V minulém roce si měly Stěbořice připomenout 800 let od svého založení. Oslavy byly, předpokládám, odloženy.
Ano. Začali jsme je připravovat u v roce 2019. Protože Stěbořice jsou jedna z nejstarších obcí v opavském okrese, první písemní zmínka je dochována z roku 1220, ale trvalé osídlení bude mnohem starší, což dokazuje i tzv. Slovanský kostrový mohylník, který se nachází u rybníků. Jde o pohřebiště z 9. století, je to kulturní památka, ani mnozí místní o ní nevědí. A již ve zmíněném roce 2019 jsme se rozhodovali, jak bohatě oslavy pojmout, jakým stylem. Uvolnili jsme na to nemálo peněz, připravovali jsme dvoudenní festiválek se známými účinkujícími, součástí měl být i přednáškový blok místního odboru Matice slezské. A do toho přišel covid. Takže jsme akci z června posunuli na září, poté jsme ji zrušili s tím, že ji uspořádáme letos. Ale ani teď to bohužel nevypadá, že by se uskutečnila. Takže uvidíme, co z našich plánů zbude.

V roce 2019 byla otevřena rozhledna Šibenice. Nacházejí si k ní lidé cestu?
Rozhledna je velice oblíbená. Stavěli jsme ji s tím, že půjde o turistické lákadlo. Ale ani jsme nečekali, že to bude až v takovém měřítku. Navštěvují ji různé věkové skupiny, také turisté z Polska, v podstatě sem chodí davy. Jsem rád, že se nám povedlo oslavit, připomenout obranné vzepětí první republiky. Nyní jsme rozhlednu otevřeli na zkoušku o víkendech, zatím bez obsluhy. O letních prázdninách bude přístupná denně, to už bude na místě i obsluha. Ta ráda návštěvníkům podá informace, prodá občerstvení, turistickou známku a také samozřejmě dohlíží na samotný provoz.

Když už jsme u té obsluhy, vy máte ve Stěbořicích, jak sám říkáte, šikovnou technickou četu. O koho jde?
Jde o naše zaměstnance. Když jsem nastupoval, byli dva, i s ohledem na tehdejší finance. A poté jsme začali nabírat další profese. Vesměs jde o místní nebo lidi z okolí. Mají za sebou praxi, umí své řemeslo. Jde o pokrývače, truhláře, zedníky. V současné době máme na tyto čistě technické profese zaměstnáno osm pracovníků. Takže kromě běžného úklidu jsme si spoustu drobných věcí schopni udělat sami. A úměrně k tomu samozřejmě pořizujeme i techniku.

Pane starosto, je nějaká oblast, která Vás ve Stěbořicích trápí?
Uvítal bych větší aktivitu občanů, slyším do také z našich spolků. Někde je třeba 200 členů, ale aktivních je pouze deset. To vede k tomu, že pak spolky, než aby si svolávali brigádu, jak tomu bylo v minulosti, tak požádají obec o peníze s tím, že si zaplatí firmu, která danou věc udělá. A pak bojujeme s odpady. Často se stává, že v kontejnerech na plast či papír skončí něco, co tam rozhodně nepatří. A jakkoli se mě občané snaží přesvědčit, že je to činnost cizích obyvatel, tak vím, že tomu tak není. Protože pokud vidíme, že nějaká domácnost nemá vyvezenou popelnici na komunální odpad ani jednou za rok, pak je otázkou, kam odpad dávají. My neplatíme za odvoz odpadů paušálně, ale vždy za jeden konkrétní vývoz. Ten stojí 70 korun za domácnost. Toto bylo zavedeno už mými předchůdci, lidé jsou tak více motivováni odpad třídit. A další věc je ta, že lidé by měli mít svou popelnici na komunální odpad, toho chceme docílit.

Znamená to, že ne všichni obyvatelé ji teď mají?
Ano. Svou popelnici nemá odhadem třetina, pětina domácností a to je relativně dost.

Jak to funguje v praxi, jak poznáte, že technické služby popelnici vyvezou?
Každá popelnice má svůj čip a je řádně nahlášena. Lidem pak přijde domů složenka, že proběhlo tolik a tolik vývozů a za ně zaplatí. Jinak jsme rozdávali lidem i kompostéry, máme v obci kontejnery na drobné železo, na textil, objemnější odpad mohou odevzdávat v našem sběrném dvoře. Pořídili jsme také štěpkovač na větve.

Pane starosto, prozraďte ještě, co Vás na Vší práci baví a co naopak už méně?
Baví mě různorodost. Když třeba můžeme přijít osobně gratulovat našim jubilantům, to mi dělá radost. Nebo když se podívám na pár let staré fotky a vidím, co se povedlo zrealizovat, jak se proměňuje veřejné prostranství. Musím ale pochválit i některé radní a místostarostu, kteří mi hodně pomáhají. Není to tedy jen o osobě starosty. Loni, když přišel covid, mě velmi potěšilo, že rodiny, které už třeba nebydlí pohromadě, se navzájem o sebe dokáží postarat. Problémem je doprava, lidé často parkují na chodnících. A někdy také zbytečná administrativa a „úkolování“ ze strany státu.

Závěrem ještě jedna otázka. Co byste popřál Stěbořicím do dalších let?
Minimálně tak šikovné občany, jaké mají teď. Aby to zapojení do veřejných činností zůstalo alespoň takové, jaké je nyní a ideálně ještě trošku větší. Abychom různé problémy, na které ve vzájemném spolužití narazíme, dokázali řešit s nadhledem, protože spousta věcí jsou žabomyší spory, které ovzduší v obci zbytečně „otravují“.