Svými šedesáti metry tvoří výraznou dominantu města i jeho symbol. V ose západního křídla budovy je situována čtyřboká věž s třípatrovou bání a otevřenou lucernou se třemi zvony. Věž Hláska bývala obchodním centrem města. V prvním patře zasedal soud a městská rada, odehrávala se tam slavnostní shromáždění, bývaly z ní hlášeny požáry a zahajovány trhy. Odtud tedy název Hláska.

Od roku 1763 do roku 1805 se v tomto prostoru hrávalo divadlo, po roce 1805 sloužila věž jako stanoviště vojenské stráže. Pod Hláskou byla řada obchodních komor, které sloužily k uskladnění prováženého zboží nejbohatších opavských kupců a k jeho prodeji, městská váha a pekařské lávky. Později se v Opavě tomuto celku říkalo Schmetterhaus.

Historie současné radnice se datuje rokem 1902, kdy byly drobné budovy kolem věže zbourané a nahrazené jednou třípatrovou secesní budovou podle návrhu vídenského architekta Rudolfa Srntze. Do ní byla vhodně zakomponovaná i renesanční Hláska. Po roční přestavbě našlo v objektu své místo městské muzeum s archivem a v současné době je budova sídlem Magistrátu města Opavy.

V průčelí nad střechou je ve zdivu směrem k obchodnímu středisku Slezanka ve zdivu výrazná vyboulenina. „Jde o kamennou kouli, kterou do zdi podle tradice vstřelili švédští vojáci během třicetileté války. Ve zdivu už zůstala dodnes jako památka na historii města," říká tajemník magistrátu Tomáš Elis.

Naposled prošla Hláska rekonstrukcí v roce 2006. V některých termínech bývá věž přístupná veřejnosti k prohlídkám města z výšky.

Hradecký úřad sídlí v prostorách bývalého hotelu

.

Na hotel Ještěr v Hradci nad Moravicí nelze zapomenout. Během léta 2006 do jeho prostor přesídlil hradecký městský úřad. Rozhodně to nebylo daleké stěhování. Budovu bývalého městského úřadu a hotelu Ještěr od sebe dělí několik metrů. „Bývalé prostory byly již pro chod a funkčnost městského úřadu zastaralé, nevyhovující a kapacitně nedostačující," uvedla tisková mluvčí Hradce nad Moravicí Jitka Celtová.

Hotel Ještěr umožnil městskému úřadu se rozrůst. Místní zde našli čisté, nové a rovněž také moderní prostředí. „Myslím si, že spokojení musí být jednak pracovníci a jednak i občané. Výhodou je, že to tu máme prosklené. Člověk tedy okamžitě vidí, jestli je na řadě," pokračovala.

Městský úřad má čtyři patra. V přízemí se nachází informační centrum, velká zasedací místnost a také restaurace s pivnicí, která se nazývá Starý Ještěr. „První a druhé patro tvoří kanceláře samotného úřadu," vysvětlovala Jitka Celtová a na závěr ještě dodala: „Ve třetím patře je několik malometrážních bytů, které jsou v současnosti plně obsazeny."

V budově, kde se městský úřad nacházel předtím, dnes naleznete Technické služby Hradce nad Moravicí, pohřební službu a kanceláře jiných firem.

Bolatický úřad sídlí na zámku

.

Jen málokterý městský či obecní úřad se může pyšnit takovým sídlem jako ten bolatický. Domovem zdejšího starosty Herberta Pavery i obecních úředníků je barokní zámek z 18. století. Zaměstnancům i občanům obce slouží zámek od 6. prosince roku 1999. Všemu předcházela generální rekonstrukce objektu včetně přilehlého parku a okolí, jež si vyžádala náklady ve výši téměř 21 milionů korun. Prakticky skoro vše tenkrát musela obec zařídit sama.

„Většina financí šla z našeho rozpočtu nebo z úvěru. Obec získala asi jen tři miliony korun dotace na rekonstrukci střechy a na další, a to jednak od státu a jednak od bývalého okresního úřadu," vzpomíná bolatický starosta Herbert Pavera.

Dnes tu funguje devět kanceláří, ve kterých pracuje sedm úředníků, starosta a místostarosta. Lidé tu naleznou například matriku, pokladnu, správce počítačové sítě, projektového manažera, pracovníky stavebního úřadu, ekonomku, pracovnice sekretariátu, kulturní pracovnici, která zde má pod palcem pozemky a majetek obce, a další. Kromě toho se na zámku nachází rovněž obřadní síň, kde se koná zhruba tak pět až sedm svateb ročně, ale také různé menší koncerty, zkoušky spolku Burianky a setkávání s občany.

