„Dobrý den, jsme studenti Slezského gymnázia a chtěli bychom si s vámi na chvíli promluvit," zněla nejčastější věta, kterou mladí emisaři začínali konverzaci. I když se zlí jazykové ještě před zahájením celé osvětové akce domnívali, že by studenti od některých lidí mohli dostat tak akorát políček, naše redakce se rozhodla jít s kůží na trh a do ulic vyrazila spolu s nimi.

Doprovod jsme dělali trojici prváků Víťovi Vlašánkovi, Zdeňku Vyležichovi a Lukáši Piwowarskému. Čtvrtým do party se stal druhák Jakub Hynar.

Čtvrtí, kterou jsme měli zmapovat, byl opavský Jaktař. Konkrétně Stará silnice a některé přilehlé ulice. Chlapci se ujali hodnoticí tabulky, do níž si značili výsledky, připravili si speciální brožurky, které rozdávali lidem, a vyrazili jsme.

Vzoroví „Jaktařané"

Obavy z nepřívětivosti občanů byly rozprášeny hned v prvním rodinném domě. Jeho postarší majitelka nás přivítala doslova s otevřenou náručí, a kdybychom se nebránili tomu, že půjdeme dovnitř, skoro stoprocentně bychom skončili u šálku horkého čaje, který by v té slotě mimochodem přišel vhod. Museli jsme ale jít dál.

Studenti měli velké štěstí na vzorné obyvatele. Téměř z třiceti domů, jež se nám za zhruba hodinu a půl povedlo obejít, každý používal plyn, maximálně dřevo.

„Osobně jsem čekal, že nás lidé budou považovat za podomní prodejce a poženou nás od dveří. Opak byl ale pravda. O problematiku se zajímali a mnohdy toho o topení už dost věděli," poznamenal Lukáš Piwowarski.

„Jaktařané" byli skutečně vstřícní a ekologicky informovaní. Pokud si nechtěli se studenty promluvit, slušně odmítli a nechali si do schránky vhodit informační brožurku. V celé lokalitě byl jenom jeden dům, který okolním sousedům ležel hluboko v žaludku.

Vzhledem k tomu, že na plotě visela velká cedule se zákazem vstupu a celý objekt vypadal opravdu podezřele, netroufli jsme si se čtveřicí emisarů na tento soukromý pozemek vkročit. Dbali jsme na slova pedagožky Slezského gymnázia a hlavní organizátorky Projektu Emise Kamily Tkáčové, která nás před odchodem nabádala k tomu, ať jsme aktivní, ale život nasazovat nemusíme.

Po devadesáti minutách strávených v jaktařských ulicích Stará silnice, Stypově a Pavlovského bylo jasné, že zde na hříšníky nenarazíme.

Pomocí Ringelmannovy stupnice, díky níž v závislosti na tmavosti kouře můžete určit i palivo, kterým se topí, jsme zkoušeli ověřovat kouřící komíny. Výsledky však byly dobré. Všechny se nacházely v povolených hodnotách. „Naše práce dopadla výborně. Ulehčili nám to ovšem samotní majitelé, kteří topili plynem anebo dřevem," doplnil sedmnáctiletý Jakub Hynar ze Štítiny.

Ne všichni studenti ale pochodili jako my v Jaktaři. „Chodil jsem v Kateřinkách. Naše skupinka obešla asi dvacet domů a natrefili jsme zhruba na šest hříšníků. Kamarádi v Kylešovicích jich evidují osm. Nikdo nás ani je nevyhodil. Hovořili s námi a vzali si brožurku. Většinou se vymlouvali na to, že když oni byli mladí, taky se topilo vším a podobně," mínil student Slezského gymnázia Luděk Plachký.

Kamila Tkáčová měla z dosažených výsledků obrovskou radost. Dopad nejen na Opavany byl enormní: „Zastavili se za mnou nebo mi přímo volali lidé z ekologických sdružení, například z Prčic. Chtěli brožurky a vyjádřili nám podporu. Na druhou stranu mě kontaktoval třeba i jeden právník a vyčítal mi, že učíme děti práskat.

Já mu však oponovala. Neučíme je práskat, ale učíme je o občanské zodpovědnosti. O tom, jak udělat prostředí, v němž žijeme, lepší."

Petr Dušek