Do některých míst ve vojenském prostoru Libavá bychom se nedostali bez povolení, i kdybychom sebevíc chtěli. Také proto je akce nazvaná příznačně Po stopách zaniklých obcí tolik výjimečná. Účastníci se dočkají skutečně nabitého programu. Start výletu bude ve Vítkově a trasa má vést dále do dnes již neexistující obce Stará Voda, poté do města Libavá a následně přes zaniklé obce Smilov, Velká Střelná a Nová Ves nad Odrou až do Kozlova.

Průvodcem se stane odborník na slovo vzatý, a to autor publikace Kronika Libavska Jindřich Machala. Ačkoli je termín akce naplánován až na 8. května, každý účastník se musí přihlásit nejpozději do 30. dubna osobně v Informačním centru Vítkov, kde se zapíší jeho údaje do seznamu určeného pro povolení vstupu do vojenského prostoru. Pojďme si ale nyní trochu přiblížit onu čtveřici zaniklých obcí, kterou budou moci členové výpravy navštívit a seznámit se s osudy těchto míst.

Stará Voda odolala sedm století

Stará Voda stála v blízkosti potoka stejného jména u silnice z Libavé do Budišova nad Budišovkou. Za jejím zánikem, stejně jako v případě ostatních obcí, vězí založení vojenského prostoru v minulém století. Její vznik je přitom datován do období již kolem roku 1250. Zatímco v písemnostech z let 1456 a 1581 jsou jména zdejších obyvatel také česká, roku 1654 už čistě německá.

Na počátku 20. století se zde měly nacházet tři břidlicové lomy, vodní a větrný mlýn či cihelna a fungovat tu měly například zemědělský, katolicko-lidový a okrašlovací nebo hasičský spolek. Nescházela samozřejmě ani hospoda. Ještě v roce 1930 mělo ve Staré Vodě stát celkem 76 domů a žít 345 lidí.

Pravděpodobně nejvýznamnější stavbou, která také zůstala z celé obce zachována jako jediná, je pak poutní kostel svatého Jakuba Většího a svaté Anny. Jedná se o barokní stavbu z let 1681 až 1686. Svatostánek přežil, přesto že byl ve 20. století silně devastován československou a posléze i ruskou armádou. Na počátku devadesátých let se ale kostel dočkal alespoň částečné vnější rekonstrukce, na niž přispěli i zdejší bývalí němečtí obyvatelé.

Rovněž tady byly obnoveny pravidelné poutě na svátek svaté Anny, jejichž tradice spadá až do počátků 16. století.

Smilov měl před sto lety i dvě hospody

Další ze zastávek poutníků po zaniklých obcích na Libavsku má být Smilov. Jeho založení je datováno do roku 1377. Roku 1456 se pak uvádí pod jménem Smylo a roku 1504 jako Schmeil. Místní dědičná rychta je pak zmiňována v urbáři z roku 1581. Obec disponovala i dvěma samotami, kterými byly vodní mlýny Mackelmühle a Schmeilermühle. Nechyběl ale ani větrný mlýn, břidlicový lom a roku 1924 dvě pily.

Od roku 1892 měl Smilov rovněž svou železniční zastávku na trati z Olomouce do Krnova, která ležela asi čtyři kilometry od obce. Od roku 1848 byla v obci rovněž olejna, od roku 1887 hasičský spolek, od roku 1897 záložna Raiffeisenka, od roku 1911 dobytkářské družstvo a od roku 1936 i zemědělský spolek. Ve třicátých letech minulého století ve Smilově navíc fungovaly hned dva hostince.

Původně filiální kostel svatého Jana Křtitele byl podle písemných zpráv znovu vystavěn roku 1595. Roku 1815 prošel opravou a roku 1821 byla ke kostelu přistavěna věž. Katolická fara zde byla zřízena roku 1883. V roce 1930 měl Smilov 129 domů a 691 obyvatel. Vůbec poslední budova byla rozebrána na stavební materiál roku 1998 a v místě u bývalého kostela se v současnosti nachází pomník pořízený zdejšími rodáky, jehož částí je torzo původního pomníku padlým v první světové válce.

