Průvodcem nám byl majitel firmy Mlýnek, s.r.o., Richard Mlýnek. Původně jsme odhadovali, že polezeme nahoru po lešení, oddychli jsme si, když nám zaměstnanci firmy uvolnili nákladní výtah. I tak jsme ale museli bojovat se závratí, zvláště, když jsme přecházeli po ochozu stlučeném z prken. „Vždy záleží na tom, jak pevnou základnu máte, když byste byli ve výšce tří metrů a neměli ji pevnou, tak se bojíte možná více,“ uklidňuje nás průvodce. Ale ke klidu nám to moc nepřidá, není divu, jsme ve výšce více než dvacet metrů.
Na začátku se seznamujeme se zajímavým nálezem. „Našli jsem tašku s letopočtem, která pochází od minulé rekonstrukce střechy. Je na ní letopočet 1908, takže za rok by měla sto let. Zaevidovali jsme ji a půjde samozřejmě do sbírky střešních krytin,“ uvádí Richard Mlýnek, který projekt Tegularia již delší dobu připravuje. Zatím však stále ztroskotává na chybějících prostorách. Když se proplétáme okolo nově položené krytiny, můžeme se přesvědčit, jak nové tašky při poklepání krásně zvoní a jak pevně drží.
Pro firmu Mlýnek je na zakázku vyrobila německá firma Meyer – Holsen, která je zaměřena převážně na památky a výrobu replik. Měla při tom nelehký úkol, zhotovit tašky ve stejném rozměru a odstínu jako taška původní z roku 1908. Půvabné jsou také nově rekonstruované vikýře, když se objevujeme na jižní straně střechy, zrovna před našima očima tesaři jeden sbíjejí dohromady. „Památkáři často vyžadují, aby alespoň část prvků zůstala původních. My jsme například zachovali čela vikýřů a zbytek nově rekonstruovali,“ doplňuje Mlýnek.
V čem tkví záhada, že tašky tak pevně na dřevených latích drží? „Na upevňování všech tašek používáme příponky, její dvě ramínka drží vždy sousední tašky. K upevňování tašek u plechových prvků používáme k jejich kotvení stejný postup, tak jako před téměř sto lety, to znamená měděný drát,“ dodává Richard Mlýnek. V těchto dnech se pokrývači a klempíři pomalu přesouvají na jižní část střechy nad presbytářem.
