Nejohroženější skupinou jsou prý děti, které začnou chodit do školy. Ale nejsou výjimkou ani dorostenci s váhou, která dosáhla či přesáhla sto kilogramů. Následkem takové obezity ale může být řada zdravotních problémů.

„Cukrovka druhého stupně nebo třeba vysoký krevní tlak,“ uvedla ty nejčastější lékařka. A také psychická újma. Ona upřímnost dětí dokáže malého tlouštíka pěkně bolet. Jízlivé poznámky, urážky a komentáře poslouchá od svých spolužáků prakticky denně.

Málo pohybu a stravovací návyky

Za tloušťku u dětí ale v naprosté většině případů nemůže jiná nemoc nebo genetická indispozice, to prý tak maximálně v jednom procentu. Podle doktorky Lubojacké v naprosté většině případů se jedná o prostou nadváhu z pozitivní energetické bilance, jinými slovy hlavně málo sportu a špatné stravovací návyky, zejména pak nevhodná skladba a načasování jídelníčku.

Zajeďte se podívat do některého podniku typu fast foodu a uvidíte sami, s jakou chutí si děti vychutnávají hamburgery a smažené hranolky. „Chybějí větší fyzické aktivity v rodině, kdysi spontánní pohybová aktivita dětí jako sáňkování, bruslení nebo „lítání na kole“ již dneska takřka vymřela a jen v některých rodinách je nahrazena řízenou aktivitou typu rodinné lyže nebo kola, případně zapojení dětí do sportovních klubů.

Prostě chybí pravidelná pracovní zátěž, která dříve bývala, ať je to třeba práce na poli či péče dobytek. Děti jsou dnes zvyklé na komfort daný vyšším ekonomickým standardem a nahrazují řadu aktivit svého života fikcemi v počítači,“ potvrzuje naše domněnky opavská lékařka.

Jako velký problém také vidí to, že rodina mnohdy nemá zájem na řešení nadváhy dítěte. „Bohužel často vidíme bezohlednost okolí, zejména příbuzenstva, které tajným podstrkáváním sladkostí, peněz a dalšího je schopno zcela bojkotovat veškerá dietně režimová opatření.

Samotné děti zaujímají často negativistický postoj ke snaze rodičů o regulaci jeho nadváhy. Cítí-li na sebe tlaky, často se automaticky začnou vyhýbat pohybové aktivitě,“ vysvětluje příklady z praxe endokrinoložka Ivana Lubojacká.

Pokud mladý člověk zůstane, jak se říká, prostorově výrazný i do dospělosti, objevují se také problémy s pohybem i se společenským vnímáním jeho okolí.

Nicméně základ obezity je většinou potřeba hledat právě v dětství. „Děti se totiž naučí špatně vnímat pocit hladu, a to se s nimi nese dál. A praxe ukazuje, že změnit svoje návyky je daleko těžší, než se učit něčemu úplně novému,“ vysvětlila lékařka.

Malým pacientům s obezitou se tak nepředepisuje žádná dieta, ale jsou vedeni ke změně svých stravovacích návyků. Je to dlouhá cesta, která vyžaduje příliš úsilí. A nutno přiznat, že ne vždy dosáhne cíle.

Vyhýbají se pohybu

Trend nepohybujících se dětí vnímají jak učitelé tělocviku, tak vedoucí pohybových kroužků. Podle prvních se některé děti tělesné výchově záměrně vyhýbají, snaží se vymlouvat, proč zrovna nemohou běhat nebo cvičit. A rodiče je v tom často podporují svými omluvenkami.

A tak je běžné, že zatímco jedni třeba hrají volejbal, sleduje je za „lajnou“ jeden či více spolužáků v džínách. Podle těch druhých zájem o kroužky pomalu, ale znatelně, slábne. Je tu určité pravidlo, že na začátku školního roku se přihlásí dětí hodně, ale brzy ztrácejí zájem a přestanou na tréninky chodit.

Nejvíce prý trpí kolektivní sporty, kde už často nelze ani striktně dodržovat věkové kategorie a často mladší děti hrají v jednom týmu společně s těmi staršími. „Ve fotbalu úbytek zájmu samozřejmě pozorujeme. Je to také právě z důvodu neochoty dětí se hýbat, zejména ve chvíli, kdy po nich na tréninku chcete běhat nebo jinak získávat kondičku.

Stavá se, že po druhém, třetím už nepřijdou,“ říká šéf komise mládeže Okresního fotbalového svazu v Opavě René Černohorský.