Na postu starosty jste v roce 2018 vystřídal Vladimíra Chovance, který byl nejdéle sloužícím starostou v České republice. Byl to pro Vás náročný úkol?
Ano můj předchůdce byl ve funkci starosty úctyhodných 42 let. Na kandidátní listinu nezávislých kandidátů jsem byl osloven právě bývalým panem starostou. Situace pro mne byla snazší také tím, že s prací mého předchůdce na funkci starosty jsem se ztotožňoval a v mnohém na ni navazuji. Myslím si ovšem, že bych si neměl často pokládat otázku, jestli je to pro mě funkce starosty snadná nebo ne. Někdy řeším příjemné věci, někdy naopak. Když někde pracuji, je pro mě ovšem prvořadé, aby měl člověk se svými kolegy dobré mezilidské vztahy, což v této chvílí bohudík platí.

Předtím jste zastával post tajemníka úřadu v Bílovci.
Ano, byl jsem pravou rukou starosty obce s rozšířenou působností čili se stejnými pravomocemi, které má opavský magistrát. Řízení města jsem tedy zažil dlouhé roky, už od svých 25 let. Byl jsem tehdy nejmladším jmenovaným tajemníkem, málem mému jmenování paní ředitelka krajského úřadu odmítla dát vzhledem k mému věku svůj nezbytný souhlas. Nyní se mi mé zkušenosti z minulého zaměstnaní hodí, nemusel jsem se nově učit zákon o obcích a jak ho aplikovat, o rozpočtových pravidlech obcí a celkové informace, jak funguje obec.

Prozraďte tedy, co Vás na práci starosty baví?
Mám radost z toho, že má práce není imaginární. Nejsem statistik, který vyhodnotí a sečte čísla, ale že za sebou mohu vidět konkrétní výsledek. Líbí se mi, když se povedou konkrétní vize uskutečnit a většina občanů je následně spokojena, vždy si ovšem musím uvědomovat, že nejde vždy vyhovět všem.

A negativa?
V minulém zaměstnání jsem pracoval třicet kilometrů odsud. A i když jsem tedy byl ve veřejné funkci, nebylo to o tom, že jsem od mala tamní obyvatele znal nebo oni znali mě. Říkat negativní informace lidem, které znáte od malička nemusí být vždy příjemné. Takže ten pocit, jednání, byl trochu jiný. Tady jste všem na očích, což je správně.

Loňský rok se nesl ve znamení pandemie koronaviru. Stihli jste vůbec uskutečnit nějakou kulturní akci?
Ano, stihli jsme třeba letní kino nebo Den obce. Ten byl velmi úspěšný. Připadal jsem si trochu jako na „Václaváku“, protože sem jezdily taxíky na kapelu Turbo (smích), hodně i z Opavy. Všichni se totiž báli akce dělat, zrušili je. Ale já si myslím, že je důležité se nebát. Neriskovat, ale nebát se. A to jsme udělali a tím jsme přitáhli spoustu návštěvníků odjinud. A pak menší akce spolků, ty ale byly hodně omezené. Našim spolkům jsme peníze nevzali, podporujeme je dále i finančně. Spolková činnost je pro naši obec velmi důležitá a dlouhodobá, jde o dlouholetou práci našich občanů. Za ta desetiletí práce si to naše spolky bezesporu zaslouží.

A kulturní akce pro rok letošní již máte nachystány?
Každý rok vždy míváme pravidelné akce, nicméně také letos je prozatím vše nejisté. Doufáme, že snad od července bude možné některé akce pořádat. Myslím si, že je dobré být optimista, ale uvědomuji si nejisté výsledky v této věci.

Otázka závěrem. Co přejete Slavkovu do dalších let?
Domnívám se, že Slavkov je stabilní obec, ve smyslu rozvoje i personálním. A stabilitu a dobré mezilidské vztahy bych mu i popřál. Zažil jsem v bývalém zaměstnání koalice a opozice, které nezkoumaly to, co navrhujete, ale kdo to navrhl. A já bych byl rád, aby ve Slavkově zůstal zdravý rozum a posuzovalo se nejen, kdo danou věc navrhl, ale také co konkrétně navrhl. To je pro rozvoj obce nepostradatelné.