S jeho dcerou Janou Marušákovou a vnučkou Martinou Moslerovou jsme si dali dostaveníčko v naší redakci. Obě začaly rozkrývat zajímavý příběh skromného člověka, jenž v mládí přišel o oba rodiče a později našel obrovskou zálibu ve stavění soch jednoho z nejznámějších českých hradů. Jednu zmenšeninu měl vybudovat v roce 1948 v areálu Slezské nemocnice, další vznikla na zahradě jeho rodinného domu v Kylešovicích a poslední Karlštejn pak vyrostl poblíž vlakové zastávky v Jilešovicích nedaleko Háje ve Slezsku.

Teofil Marušák.Zdroj: Archiv rodiny Marušákových„Je těžko uvěřitelné, že když hrady stavěl, čerpal pouze z fotek. Na Karlštejn se osobně dostal až v pozdějším věku,“ vracela se ve vzpomínkách dcera Jana a ještě doplnila.

„Tatínek si s tím dokázal opravdu vyhrát. Hrál si doslova s každým sklíčkem, aby podoba sochy vůči reálné stavbě byla nejpřesnější. Manuálně byl neskutečně šikovný. Jednalo se o velkého kutila, který byl druhým k ruce. Šlo o čestného člověka. Pro ostatní by se rozdal,“ pokračovala Jana Marušáková.

„Měli jsme ho strašně moc rádi. Byl to opravdu zlatý dědeček,“ doplnila vnučka Martina Moslerová.

Teofilu Marušákovi přitom osud nepřipravil zrovna ideální start do života. Narodil se v roce 1904 v Kylešovicích.

Největší radost dělá Karlštejn ve Slezské nemocnici dětem.
Karlštejn ve Slezské nemocnici potřebuje opravu

„Jeho rodiče byli Poláci. Tatínek však už v deseti letech osiřel a hrozilo mu, že půjde do sirotčince. Nakonec se ho však ujala vdova příjmením Pravdová, u které mohl zůstat. Později se živil jako zedník, fasádník a štukatér. Pracoval v Podkarpatské Rusi a pak také v okolí Štrbského plesa na Slovensku. Tehdy se doma moc nezdržoval. Práce mu to nedovolovala. Neskutečné je hlavně to, že na Štrbské pleso jezdil z Kylešovic na kole. Byla to ohromná dálka a ještě si představte, na jakém typu kol tehdy musel jezdit,“ upozorňovala Jana Marušáková, podle níž do Slezské nemocnice nastoupil jako údržbář po druhé světové válce.

„Kromě Karlštejna chtěl v nemocnici vybudovat i perníkovou chaloupku. Tehdy totiž v areálu platil zákaz návštěv pro děti mladší patnácti let. Aby nemusely čekat venku na vrátnici, chtěl jim postavit zastřešený prostor, kde by mohly při návštěvách zůstat. Nikdy se to ale nezrealizovalo,“ zmínila Martina Moslerová. Teofil Marušák zemřel v roce 1993, v nedožitých devadesáti letech. Téměř až do konce svého života cestoval.

„Miloval cestování, ale jenom to, při kterém byl každý den na jiném místě. Cestoval až v pozdějším věku. Strašně rád nás bral na místa, která pomáhal stavět. Například na už zmiňovaném Štrbském plese nám ukazoval, co kde postavil. Byl to člověk, který měl charisma, velká osobnost,“ vzpomínala jeho dcera.

Karlštejn ve Slezské nemocnici stále stojí a v areálu funguje jako důležitý orientační bod. Druhé zmenšeniny si cení také v Jilešovicích. Třetí socha hradu u Marušákového domu v Kylešovicích však už je minulostí. „Museli jsme ho nechat zbourat. Rozpadal se a vzhledem k tomu, že v té době byl můj syn malý, nechtěla jsem, aby se tam zranil. Navíc už bohužel nebyla šance ho opravit,“ dodala na závěr Martina Moslerová.

Ilustrační foto
Kylešovice: zvelebení sídliště má trvat čtyři roky
Tomáš Raab se roky snaží o záchranu rodinného dědictví. Jeho úsilí padá na úrodnou půdu.
V Prostřenu musel vyhánět kozu z kuchyně