Příběh Pavla Klegy je velice zajímavý a pro spoustu lidí také inspirující. Během posledního roku ho nenaplňovalo dosavadní zaměstnání, proto si řekl dost a svůj život změnil.

„Pracoval jsem jako informatik. Osm hodin denně jsem seděl u počítače. Práce mě přestala bavit. Vždycky jsem chtěl pracovat s lidmi a poznat kus světa. Právě proto pro mě nebyl problém dát výpověď. Stereotyp mě ubíjel," vysvětloval hned na úvod Pavel Klega.

Podobného stopaře už Opavsko, respektive Hlučínsko, má. Jedná se o Romana Vehovského ze Štěpánkovic, který v průběhu sedmi let tímto způsobem procestoval Asii a Oceánii. „Znám se s ním a vím, co dokázal. I tak to ovšem nebyl on, kdo mě k mé cestě nejvíce inspiroval. Jednalo se o jiné dva kamarády," uvedl dále.

Mladý Hlučíňan si moc dobře vzpomíná i na moment, kdy ho stopování okouzlilo. „Poprvé jsem nestopoval nijak daleko. S kamarádkou jsme takto vyrazili do Jeseníků," usmíval se.

Objetí zeměkoule je základ

Zatím nejdále Pavel Klega dostopoval do Turecka. Konkrétně až do Istanbulu. Dostal se tam způsobem, který slavný spisovatel Jack Kerouac ve svém nejznámějším díle Na cestě, jež je, mimochodem, často považováno za bibli stopařů, označil jako životní stop. Do cílové destinace se totiž dostal za pouhopouhé dva dny.

Tentokrát se však vydává na mnohem delší cestu. Zabrat by mu měla tři roky. Nešlo se ho ovšem nezeptat na to, jestli počítá i s možným dřívějším návratem.

„Rozhodně jsem nad tím uvažoval. Tři roky jsou hodně velkým soustem. Mým primárním cílem je ovšem objet celou zeměkouli, i když se třeba nepodívám úplně všude. Bez toho se nechci vracet domů," poznamenal mladý dobrodruh.

Striktně se přitom nehodlá uchýlit pouze ke stopování. Připraven je zvolit i jiné možnosti dopravy: „Může nastat nějaká krizovka. Člověk bude muset použít vlak nebo autobus. Za náklady na cestu bych ovšem nechtěl utratit nic. To víceméně dokážu jenom skrze stop."

Bude stopovat i lodě

Jako každý správný cestovatel i nyní už bývalý informatik z Hlučína má vysněné místo, které by v rámci své dlouhé mise chtěl navštívit ze všeho nejvíc. „Rád bych se podíval na Papuu Novou Guineu. Leží však mimo pevninskou trasu. S tím souvisí i to, že budu stopovat lodě. Ještě jsem to sice nikdy nezkoušel, ale mockrát jsem o tom četl. Snad budu úspěšný," vysvětloval Pavel Klega.

Stopování vždycky není jenom radost. Spousta lidí s ním má i řadu nepříjemných zkušeností. Narazili bychom také na tragické příklady. „Já osobně mám se stopováním jen pozitivní zkušenosti. Někteří z mých přátel mi vyprávěli své příběhy se stopem, které ne vždy byly kladné. Musím ale zaklepat, mně se to zatím vyhýbá a doufám, že to tak i zůstane," mínil osmadvacetiletý Hlučíňan.

Pokud se chcete o Pavlu Klegovi dozvědět více, rozhodně navštivte jeho internetové stránky www.kolemsvetastopem.cz. Kdybyste chtěli mladého stopaře finančně podpořit při jeho putování, naleznete zde i odkaz na veřejnou sbírku.

Petr Dušek