„Pan Beneš byl tehdy už ve velmi špatném zdravotním stavu, který mu dovolil vyjíždět jen po nejbližším okolí Prahy, aby se mohl obratem zase vrátit domů. Protože jsme se znali, prosil jsem ho o návštěvu Opavy. Zhruba rok se zdvořile bránil s tím, že je to moc daleko, ale pak mi na přímluvu své ženy přece jen vyhověl," vzpomíná Tomáš Elis.

Povídání s Benešem se zúčastnili i mladí posluchači

Proslulého herce přivítal v Opavě zaplněný sál, ve kterém bylo kromě pamětníků i hodně příslušníků mladé generace. Protagonista čas, určený pro povídání, nejenom zvládl, ale dokonce prodloužil. Dotazy na něj jen pršely a každý chtěl zodpovědět.

Vzpomínal hlavně na svou předválečnou a válečnou éru žádaného filmového milovníka, kdy šel doslova z filmu do filmu. Do herecké extraligy se dostal ve svých jedenadvaceti letech roku 1939 natočením filmu Ohnivé léto, ve kterém zahrál partnera slavné Lídě Baarové i její sestře Zorce Janů. Před objetím obdivované Lídy se mu tehdy rozklepala kolena a nebyl schopný milostnou akci zahrát.

„Vzpomínal, jak hodně mu Baarová pomohla tím, že ho nejdříve uklidnila nabídkou tykání a pak ho sama objala a políbila tak, aby to vypadalo, že aktivní je on," uvádí Tomáš Elis jednu ze vzpomínek, která na besedě padla.

Baarová, Mandlová, Gollová a další krásky

Svatopluk Beneš však nevynechal ani další partnerky, které ho zaujaly. Konstatoval, že bezkonkurenčně nejkrásnější byla Lída Baarová, nejvzdělanější Nataša Gollová a nejsvéráznější Adina Mandlová, se kterou jednu dobu žil. Připustil, že Baarová udělala vztahem s Goebelsem fatální chybu, která se jí krutě vymstila. Na druhé straně však potvrdil, že byla k českým kolegům vždycky maximálně loajální a nikdy žádnému neublížila, i když mohla.

V této souvislosti zmínil Beneš i Vlastu Buriana a připomenul, že právě on zachránil spoustu českých herců před totálním nasazením. „Po válce se mu za to odměnili mlčením nebo přímo odsouzením za údajnou kolaboraci s Němci, které se ve skutečnosti nedopustil," přibližuje Tomáš Elis hercův názor.

Po válce patřili k jeho blízkým přátelům například Rudolf Hrušínský, Václav Vozka, Miroslav Homola nebo Adolf Born. Díky Miroslavu Horníčkovi poznal i zámky Hradec nad Moravicí a Raduň.

Legendární herec měl vztah k opavskému divadlu

K Opavě měl i svůj osobní vztah, daný profesí. Po válce v opavském divadle sám hostoval a v 70. letech se do jeho prostor vrátil jako člen hostujících Městských divadel pražských. Tu dobu považoval pro opavské divadlo za zlatou a proslulou po celé republice.

„Konstatoval, že opavské divadlo bylo tehdy pro umělce odrazovým můstkem k přímé cestě do Prahy bez další oblastní mezizastávky," říká Tomáš Elis. V současnosti je tato zářná doba bohužel jen smutnou připomínkou, že dobře už bylo.

Po skončení besedy přespal Svatopluk Beneš v hotelu a druhý den po přijetí tehdejším primátorem Janem Mrázkem odjel do Prahy. Za měsíc utrpěl úraz, který mu znemožnil další vystupování a zahájil jeho fyzický sestup na cestě ke smrti.

Působil v divadle, ve filmu i v televizi

Svatopluk Beneš měl angažmá v Divadle na Vinohradech a v Městských divadlech pražských, ale známý byl především z filmů. Před válkou a během ní ztvárňoval lyrické milovníky, po válce zazářil například jako uhlazený nadporučík Lukáš v Dobrém vojáku Švejkovi. Různě rozsáhlé postavy tvořil až do devadesátých let v celé řadě filmů a televizních inscenací.

Poslední film Želary natáčel téměř slepý. Typické pro něj bylo noblesní vystupování, dané zřejmě přísnou výchovou v dětství. V roce 1997 získal Cenu Thálie za celoživotní dílo a o rok později čestné občanství obce Ostrovačice, kde točil slavnou Pohádku máje.

Osud k němu později už přívětivý nebyl a skoro pět zbývajících let jeho života ho nechal ležet na posteli slepého a bezmocného. Z tohoto pohledu byla pro Svatopluka Beneše smrt vysvobozením. Zemřel 27. dubna 2007 ve věku devětaosmdesáti let.