Velká Střelná přežila i vpád Tatarů

Název obce Velká Střelná se podle všeho odvozuje od Střelenského lesa, jenž byl jmenován v listině markraběte Jindřicha Vladislava z roku 1203. Písemně je ovšem zmiňována poprvé až roku 1382, a to po jménem Strzielna. Místní historie je neskutečně bohatá a leckdy i krvavá. Při vpádu Tatarů tu mělo být například roku 1663 pobito dokonce 103 obyvatel.

Jádro plošiny, kde se obec nacházela, tvořila známá střelenská břidlice. K Velké Střelné patřila mimo jiné i osada Hühnerberg založená roku 1785 a samoty Bräuerberg, Waltersdorfmühle a Schieferwerke. Břidlice se tady lámala od 16. století do první světové války. Ve 30. letech dvacátého století zde byla ještě stále pošta, četnická stanice, sídlo lesního velkostatku i několik malých průmyslových závodů, družstev a spolků. Nescházela tu výroba dřevěného uhlí, dřevěného zboží, sodové vody, lihovin, tírna lnu, dva mlýny, zemědělské i elektrické družstvo či konzum.

Velká Střelná se navíc pyšnila i nemocenskou pokladnou, dvěma lékaři, záložnou, dvojicí pojišťovacích jednatelství a osmi hostinskými koncesemi. Mezi spolky pak byly například hasičský, rybářský, kamenický, všeodborový, divadelní, nebo pěvecký. Ani tady pochopitelně nechybělo místo, kde se pravidelně scházeli věřící. Byl jím farní kostel svatého Mikuláše, jenž je písemně uváděn až roku 1570. Znovu vystavěn měl být roku 1752 a restaurován po požáru roku 1847. Nyní už neexistuje.

Roku 1930 zde stálo ještě 293 domů a žilo 1927 obyvatel. Po odsunu původních německých obyvatel byla obec částečně osídlena českými obyvateli, ale jen krátkodobě. I oni totiž byli donuceni odejít, a to právě vzniku vojenského prostoru Celá obec byla poté postupně zdemolována. U bývalého kostela stojí dnes pomník pořízený zdejšími rodáky.

Nová Ves bývala osvobozena od robot

Nejmladší z celé čtveřice navštívených obcí je Nová Ves nad Odrou. Její vznik je datován do 16. století. Od roku 1570 je písemně uváděna pod názvem Oderberg. Osídlení se tu mělo rozrůst za kardinála Dietrichštejna, který roku 1622 získal lipenské panství. K obci patřila myslivna Beim Grünen Kreuz neboli U Zeleného Kříže a roztroušené chalupy.

K vidění tady byl rovněž lom, vodní a větrný mlýn, záložna Raiffeisenka a dva hostince. Roku 1853 tu byla založena obecná škola. Filiální kostel svatého Antonína pro místní věřící pak náležel k faře v Čermné. Jelikož se považovaly zdejší pozemky za neúrodné a půda byla silně štěrkovitá, byla Nová Ves osvobozena od všech robot. V roce 1930 tu ještě stálo 54 domů a bydlelo 255 lidí. Po zničení obce v těchto místech nechali místní rodáci postavit pomník.

Letos se uskuteční už sedmý ročník Vřesinské šlápoty

.

Loňského ročníku Vřesinské šlápoty se zúčastnilo skoro pět stovek lidí. foto: Ondřej Teichmann

Vřesinská šlápota si v Hlučíně a širém okolí stihla vydobýt svou tradici. Tato turistická akce se koná na podzim a každým rokem přitáhne víc a víc lidí. Například pochod čítal 480 účastníků. Nejedná se přitom o nikterak náročnou trasu. Je koncipována tak, aby ji zvládl skutečně každý. A to i rodiny s dětmi v kočárcích.

Začíná se na Mírovém náměstí v Hlučíně a konec je v nedaleké Vřesině. Turisté urazí celkem asi sedm kilometrů. Na začátky této akce zavzpomínal i její zakladatel Lubomír Teichmann. „Všechno začalo takovým nápadem. Lidé se často ve svém okolí potkávají, ale už nemají v dnešní hektické době čas se ani pozdravit. Přitom by bylo dobré poznávat nové lidi a také udělat něco pro sebe a své zdraví, na které zapomínáme," poznamenal právě Lubomír Teichmann.

