„Se strážci přechodů mám špatné zkušenosti. Stává se mi, že musím na Ratibořské prudce zabrzdit, protože mi do cesty vběhne strážce jen proto, aby prošel jediný člověk,“ říká Pavel Mrázek, jeden z mnoha Opavanů, který musí denně dojíždět za prací do centra.

Jak dále přiznává, tímto náhlým zastavováním ohrožuje nejen sám sebe, ale i další řidiče jedoucí za ním. Problémy s nevhodným převáděním chodců na přechodech mají i lidé využívající v ranních hodinách veřejnou dopravu. „Není nic příjemného, když stojíte v úplně plném autobuse a jeho řidič nečekaně dupne na brzdu. Měla jsem co dělat, abych to ustála. Naštěstí mě jeden pán chytil,“ sděluje svůj čerstvý zážitek důchodkyně Milada Vrábníková z Opavy.

Mnoha lidem způsob převádění na deseti přechodech v Opavě vadí.

Na druhé straně si strážce přechodů nemůže městská policie vynachválit. „Ještě jsme nezaznamenali jedinou stížnost na tyto strážce. Za celou dobu, kdy fungují, nebyla jediná nehoda na těchto hlídaných přechodech,“ tvrdí mluvčí opavských strážníků Ivo Špičák.

Lidé se se strážci mohou setkat na přechodech u velkých škol. Mezi hlavní tahy patří zejména ulice Ratibořská, Olomoucká a Hradecká. Problém této služby však je, že se strážcem přechodů může stát téměř kdokoli. „Žadatel musí být starší osmnácti let, musí projít zdravotní prohlídkou a v Opavě navíc školením, které provádí odbor dopravy,“ vysvětluje mluvčí městské policie Ivo Špičák.

Ten také potvrdil, že zájem o výkon strážce mají hlavně čerství důchodci, kteří nechtějí sedět doma. „Podle mě je chyba v tom, že strážci jsou často sami neřidiči. Takže si neuvědomují, jak nebezpečné je prudce zastavovat v ranní špičce. Jednou to prostě někdo nedobrzdí a někoho zezadu nabere,“ říká Opavan Pavel Mrázek.

Nicméně ani Mrázek by službu úplně nerušil, neboť slouží především k bezpečnosti dětí. „Někdy s tím nic nenadělám. Lidé mi často na přechod vlezou i bez mého svolení,“ říká jedna z opavských strážkyň přechodů. Městská policie si uvědomuje, že neukázněnost chodců je problém. „Jedná se hlavně o děti, které mnohdy na pokyn k přecházení nečekají. Raději, ať přijdou do školy o pět minut později než vůbec,“ myslí si mluvčí Špičák.

Andrea Jarošová