Některé prameny už během dlouhých let vyschly, jiné nenávratně zmizely vlivem činnosti v okolí, ale jsou také takové, o které lidé dodnes pečují a chrání je. Několik z pramenů a studánek, které jsou na Opavsku, vám dnes představujeme.

Léčivý pramen v Bělé je vyhlášený

Léčivý pramen v Bělé pomáhal už v 19. století lidem i dobytku. Pro malou obec na česko-polském příhraničí je hotovým přírodním bohatstvím, kterého si místní nesmírně váží. Vytéká v lese Pavlačka a podle staletími ověřených skutečností pomáhá léčit klouby, kůži a oči.

„Jsem na jeho vodě skoro odkojený a věřím tomu, že je skutečně léčivá. Nezávadná je stoprocentně, to rozbory prokázaly,“ říká starosta obce Karel Krupa. Nikoho o tom nepřesvědčuje a nikoho k vyzkoušení léčivých účinků nenutí. Jen doporučuje, aby si pověstmi opředený pramen vyzkoušeli sami na své vlastní kůži.

Místní lidé o blahodárných účincích přesvědčeni jsou a své vědomosti předávají z generace na generaci. Pramen lesní vody, místními nazývaný Židlo, vyvěrá z veliké hloubky a zůstává proto chladný i v létě. Osvěžuje žíznivé a vrací naději nemocným. Pověst o jeho schopnostech však už dávno překonala hranice obce i hlučínského regionu. Lidé s nádobami k němu teď přijíždějí hodně zdaleka.

„Když jsme byli malí, měli jsme pořád něco rozbitého a maminka nám odřeniny i další problémy léčila vodou ze Židla, Pokaždé to stoprocentně zabralo,“ konstatuje bělský rodák Jan Plaček. Vzpomíná, že lidé místní léčivou vodou pomáhali i svým nemocným hospodářským zvířatům a také úspěšně.

Pramen je k pití volně přístupný veřejnosti a zrovna tak i léčebné bazénky s chladnou vodou, která pomáhá postiženým kloubům, kůži i organismu. Byly založené v roce 2004 na Priessnitzově metodě. Větší bazének je určený k prokrvení těla od nohou po hlavu. „Pravidelná „čapí chůze“ vodou zlepšuje funkci srdce, cév a chrání i proti infekcím Právě klouby si k nám jezdívají léčit mimo jiné též sportovci,“ říká starosta Krupa.

Druhý bazének je menší a slouží ke zlepšení zdravotního stavu prostřednictvím ponořených rukou. „Pokud jsou do něj ponořované pravidelně, odstraňují migrénu nebo nespavost, zmírňují projevy alergie, zklidňují srdeční tep, zlepšují dýchání a pomáhají též u poruch štítné žlázy,“ přibližuje Karel Krupa unikátní schopnosti léčivé vody ve své obci.

Kyselka u Lhotky je mírně radioaktivní

Jdete Na kyselku? Ve Lhotce u Litultovic tato otázka v překladu znamená, jestli se vydáváte na místo vzdálené půl kilometru od obce, kde ze země vyvěrá údajně léčivý pramen. Asi před padesáti lety byly v okolí obce prováděny vrty. Jeden z nich pod lyžařským vlekem odhalil přítomnost minerální vody.

„Popravdě, prameny jsou dva. Navíc blízko sebe. Říká se nad mostkem a pod mostkem. První je právě kyselka. Druhý leží u potoka, kam se před lety normálně chodila odebírat voda, která však podle mého není léčivá,“ popisoval třiašedesátiletý důchodce žijící ve Lhotce Josef Lhotský.

Vraťme se ke kyselce. Ta totiž kdysi nemusela být lidem veřejně přístupná. Spadeno na ni mělo JZD. „Tenkrát chtělo kyselku stáčet a prodávat. Dokonce si nechalo vypracovat odbornou analýzu,“ pokračoval. Po rozborech ovšem bylo od těchto záměrů upuštěno. „Zjistilo se, že voda je mírně radioaktivní,“ poznamenal dále Josef Lhotský.

