříže na Opavsku. Jaká je to práce?

„Příjemná. Nejen tím, že se dá zvládnout za jediné dopoledne. Všech šest dochovaných křížů je možno pohodlně objet autem, nejsou schovány nikde uprostřed lesa a ve skalách. Relativní potíž mi způsobila akorát Píšť, kde se od kostela ztratily dva smírčí kříže.

Při druhé návštěvě obce jsem navštívila jak faráře, tak pana starostu Františka Jaroše. Ten zavolal pamětníku Norbertu Němci, který nám všem sdělil, že se kříže ztratily při rekonstrukci kostela v šedesátých letech.“

Jsou pro vás kříže na Opavsku něčím výjimečné?

„Výjimečné jsou pro mě svou snadnou dostupností a tím, že je jich, oproti jiným oblastem, jako šafránu.“

Myslíte, že všechny kříže ještě nejsou objeveny?

“Určitě nejsou. Každý rok se najde několik kusů, do té doby ztracených. Domnívám se, že i na Opavsku na své objevení čekají některé smírčí kříže, například jeden v Hrabyni na křižovatce silnic Hrabyně-Smolkov a Hrabyně-Háj ve Slezsku.“

Vedete zajímavé internetové stránky s tematikou smírčích křížů. Co pro vás takové předměty znamenají?

„Nevím, zda dokážu slovy vystihnout jejich význam v mém životě. Jsou nejintenzivnějším koníčkem. Mnohé ani nejsou prohlášeny kulturními památkami, takže je vnímám jako ohrožený druh, který je naší povinností chránit a zachovat nejen pro nás, ale hlavně pro příští generace.

Čím více se o nich bude psát a mluvit, tím více si lidé uvědomí, že ten podivný, polovyvrácený kámen v jejich obci, je v podstatě památkou nejvzácnější. Kostel, kapli, nebo odlévaný mariánský kříž má každý, ovšem kolik obcí se může pochlubit ručně tesaným křížem rukou v dávných dobách provinilého amatéra? A díky tomu, že tyto kříže nevznikly jen kvůli prázdným sektářským mýtům křesťanů, jsou krásné.

Je do nich vloženo lidské zoufalství či úleva a mají svou duši. Nejsou to pro mě jen obyčejné kameny, v každém z nich je uložen příběh a záleží na každémz nás, jak si jej vyložíme.

Jitka Hrušková, Martin Kůs