Pane starosto, prozraďte tedy, co se v Kobeřicích loni povedlo?
Získali jsme dotaci na dětské hřiště v mateřské škole, které je už postaveno. Větší dotace se týká nástavby a přístavby kotelny základní školy, kde vznikne nová multimediální učebna. Na podzim jsme kompletně vyměnili veřejné osvětlení v obci, nová světla jsou oproti původním značně úspornější. Loni se vše točilo kolem koronaviru. Zajišťování roušek, dezinfekcí, hlavně na začátku pandemie. Vše bylo omezeno a nikdo nevěděl, co bude dál. Teď už máme samozřejmě nachystáno mnoho dalších investic.

Jednou z nich bude i oprava bývalého obecního úřadu, ze kterého jste se přestěhovali do nových prostor v Obecním domě.
Ano, na tuto stavbu jsme získali také dotaci. Vznikne zde zázemí pro denní stacionář pro patnáct klientů. Včetně zázemí pro pečovatelky, skladu kompenzačních pomůcek. Ta služba už v obci částečně je, půjčování polohovacích postelí, osobní asistence, domácí péče. Ale nově vznikne přímo stacionář. Klienti tam budou de facto moci trávit celý den. Objekt bude bezbariérový, vznikne i výtah. Částečně zde vyroste i zázemí pro naše spolky, případně komerční kanceláře.

Co dalšího je ještě v plánu?
Chystáme poslední etapu splaškové kanalizace, která odvede poslední část obce na naši ČOV. Řeší se i příprava výstavby nové sportovní haly – tělocvičny u základní školy. V plném proudu je také příprava projektu na rekonstrukci staré hasičské zbrojnice na Muzeum Kobeřické historie. A zastupitelé rozhodli i o studii rekonstrukce požární nádrže a jejího okolí.

Každá strana má dvě mince. Musím se proto zeptat i na to, co se naopak loni nepodařilo.
Měli jsme v plánu více investic do oprav chodníků a kanalizací. Byly tam určité správní problémy, týkající se povolování a podobně. Na sklonku loňského roku se nám konečně povedlo převést pozemky od ŘSD, potažmo Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových na obec. Takže teď se nám trochu otevírají dveře.

Kostel v Kobeřicích.Kostel v Kobeřicích.Zdroj: archiv obce

V čele Kobeřic stojíte už třetí volební období, to by mohl být ten správný čas na bilancování.
Taky jsem si říkal, že deset let není krátká doba a myslím, že je to nejlepší doba pro působení starosty. První čtyři roky se člověk učí, další čtyři roky rozvíjí a pak je to teprve znát. Nicméně vždy rozhodují občané a ti musí zhodnotit, zda se něco daří nebo to vadne. Má práce mě baví, protože je to široké spektrum činností. Nejvíc mě těší, když se něco dostaví, povede, pozvedne to Kobeřice a dá jim to novou tvář. To člověka vždy potěší.

A co jej nepotěší?
Horší je, když se něco nepovede. Nebo když nastanou politické půtky, které já považuji celkem za zbytečné. Ale asi to k tomu patří. Nikdy jsem však do toho nešel, že bych chtěl s někým bojovat nebo měl potřebu se vůči někomu vymezit. Ani teď se nepovažuji za politika. Chodím tady prostě pracovat a něco pro Kobeřice dělat (úsměv). Bohužel se dostávám do situací, kdy musím řešit i nepříjemné věci, ale bez toho to asi nejde.