Nasadíte si sluchátka, nabijete, přivřete opačné oko, než máte ruku, kterou držíte zbraň, a s výdechem vystřelíte. Pro zkušené střelce je to rutina, kterou po letech tréninku dopilovali k dokonalosti. Naše redakce si střelbu na vlastní kůži vyzkoušela na střelnici v Sudicích. Po předchozí domluvě jsme si nechali připravit celkem tři zbraně.

Jednalo se o klasickou pistoli CZ 75, jinými slovy klasickou „devítku", malorážku CZ 452 ZKM se zaměřovacím hledím a brokovnici Winchester. Byť jsme ke střílně přistupovali jako naprostí začátečníci, stačila krátká průprava odborníka k tomu, abychom se naučili zbraň zajistit, odjistit, nabít a v neposlední řadě z ní i vystřelit.

„Je fajn, že si člověk na střelnici může vyzkoušet zbraně, které jinak vidí jen v televizi.

Zpětný ráz se výrazně liší

Na vlastní kůži se může přesvědčit o tom, že to není žádná legrace. Vždy tam musí být určitý respekt. Je ale to zážitek, na který se nezapomíná," popisoval čerstvě sedmadvacetiletý Radim Wagner, původem z Opavy, v jehož případě nešlo o první návštěvu podobného zařízení.

V porovnání zbraní je nejzajímavější na vlastní kůži okusit zpětný ráz po výstřelu. Zatímco u malorážky je velmi malý, v případě brokovnice se vyplatí mít pažbu pevně zapřenu o rameno. Rána totiž není malá a mohli byste vyinkasovat nepříjemný úder. Sílu má také devítka, zde se bez správného dýchání neobejdete.

Na první pohled se to jeví snadně, ale trefit černý střed terče na vzdálenost snad osmi metrů v předpažení není vždy jednoduché. Z deseti ran jsme ho při prvním pokusu zasáhli pouze dvakrát. U této zbraně jsme si hned ze začátku dle slov správce střelnice dali dobrý pozor na to, abychom při obouručním úchopu devítky nenechali prst pod kohoutkem.

Po prvním výstřelu jsme uznali, že to s ohledem k síle zbraně byla velmi užitečná rada. „Potěšilo mě, že jsem si mohl sám nabíjet, proto to bylo víceméně stejné jako v počítačové hře. Jinak je to ale samozřejmě složitější. Každopádně je potřeba říct, že v minulosti jsem si vyzkoušel střelbu z „kalašnikova", u něhož je zpětný ráz opravdu velký.

Kdybych měl střílet stejně jako v akčních hrách, nejspíš bych si urval rameno," usmíval se Radim Wagner, jemuž se stejně jako nám nejlépe střílelo z malorážky. „Jde o cvičnou zbraň, není to na útok do první linie. (smích) Člověk má k dispozici menší náboje, je tam i menší zpětný ráz a lépe se míří na cíl," doplnil.

Tvrdé podmínky pro získání zbrojního průkazu

Snad jediným problémem byla skutečnost, že sudickou střelnici jsme navštívil něco málo po páté hodině večerní, pršelo a navíc rychle začalo ubývat světla. „Střílí se hlavně o víkendech kromě neděle, kdy se používá jen malorážka, protože ta není tolik slyšet. Na podzim a během zimy se dny krátí, pozdě odpoledne už se střílet moc nedá," vysvětloval předseda střelnice v Sudicích, která vznikla už v roce 1973, Petr Weimann.

Také zde se přitom dají složit zkoušky na zbrojní průkaz: „Zájemci se domlouvají s našimi správci. Jedná se o lidi, kteří je nějakým způsobem zaškolují. Potom, pokud se domluví s komisařem, se na střelnici uskuteční samotný kurz. Takto to funguje," popisoval Weimann dále s dodatkem, že složit zkoušky není vůbec jednoduché:

„V médiích se vše prezentuje tak, že by se zbraně lidem měly vzít a zpřísňují se podmínky pro to, abyste získali zbrojní průkaz. Česká republika má jedny z vůbec nejtvrdších podmínek pro jejich získání."