Opava - Čas: 12.05. Místo: Dolní náměstí v Opavě. Začíná výstražná stávka.

Prostor náměstí je téměř zaplněn, nejvíce lidí se tlačí před tribunou. Jsou vidět modrobílé vlajky kováků, večerníčkovské čepice z daňových přiznání na hlavách pracovníků finančního úřadu, tváře známé z nemocnice, ze školních budov,z kanceláří soudu i z opavského divadla. A stovky dalších, které jsou běžnému občanu většinou neznámé.

Nicméně ti všichni mají jedno společné – jsou zaměstnanci státem placených oborů a profesí, anebo ti, kteří přišli státní zaměstnance podpořit. A ještě jedno mají přítomní společné. Jejich bundy zdobí kulaté logo s nápisem stávka.

Opava ve středu po obědě, stejně jako dvě desítky dalších měst v republice, prožila jednu ze stávek státních zaměstnanců. Ti se nechtějí smířit s tím, co pro ně plánuje vláda. Není jim lhostejný osud nejen jejich, ale i všech dalších.

Hovoří první řečníci. „Nejde zde jen o naše platy, ale o nás všechny, o všechny občany tohoto státu. O celý systém a koncepci státní zprávy, o české školství, zdravotnictví, sociální služby, o budoucí důchody. Nechceme přece, aby se za pár let Česká republika dostala na úroveň států někde v Africe.

Protestujeme proti úsporným opatřením vlády, která povedou k sociálnímu propadu většiny obyvatel,“ zní z úst na tribuně. Další řečník připomíná, že předchozí vlády dopustily milionové ztráty pochybnými nákupy a zakázkami ne nepodobnými černým dírám, daňové úlevy cizím firmám, které následně o poznání bohatší zmizely zpět kamsi za hranice.

„A teď chtějí, aby se tyto jejich chyby a dluhy zaplatily penězi, které seberou státním zaměstnancům,“ zaniká proslov v bouřlivém pokřiku naslouchajících.

Mikrofon si postupně berou zástupci jednotlivých přímo stávkujících oborů, ale i zástupci těch, kteří stávkují jen symbolicky nebo ze zákonných důvodů stávkovat nemohou. Opavské stávkující přijeli podpořit i odjinud, třeba z krnovské nemocnice.

Co proslov, většinou hodně plamenný vůči vedení tohoto státu, to bouřlivý potlesk pod tribunou. A hlasitá slova souhlasu – to když se mluví o tom, proč se zde vlastně lidé sešli – nebo ještě hlasitější výkřiky „Hanba!“, to když se mluví o současné vládě a jejích záměrech.

Názory stávkujících jasně říkají také transparenty. Nemysli si, vládo, že jsme tupé stádo. Předcházej nemocem ve stáří – umři včas. Protestní stávka – nejsme poddaní žádného Dráb(k)a. I tohle jsme si mohli nad hlavami stávkujících přečíst.

Mezi jednotlivými řečníky zní nad náměstím písničky. Werichova Ten dělá to a ten zas tohle a další. Lidé zpívají společně s autorem. Když zní Nohavicova Pane prezidente, v rukou se navíc objevují klíče. Stovky rukou zvoní nad hlavami, symbol listopadu 1989 je stále živý. Ale realita dneška neodpovídá tomu, co si lidé tehdy přáli.

To také měla vyjádřit středeční stávka.