„Hospodyně od rána v kuchyni pekly chleba a vánočky, připravovaly štědrovečerní večeři, aby bylo na stole devatero jídel. Pastýři obcházeli s ovečkami po vesnici, práskali bičem, aby ranami bičů očistili vesnici od zlých mocností a připravili ji na svátek narození Páně," přiblížila tradiční štědrovečerní kolorit ředitelka opavského Střediska volného času Jaroslava Poláková.

Jinak, než je většina lidí zvyklá, vypadala také vánoční tabule. „Na čistě vydrhnutou desku stolu rozsypala hospodyně trošku obilí a potom ji přikryla bílým plátnem. Pod stůl dal hospodář sekeru, to aby stavení nevykradli, a snopek nevymláceného obilí jako poděkování za úrodu.

Doprostřed stolu dali ošatku se všemi druhy obilí a luštěnin, které v tom roce sklízeli, opět jako vyjádření díků za úrodu," pokračuje Poláková.

Na tabuli nechyběla také ošatka s chlebem a talíře. Bylo zvykem připravit vždy jeden talíř navíc. Jednak to reprezentovalo sounáležitost rodiny se zesnulými příbuznými, rodina ale také byla připravena na nečekanou návštěvu hladového pocestného.

„A když na obloze vyšla první hvězda, rodina usedla ke stolu. Za stůl zasedali všichni najednou, aby byl v rodině pořádek. Po modlitbě podal hospodář každému oplatek pomazaný medem, po něm jedli polévku s chlebem. Hřibovou, zelnou nebo jakou měli rádi.

Hlavním štědrovečerním jídlem byly malé makové buchty, kterým se říkalo vrany. Ty byly oslazené medem a zalité v míse s rozpuštěným horkým máslem," popisuje hlavní jídlo tradičních Vánoc Jaroslava Poláková.

Na tabuli ale nechyběly ani brambory, zelí nebo kaše a členové rodiny měli alespoň ochutnat od všech jídel. „Hospodyně také neměla vstávat od stolu. Podle zvyklostí jí totiž hrozilo, že se jí příští rok rozuteče drůbež.

Po večeři se rodina sesedla, vyprávěla si příběhy, dětem pohádky, mládež se věnovala štědrovečernímu čarování, to aby jim čas utíkal, než půjdou na půlnoční mši," uzavřela Poláková.