Na silnici podél ulice Hradecké už zdálky bije do očí výrazná oranžová vesta. Antonín Přikryl a jeho židle – klasická podívaná. Pět dní v týdnu, za každého počasí, vždy ve stejný čas dohlíží na bezpečnost chodců.

I ta kráva zabučí…

Lidé, kteří ho znají, se u něj rádi a často zastavují nebo alespoň pozdraví zamáváním. Ne však všichni jsou tak přátelští. Najdou se i takoví, kteří nezdraví, hlavně pak mladé slečny hrající si prý na dámy. „I kráva zabučí, když vejde do chléva,“ hodnotí jejich chování strážce.

Hovoří i o tom, že některé děti, které jdou ze školy, záměrně provokují. Naznačují, že chtějí přejít, ale později si to rozmyslí a nakonec nepřejdou vůbec.

Sladká odměna

Za milý úsměv, slušnost a přívětivé chování je udělena odměna formou nějaké laskominky. Každý strážce přechodu u sebe schovává několik balíčků bonbonů různých druhů. Občas je odměněn i samotný hlídač. Děti po hodinách vaření nesou ochutnávky domů, nezapomínají na něj a rády se s ním rozdělí.

I jeptiška dokázala projet…

Kromě chodců se setkává Antonín Přikryl i s některými nezodpovědnými řidiči. Přechod nepřechod – jedou a nezastavují. Je úplně jedno, zdali mají trabanta, rychlý sportovní vůz, nebo náklaďák. Bohužel převládá množství neslušných řidičů – a jak tvrdí pan Přikryl – byly doby, kdy i jeptiška dokázala přejet.

Běžně se stávají případy, že řidič zastaví, stáhne okénko, vulgárně napadne strážce, a poté se obhajuje nedostatkem času a předností před chodcem. I přesto z pana Přikryla vyzařuje veliký optimismus, bere to jako milou práci mezi lidmi.

Lidé na jeho židli i odpočívají

Židle pana Přikryla je na křižovatce už samozřejmostí a mnohdy se stane, že kolemjdoucí usednou a odpočinou si. Nikdy nejsou vyhozeni, ba naopak – jsou vítáni. Tento devětašedesátiletý důchodce pracuje každý všední den přes školní rok – a stejně jako děti – mívá prázdniny.

-jmv-