Pane starosto, které investiční akce se podařily uskutečnit v minulém roce?

Opravili jsme podlahu tělocvičny, která je víceúčelovým prostorem pro tělocvik a sportovní aktivity, ale i společenské akce. Práce jsme dokončili v říjnu, avšak vzhledem k situaci jsme si podlahy ještě pořádně neužili, poprvé až v tomto měsíci. Dále jsme prováděli i drobné úpravy na naší čistírně odpadních vod, avšak převážnou část roku jsme se věnovali přípravě a dokončování projektové dokumentace na novou obytnou zónu pro zhruba čtyřiapadesát rodinných domů.

A co letošní akce?

V minulosti jsme měli požádáno o nějaké dotační tituly, které nám nevyšly, avšak dostali jsme se do zásobníků projektů. Ministerstvo pro místní rozvoj díky covidu začalo mnoho projektů dotovat, což nám vyšlo, a proto letos pracujeme na rekonstrukci schodiště a vstupu do mateřské školy. Hotovo by mělo být do konce srpna. Dotaci jsme dostali i na demolici brownfieldu, který byl v našem majetku, jde o bývalou správní budovu zemědělského družstva. Připravujeme projektovou dokumentaci na dokončení splaškové kanalizace v obci. Dokončili jsme výběrové řízení na rekonstrukci skautské klubovny, zde jsme získali i dotaci na snížení energetické náročnosti budovy, kdy využijeme obnovitelné zdroje energie.

V jakém duchu se nesl loňský společenský život v Dolních Životicích?

Podařila se plesová sezona a ještě jsme stihli pochovat basu. Tím to skončilo. Tři měsíce jsme připravovali letní akci první Gulášfest. Zúčastnit se chtělo třináct obecních týmů, všichni byli natěšení, maso nakoupeno. Dít se to mělo v sobotu a v pátek krajská hygiena zakázala akce nad dvacet osob. Takže jsme najednou řešili, co s těmi deseti, dvaceti kily masa. A v okolních obcích si o nás říkají, Životice, to je ukázka toho, jak být připraven a skončit (smích). Letos to ale chceme nějak oprášit, nevzdáváme se. Chystáme i další věci, naše spolky jsou velmi akční.

Když jsme u té kultury, někteří návštěvníci k vám do obce přijedou právě za nějakou akcí v sezoně vlakem. Byl jste spokojen, že se provoz Hvozdnického expresu, byť tedy jen v té letní sezoně, zachoval?

S kolegou starostou Tancíkem z Otic jsme byli tehdy přímo na krajském zastupitelstvu, ať se provoz neruší. Samozřejmě asi bylo rozhodnuto ještě dřív, než jsme začali bojovat. Ale byli jsme aktivní i v tom, že jsme využili možnosti, kterou jsme na trhu objevili. A sice, že by šlo provozovat rekreační dopravu. Kraj na toto byl ochoten přispět, protože to bylo méně peněz než na běžnou dopravní obslužnost. Hned v prvním roce jsme ještě s bývalým kolegou Chovancem (Vladimír Chovanec je bývalý starosta Slavkova - pozn. aut.) iniciativně jednali, zjišťovali, co potřebujeme, pomohl nám pan Šatava ze společnosti Railway Capital, který měl s provozem takovéto trati zkušenosti z Čech. I zahájení sezony se od té doby snažíme vždy udělat společné, v jednotlivých obcích Mikroregionu Hvozdnice vždy probíhá setkání občanů těchto obcí. A nám se povedl „husarský kousek“, už se to nyní chystáme organizovat potřetí.

Jak je to možné, obce se vždy střídají?

No, protože v loňském ani v letošním roce se tato akce kvůli opatřením konat nemohla a Dolní Životice jsou na řadě (smích). Ale věříme, že do třetice už to vyjde.

Pane starosto, v Dolních Životicích máte zámek, v současné době jde o příspěvkovou organizaci kraje, který zde zřizuje domov pro osoby se zdravotním postižením. Patřil vůbec zámek někdy v minulosti obci?

Ne, nikdy. I po odchodu Razumovských v roce 1946 patřil vždy státu. Obec nikdy neměla ambice zámek vlastnit, naopak jsme byli iniciátory toho, když okres v roce 1991 hledal prostor pro umístění sociální služby, nabídli jsme náš zámek. Tehdy jej využívala armáda jako sklad. Učinili jsme to i proto, že už v 50. letech zde byla pobočka psychiatrické léčebny, takže občané s tím měli zkušenost. A pokud bych mohl, obci bych nikdy nedoporučil objekt v takovém rozsahu a účelu využívání vlastnit, protože to s naší velikostí obce nelze finančně utáhnout.

Je nějaká oblast, která vás, případně občany trápí?

Určitě naše zdravotní středisko, které nemá bezbariérový přístup a hledáme řešení. A také to, že se lidé nemají kde setkat. Máme obecní areál, který provozují naši hasiči, ale má malou kapacitu. Ztratili jsme hospodu, kde se větší akce pořádaly. Nyní tedy k těmto účelům nabízíme tělocvičnu, ale to je zase obrovský prostor, navíc omezujeme sportovní činnost a ani pro hosty to není moc kulturní prostředí. Myslím, že je trápí i ta situace, která byla a je. A mě na ní nejvíce štve to, že na nás jsou ve večerních hodinách spuštěny informace z tiskových konferencí, které od dalšího dne platí. A ten druhý den přijde nařízení, které říká polovinu z toho, co zaznělo na tiskovce. A nejsmutnější na tom je a ukazuje se to v posledních týdnech, že náš státní aparát s obrovským týmem dobře placených právníků není schopen napsat takové opatření, které by u soudu obstálo. Může je napadnout kterýkoli kverulant a bude úspěšný.

Jak již bylo zmíněno, na postu starosty figurujete od roku 1990. Co vás na této práci nejvíce baví?

To, že pracujete pro občany, abyste většině splnil jejich přání a tužby. Práce to může být někdy nevděčná, ale snažím se se zastupiteli jednat naprosto otevřeně, poskytnout maximum informací a odměnou za celou tu dobu je, když občas někdo při setkání řekne – dobře jste to udělali. Anebo naopak, pokud někdo konstatuje, že se to nepovedlo a měli jsme to udělat jinak. Já odvětím, že jsem za zpětnou vazbu rád a co umíme napravit, napravíme. Když nikdo nekritizuje ani nechválí, jsme najednou v pozici, kdy se ptáme - co vlastně děláme?

A jaká negativa byste na své práci našel?

Určitě to, že se nemohu více času věnovat rodině. Ta tím trpí a bez jejího pochopení bych zde tak dlouho nemohl být. Případné úspěchy a poděkování tedy patří především jí.

Co byste Dolním Životicím popřál do budoucích let?

Moudré a obětavé zastupitele. Aby občané byli se životem zde spokojeni a všem, kteří sem přijedou na návštěvu, nebo tudy jen projedou, aby si mohli říct – tady bych chtěl být doma.