Ohlédněme se ale také do historie současného majestátního sídla Obecního úřadu v Bolaticích. Zámek je totiž skutečný skvost. „Pro důstojné bydlení proboštů vystavěli cisterciáci v Bolaticích v letech 1724 až 1748 raně barokní zámek s kamenným portálem na původním místě tvrze. Kromě cisterciáků vlastnili zámek i knížata Eugen a Alois Hennovi, kteří mimo jiné založili v roce 1786 osadu Borová, dříve zvanou Henneberg, a také rod knížat Lichnovských – ti vlastnili obec a zámek v letech 1822 až 1926," seznamuje nás s místními dějinami Herbert Pavera.

Jak dále vypráví, většinou na zámku bydleli správci farnosti či pozemků jeho majitele. Roku 1926 jej pak koupil i s přilehlými statky sedlák Bochýnek, který ale o dvanáct let později o všechno přišel, neboť zámek i s polnostmi připadl Německu. Po druhé světové válce se dostal zámek do vlastnictví státu a bylo zde postupně sídlo národního výboru, škola i školka, pošta či knihovna.

„Poté zde bylo i sídlo drobných provozoven, spořitelny, obchody, zahradnictví, bufet fi rmy Lanex, klubovny Svazu mládeže a dětí a tak dále," pokračuje ve výčtu starosta Bolatic. Roku 1991 se poté už stala majitelem konečně obec. O čtyři roky později rozhodlo místní zastupitelstvo o opravě zámku. V roce 1996 došlo na opravu střechy, rok poté bylo vybudováno nové vnitřní schodiště a nové stropy pod střechou a konečně úplná generální rekonstrukce budovy i jejího okolí přišla na řadu v letech 1998 a 1999.

Dne 4. prosince roku 1999 byl zámek vysvěcen a slavnostně otevřen, a jak již bylo zmíněno, prakticky vzápětí zde začal fungovat zbrusu nový obecní úřad.

V Dolním Benešově úřadují ze zámku

.

Pokud někdo z vedení města v Dolním Benešově řekne, že se má jako na zámku, určitě nemluví nijak nadsazeně. Městský úřad se totiž opravdu nachází v zámecké budově, kterou naleznete poblíž náměstí Cypriána Lelka. Do roku 1936 vlastnil tento zámek rod Rothschildů. Ti se ovšem následně přestěhovali do Vídně.

Netrvalo dlouho a začala druhá světová válka. Po ní byl zámek převeden městu, které se o něj stará dodnes. „Ani si nepamatuji, že by městský úřad kdy byl někde jinde. Vlastně jsou zde dvě budovy. Jednou je úřad a v druhé dlouhou dobu sídlila školka, která byla přemístěna na sídliště Míru. Teď je v ní družina pro žáky prvních až patých tříd základní školy," popisoval dolnobenešovský starosta Martin Štefek.

Městský úřad má na zámku ideální zázemí, ale výdaje na údržbu nejsou malé. Musí se vzít v úvahu, že objekt je evidován jako kulturní památka. „Pokud bychom řešili nějakou přestavbu nebo něco podobného, nemůžeme na budovu sáhnout, pokud bychom neměli souhlas památkářů," poznamenal ještě Martin Štefek a na závěr dodal: „V současnosti však nepřemýšlíme o tom, že bychom se přestěhovali někam jinam."

Vedení Vítkova sídlí v bývalé hospodě

Vítkovská radnice se nachází v západní části zdejšího náměstí. Té lidé přezdívají historická, protože jen v ní se najdou domy stavěné před válkou a ne za éry totality. Dá se říct, že zdejší starosta Pavel Smolka sedí v salonku, kde dříve probíhaly bankety. „Hospoda se vším všudy byla v přízemí, dnes ji ale už nic nepřipomíná," vypráví vítkovský starosta.

Když město budovu zakoupilo, celé přízemí přetvořilo na vstupní halu se sociálním zařízením. Vedení města sedí v patře prvním, stejně jako Pavel Smolka. Spolu s jejich kancelářemi sousedí také sál, kde se ještě dnes pořádají občas plesy. Dřívější budovu za dob totality vlastnila Jednota. Po revoluci se ale hospoda zavřela a až do roku 2000 chátrala.

Jelikož o ni nebyl žádný zájemce, rozhodlo se ji koupit město. Zároveň tak chtělo zachovat historickou památku. Navíc se pro sídlo radnice mnohem víc hodila honosná budova na náměstí než bývalá školka, v které sídlili do té doby. „Původní historická radnice se bohužel nedochovala," uzavřel Pavel Smolka.