Stěbořický zámek vznikl přestavbou hospodářské budovy někdy v 17. století. Po válce byl zabaven. Stát v něm následně zřídil internát středního zemědělského učiliště. V devadesátých letech jej Moravskoslezský kraj převedl zpět na obec.

„Zámek není v havarijním stavu, ale opravu by si zasloužil. Jednalo by se však o investici v řádech desítek milionů, na kterou obec nemá prostředky," uvedl starosta obce Roman Falhar.

Objekt momentálně využívá pouze místní sbormistr Karel Kostera, jenž ve třinácti pokojích instaloval výstavu s názvem Dědictví našich babiček a dědů. Stěbořičtí naopak mají konkrétní představu o tom, jak by mohl vypadat zámecký park. Ač místní zeleň pravidelně udržují, park v centru obce podle starosty téměř nikdo neocení.

Větší péči mu za posledních padesát let totiž nikdo nevěnoval. To by se mělo změnit. Ke Kosterově výstavě by se lidé mohli projít po nových cestičkách či posedět na lavičkách v zákoutích parku.

Návrh architektky Pavly Miklové zahrnuje také mírné terénní úpravy či novou výsadbu se zachováním místních stromů, které toho hodně pamatují. Podle odhadu starosty platan, dub či borovice v parku stojí více než dvě stě let.

Úprava by obec mohla stát až tři a půl milionu korun. Část prostředků se pokusí získat prostřednictvím dotací ministerstva životního prostředí. „Pokud bychom peníze nezískali, pokusili bychom se revitalizaci parku uhradit z obecního rozpočtu," dodal Falhar. Práce by Stěbořičtí museli rozložit do několika etap.

Karel Kostera má v přízemí zámku svou expozici instalovanou už sedm let. Za tu dobu nashromáždil spoustu historicky cenných věcí, které naše prababičky skutečně používaly.

Narazíte tak na zhruba 150 let starou ledničku, jež tehdy ještě ani zdaleka nefungovala na elektřinu, obdobně starou pračku, klavíry, šicí stroje, dětské kočárky a spoustu dalších věcí. „Mám tady také starou velikonoční řehtačku, řadu historických obrazů, zemědělských věcí a mohl bych pokračovat.

Každou místnost jsem se pokusil nějak tematicky zaměřit. Někde mám pouze kočárky a panenky, jinde je kuchyňské náčiní, bohoslužebné věci a další," popisoval známý sbormistr, původem ze Slavkova, jenž ve Stěbořicích žije přibližně padesát let.

Zajímavý je například pokus o sestavení soudobé školní učebny, do níž se mu povedlo sehnat historické lavice a mimo jiné i třídní knihu z roku 1910, kde figuruje také jméno jeho otce, jenž do školy tehdy docházel jako žák.

Pokud by měl Karel Kostera jmenovat jednu věc, jíž si nejvíce váží a která je pro něj osobně nejcennější, zaváhá. „Mám tady toho opravdu spoustu. Z mého pohledu nelze zmínit jenom jednu. Pyšný jsem například na speciální stroj na pečení hostií, návštěvníci zde ovšem mohou vidět podstatně víc vzácných věcí," pokračoval sbormistr, jenž letos na podzim oslaví osmdesátku, a jedním dechem dodal:

„Některé exponáty pochází z mých vlastních sbírek, další jsem dostal. Věnovali je stěbořičtí občané a spousta dalších lidí z okolních obcí anebo Opavy. Jeden kříž s Ježíšem Kristem jsem dokonce dovezl třeba až z Brna. Chtěl jsem veřejnosti ukázat, jak se kdysi žilo a s čím museli pracovat lidé v daleko skromnějších podmínkách než dnes. A to v době, kdy kolikrát nebylo ani co jíst," uvedl dále.

Barbora Halbová, Petr Dušek