Zkuste se k večeru projít třeba ulicemi Kylešovského kopce v Opavě. Budete se dusit zvláštním štiplavým zápachem. Někdo zatopil a do kamen přihodil i plasty. Jen ony vydávají takový zápach, kdy každý vdech rovná se jed do plic. O kus dál se z komína rodinné vily valí černý kouř a zamořuje okolí. Zcela beztrestně. Viníka lze postihnout kvůli legislativě a liknavosti úřadů jen velmi těžko.

Špatné zprávy se nepíší lehce, ignorovat je však nelze. Takže zde je v řeči čísel další z nich. Pětatřicet dní v roce. To je podle legislativy maximum, kdy je možno překročit čtyřiadvacetihodinový průměr imisních limitů polétavého prachu v ovzduší. A co myslíte, jak je na tom „bílá" Opava? Již dnes má takových dní dvaačtyřicet, a to jsme na počátku topné sezony.

Statistiky jsou neúprosné: Opavsko letos opět patří mezi vůbec nejhorší. Ve zmíněných počtech dní, ve kterých bylo na měřící stanici v Kateřinkách zaznamenáno překročení limitů, figuruje Opava na dvacáté pozici z celkem 121 měřicích stanic v celé republice.

Co k tomu dodat? Snad jen to, že opavská radnice přiznává bezmocnost. Náměstek primátora Dalibor Halátek (SOS pro Opavu) byl ještě loni plný odhodlání tyto věci řešit, nyní přiznává, že situace je čím dál horší a radnice nemá nástroje, jak viníky postihnout.

„Na Opavsku je jisté, že největší podíl na znečišťování ovzduší mají domácnosti. Ale dokud nemůžeme vejít do domů, nic nezmůžeme. Lidé nyní navíc pálí zbytky ze zahrad, například suché natě po zelenině, což je všechno zakázáno," říká náměstek.

Podle jeho slov nelze smog v ovzduší svádět na místní firmy ani na velké kotelny. „Kotelny máme na plyn kromě kylešovské, ta má ale tři filtry a nejlepší způsob spalování," pokračuje Halátek, jedním dechem však dodává, že problémy se smogem mají i jiné kraje.

Jenže „náš" smog není žádný troškař. Když už tu je, tak ve výjimečně velkém množství, ať nás pořádně podusí.

O tom, že proti smogu bojují bezúspěšně i jinde, svědčí nedávná schůzka vedoucích odborů životního prostředí v Ostravě. „Tam dělali vše, co mohli. Provedli 16 000 šetření a pouze ve dvou případech mohli zahájit správní řízení o udělení pokuty," krčí rameny náměstek.

Jedinou nadějí jsou tak místo placených úředníků studenti. Konkrétně studenti Slezského gymnázia v Opavě, kteří vymysleli projekt, v jehož rámci budou zcela zdarma chodit opavskými ulicemi a zvonit u dveří domů, z jejichž komínů se valí kouř. Budou jim domlouvat a šířit osvětu. Zcela zdarma a s jistým nebezpečím, že se k nim lidé budou chovat nerudně.

Něco se však dělat musí. Každoroční trápení totiž pokračuje. Celkem dvaačtyřicetkrát se již letos dostala Opava do „červených čísel" co se překročení imisních limitů polétavého prachu v ovzduší týče. To už hovoří samo o sobě. Maximální koncentrace polétavých částeček prachu s označením PM10 tady dosáhla na 199,5 mikrogramů na metr krychlový. Limit je 50.

S ohledem na fakt, že je teprve počátek října a nová topná sezona na svém počátku, lze očekávat, že se do konce roku statistiky ještě mnohem zhorší. Jedním z největších podílníků na „mizérii" zdejšího ovzduší jsou přitom podle odborníků skutečně sami obyvatelé.

Kromě zplodin z dopravy a těch, jež sem pronikají ze sousedního Polska, nejvíce atmosféru na Opavsku znečišťují zplodiny z kotlů na pevná paliva. Přes veškerá upozornění i hrozby pokut totiž lidé nadále přikládají do pecí všechno, co jim takříkajíc přijde pod ruku. A zima se blíží…

Doplňme ještě, že příliš velké koncentrace prachových částic v ovzduší způsobují často závažné zdravotní potíže především dětem, seniorům a lidem se srdečními a dýchacími obtížemi.

GLOSA Zuzany Urbánkové: My nic, my jsme čistí

Chodíte večer běhat? Nechoďte. Možná zhubnete a místo tuku budete mít svaly, ale také zničené plíce. Vaši spoluobčané topí vším, co jim přijde pod ruku a nijak se nežinýrují.

Činí tak zvečera po setmění, aby kouř z jejich komínů nebylo vidět. Tuší tedy, že páchají něco špatného, a špatnosti se lépe daří ve tmě.

Mnozí žijí v domnění, že když odpadky zatopí, ušetří. Na první pohled možná ano. Na druhý už to je sporné. I oni musejí ze svých domů ven a dýchat smog. Oni i jejich děti. A pak se všichni potkáváme v čekárnách přepracovaných doktorů, na nichž občas vidíme, jak by nás s chutí poslali do háje.

Společně všichni kašleme, smrkáme, v krku máme knedlík a po těle vyrážku. Mnozí v těle, bohužel, i něco horšího. A pak si stěžujeme, skuhráme, nadáváme na úřady, na binec, co nám tu přiletí z Polska i z Ostravy. Jen my nic, my jsme čistí. My za nic nemůžeme, nám jen na hlavu padají odpadky, které jsme si sami prohnali komínem.