Tuto informaci víceméně potvrzují i slova starosty Litultovic Jana Raidy: „Voda v této oblasti obsahuje větší množství železa, manganu a radonu a dělá problémy v našem vodovodu.“ Kyselka nedaleko Lhotky u Litultovic ovšem není jediným místem, kde si lidé stáčeli přírodní minerálku. Velmi známá je i pumpa na vlakovém nádraží v Mladecku. Zdroj je ovšem stejný.

„Voda Na kyselce je stejná jako na mladecké zastávce,“ uvedl Jan Raida. Pumpa je často vyhledávána. „České dráhy ji mohly postavit někdy v padesátých letech. Pamatuji si, když jsem s kamarády kolem chodil ze školy a často jsme z ní pili,“ vzpomínal Josef Lhotský. Při odpovědi na otázku, jestli je podle něj voda opravdu léčivá, se drží trochu zkrátka: „Těžko říct. Minimálně se to tady o ní říká.“

Svatá studna nad Hradcem je opředena pověstmi

Malý dřevěný přístřešek na příkrém vrchu Hanuše nad Hradcem nad Moravicí skrývá pramen, který je opředen hned několika pověstmi. Ať už byla historie pramenu jakákoli, jisté je, že i dnes toto tajemné místo lidé ctí a pečují o ně.

Letos ho upravil a informacemi doplnil místní odbor Matice slezské v Hradci nad Moravicí. Opravu inicioval a z velké části také sám uskutečnil Jindřich Skařupa.

Dostaneme se sem buď z Hradce, kde se v ulici Pod Hanuší dáme do příkrého kopce a podél potůčku jdeme až nahoru, nebo se vydáme po čtyři a půl kilometru dlouhé naučné stezce Hanuše, kdy na zastávce Švédská šance odbočíme mezi douglasky a po několika metrech narazíme na Svatou studnu.

Pověst o Svaté studni na Hanuši

Hradecké lesy byly pokryty spoustami sněhu, studený vítr vytvářel hluboké závěje a pronikal opozdilým chodcům až do kostí. Po náměstí v Hradci nad Moravicí chodil jen ponocný. Když procházel při obchůzce kolem starého kostela, zdálo se mu, že se uvnitř svítí.

Najednou ale světlo zhaslo a ze dveří sakristie vyběhly dvě temné postavy. Ponocný se rozběhl za zloději, ale ti mu za chvíli zmizeli ve tmě. Kostel byl vyrabovaný, a tak ponocný spěchal na zámek, aby vyslali vojáky. Stopy vedly k řece Moravici a pak dál k lesnatému vrchu Hanuše. Tam se pronásledovatelům v husté vánici ztratily.

Druhého dne se po kraji roznesla zpráva, že byl vyloupen kostel a ukradena zlatá monstrance. Po zbojnících jako by se zem slehla. Až na jaře si panský hajný povšiml, že na Hanuši vyrazil nový a podivný pramen. Všechno v okolí bylo zcela suché, a přece ze země prýštil vydatný pramen.

Hajný nechal přivést několik kopáčů a u pramene nalezli zakopanou v zemi zlatou monstranci. Tu zde ukryli zbojníci a později ji už nedokázali najít. Od té doby každý, kdo šel pěšky od panského dvora z Branky podle Hanuše a malého potůčku vzhůru do Hanušky, našel tam studánku s čistou vodou, místními nazvanou Svatá studna.

(F. R. Jura: Staré pověsti slezské)

Existuje ale i verze pověsti, kdy monstranci zakopal hradecký farář za třicetileté války v obavě z procházejících protestantských vojsk, která rabovala kostely a kaple. Když bylo po čase kostelní náčiní opět vyzvednuto, vytryskl zde pramen nazvaný lidmi Svatá studna.