Přesná trasa šlápoty se mění, ale priorita je jenom jedna. A sice, aby co největší část celého pochodu lidé urazili krajinou, nikoliv podél silnic. Loni na turisty čekalo i příjemné zpestření. Po cestě totiž mohli podstoupit exkurzi v pevnostním bunkru Jaroš. Za symbolické vstupné čekalo na účastníky v cíli občerstvení a losování startovních lístků o ceny.

Zatímco v prvním ročníku Vřesinské šlápoty se postavilo na start jen několik desítek nadšenců, dneska je tato akce daleko masovější a prestižnější záležitostí. Organizátoři se už na její v pořadí osmý ročník pečlivě připravují. „Bude třeba zajistit vyšší bezpečnost pochodu, servis, propagaci, sponzory, zábavu a větší počet lidí do organizačního týmu, protože nárůst zájemců o pochod nemusí zvládnout jenom organizační nadšení," upozorňoval na závěr Lubomír Teichmann.

Letošní ročník Vřesinské šlápoty se uskuteční v sobotu 5. října.

Vítkovská padesátka aneb Putování jarní přírodou

Krajina Vítkovska patří neoddiskutovatelně k nejromantičtějším koutům našeho regionu a je škoda si ji někdy pořádně neprojít. A právě takovou možnost budou mít i letos účastníci tradiční Vítkovské padesátky. Milovníci výšlapů si letos ve Vítkově dají sraz už při dvanáctém ročníku této oblíbené akce. Program je naplánován na středu 8. května a pro aktéry je opět připraven výběr z hned několika různých tras podle toho, na jak dlouhou túru se ten který výletník cítí.

K dispozici bude šest tras. Každá o jiné délce a názvu. Nejkratší bude měřit deset kilometrů, nejdelší pak naplňuje slova o Vítkovské „padesátce".

A jaké jsou tedy možnosti? Start je průběžný od 7 do 10 hodin od budovy Městského úřadu ve Vítkově. Kupříkladu desetikilometrová trasa s názvem Nejkrásnějším údolím pak vede přes Nýtek a Annino údolí do Podhradí. Trasa Vzhůru na Vikštejn má o čtyři kilometry více a půjde se přes Nýtek, Annino údolí, zříceninu Vikštejn a Podhradí. Na Vycházku údolím Moravice a Melčského potoka je poté pokřtěna další trasa o délce 21 kilometrů, jež vede přes Podhradí, Dubovou, Radkov, Žabí údolí, do míst zvaných Nad Melčským údolím, Nad rybářskou chatou a znovu do Podhradí.

Slušná porce 32 kilometrů pak čeká na ty, jež absolvují trasu Po i proti proudu Moravice. Postupně je čekají zastávky v Podhradí, Nad rybářskou chatou, Nad Melčským údolím, u Papírenského splavu, Mostu vodního náhonu, v Žimrovicích, Pilarce, oboře a Nýtku. Na celkem 40 kilometrů pěší chůze se pak mohou těšit účastníci výletu pojmenovaného Po modré až do Štáblovic. Po cestě na ně čeká Podhradí, Dubová, Radkov, Žabí údolí, Filipovice, Lipina, Štáblovice, Vendelín, Žimrovice, lokality Nad Melčským údolím a Nad rybářskou chatou a opětovně Podhradí.

Ti nejlepší a nejvytrvalejší si ale nejspíše nenechají ujít trasu s velkým T nesoucí název Vítkovská padesátka – putujeme na sever. A kudy povede? Zastávky jsou následující: Podhradí – Nad rybářskou chatou – Nad Melčským údolím – Žabí údolí – Melč – Lipina – Štáblovice – Vendelín – Žimrovice – Papírenský splav – Nad Melčským údolím – Nad rybářskou chatou – Podhradí.

Letos je výjimečně Vítkovská padesátka určena pouze pěším. V minulých letech byly součástí i cyklotrasy, ale nebyl o ně takový zájem, aby se do nabídky vešly i pro tento rok. Jelikož si s námi navíc v minulých týdnech pohrává počasí a sněhová pokrývka se na některých místech drží nečekaně dlouho, je možné, že se některé plánované a popsané trasy ještě mírně obmění.