Stát ochráncům přírody odebral právo trvalého užívání této terénní stanice, a navíc na nich vymáhá zpětné nájemné. A to je pro ČSOP likvidační.

Co říkají fakta?

Spolek ČSOP byl založen roku 1979. Roku 1985 mu byl státem předán do bezplatného trvalého užívání zcela rozpadlý objekt v těsné blízkosti hradu Vikštejn. Podle odhadu v té době činila veškerá hodnota areálu necelých dvě stě tisíc. Tuto chatu si však členové prakticky převzali až roku 1989, kdy už ani tato částka nebyla dávno reálná.

Na vlastní náklady a svými silami ji tedy zrenovovali a začali využívat pro plnění ochranářských aktivit, programů a ekologickou výchovu. Od té doby zde proběhlo nespočet akcí různého druhu – oslavy Dne Země, školní výlety, kurzy a další kulturní činnosti. V průběhu let se okresní vedení ČSOP změnilo na regionální, resp. opavské.

A konečně v listopadu 2009 došlo k nedobrovolnému ukončení celého projektu Ekocentra Vikštejn a jeho zabavení.

Dluh 257 555 korun

Za vším stojí Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Byli to totiž právě jeho úředníci, kdo zničehonic přišli s myšlenkou, že zmiňovaná ekologická organizace již vlastně není tou, které byl majetek do užívání dán. A tak jim byly zpětně od prvního června 2003 vyměřeny poplatky spojené s užíváním objektu.

V celkovém úhrnu se pak tato částka vyšplhala až na sumu 257 555 korun.

Kolik a za co?

Podle dokladů samotného úřadu se má jednat o nájemné za zastavěnou plochu a nádvoří. Nádvořím se v tomto případě pravděpodobně míní veřejně přístupný les a komunikace vedoucí k hradu. Poplatek byl stanoven na pět korun za metr čtvereční ročně. Výměra celého pozemku pak činí 1 402 metrů čtverečních. Ať počítáme, jak chceme, tady nám to nějak nevychází.

Jak se brání ochranáři?

Vzhledem k tomu, že ani samotní členové ČSOP nevědí přesně, čím se vlastně měli provinit a kde se vzala stanovená výše peněz, jež je nyní na nich vymáhána, snaží se už dlouhou dobu o dopátrání se odpovědí a spravedlnosti. Využívají služeb advokáta, který předává jejich dotazy a připomínky přímo ÚZSVM.

Reakce úřadníků jsou ovšem sporadické, zaštiťují se v nich mořem novel zákonů a předpisů a jakékoli námitky a předkládané doklady odmítají uznat. Namísto toho hodlají vymáhat údajný dluh soudně a neberou v potaz, že se chystají žalovat neziskovou organizaci.

Jako ironie potom působí fakt, že vzápětí, když došlo k zabavení terénní stanice, byla na tu, a potažmo na stát, uvalena exekuce.

Tomáš Pustka, Marek Strmiska

Terénní stanice u Vikštejna v roce 1989.

Terénní stanice u Vikštejna v roce 2009.