Jánské Koupele: prameny zastaveny

Jánské Koupele byly kdysi chloubou Opavska, nyní jsou všechny jejich prameny zastaveny a lázně chátrají. Prý čekají na nového majitele.

První zpráva o uhličito-železitých pramenech je doložená už z roku 1640. Lázně založil kolem roku 1810 Jan z Tenczina. Rok po založení postavil první lázeňský dům a nechal upravit tři staré minerální prameny, z nichž jeden pojmenoval svým jménem – Janův. Po dvě staletí byly lázně hojně navštěvovány.

Vše skončilo počátkem druhé světové války. Bylo zde zřízeno výcvikové středisko pro Hitlerjugend a později, v průběhu války, byly lázně změněny na zajatecký tábor. Po roce 1945 byly lázně znárodněny. Sloužily jako ozdravovna pro děti a v roce 1949 lázně převzala Ústřední rada odborů jako rekreační středisko ROH.

Teprve v 70. a 80. letech došlo k rozsáhlé rekonstrukci ústředního vytápění a provoz lázní byl rozšířen na celoroční. I když tenkrát došlo k rozsáhlým úpravám parku, zároveň byl stržen Janův a Lesní pramen, vyasfaltovaly se chodníky a zasypaly bažinu mezi pramenem Pavla a bývalým Lesním pramenem. Po revoluci byla zotavovna převedena na společnost OREA, která ji využívala k rekreačním účelům až do roku 1993.

O rok později se všechny objekty kvůli nedostatku finančních prostředků uzavřely a chátrají dodnes. V roce 2003 objekt koupila společnost Baneba, s. r. o., která chtěla bývalé lázně obnovit. To se ale nepovedlo. „Problém je ve financích,“ posteskl si starosta Starých Těchanovic Luděk Kozák.

„V současnosti jsou všechny prameny zastaveny. Jediný, kdo by lázním mohl pomoct, je nový majitel,“ dodal na závěr.

Bella Ria ztratila svoji krásu

Je to stará studánka ležící ve výšce 310 metrů na desetimetrové skále nad cyklostezkou podél řeky Moravice nedaleko Žimrovic. Studánka už dávno ztratila svoji původní krásu a voda z ní nevyvěrá, v kamenitém korytě ji poznáte vlastně jen podle polorozpadlé dřevěné stříšky. Přesto cesty sem nemusí nikdo litovat.

Když se od pramene vydá dále do kopce, narazí na stejnojmennou vyhlídku, která sice dnes zmizela za valem vzrostlých stromů, ale přesto má své kouzlo a teď, v době spadaného listí, nám umožní vidět Žimrovický kanál napájející zdejší papírny. A pokud tento pohled nestačí, je tu ještě další možnost. Zeleně značená turistická stezka nás povede k Bezručově vyhlídce vysoko nad hradeckým zámkem a odtud už je výhled skutečně úžasný.

Léčivou Juliánku najdete u Kozmic

Kdo půjde do lesa severně od Kozmic, může narazit na studánku, která nese poetické jméno Juliánka. Lidé tvrdí, že je zde odnepaměti. Než se stala známou, byl tu jen obyčejný pramen, který vyvěral ze země.

Své jméno pak dostal po dívce Julii, dcerce zdejšího fořta. Ta prý zabloudila v lese a rodiče ji našli u tohoto pramene. Brzy pochopili, že malá Julie si zde omývala tváře a oči vodou z pramene a to mělo blahodárné účinky. Proto pramen dostal jméno Juliánka a vděčný otec ho upravil jako studánku.

Ke studánce také odedávna patří kámen, na němž je nápis Juliengelle – Juliin pramen. Jeho autor je ale neznámý. Studánka byla dlouho ve špatném stavu. V roce 2008 se nakonec místní hasiči i další ochotní občané rozhodli studánku i její okolí upravit do podoby, kterou má dnes. (foto: Radomír Beníšek)

Jitka Hrušková, Petr Dušek
Martin Kůs, Klára Jarošová