Doba pokročila, a to se odráží také třeba ve zmíněném přednesu básniček před zaplněnou třídou. Mnozí si jistě vzpomenou například na Poštovní schránku od Jiřího Wolkera, verše, které musel svého času umět snad každý. A na nervozitu a obavy, se kterými se šel k tabuli postavit. Najdou se i tací, kteří z toho mají trauma dodnes.

Recitace ze škol sice nevymizela, ale její model se mění. „Stále probíhají soutěže v recitaci. Zrovna nedávno jsem se bavil s jednou z našich učitelek českého jazyka, která mi přiblížila, že vítězové soutěže, která probíhá v Opavě, neříkali ani tak básničku, jako spíše že se jednalo o prózu a umělecký přednes. Dnes spousta z nás poslouchá v autě audioknihu, takže se hodnotí i to, aby byly děti schopny takovéhoto přednesu. Nazpaměť je to neučíme, snažíme se to dělat jinak. Na druhou stranu nějaké pamětné učení je vhodné v tom, že rozvíjí naši paměť. Takže není klíčové umět celou báseň, ale chceme, aby se dítě umělo prezentovat, avšak učíme to jinou formou,“ uvedl ředitel Základní školy Otická v Opavě Arnošt Žídek.

A že zde děti k umění sebeprezentace vedou dobře, dokládá třeba i čerstvá zkušenost z hospitace v hodině českého jazyka, které se Arnošt Žídek zúčastnil. „Na začátku přišel jeden z žáků s tím, že by on sám chtěl zkusit hodinu vést. Jsou tedy domluveni tak, že další hodinu bude učit jejich spolužák. Máme tedy i takové projekty, kdy žáci učí žáky,“ prozrazuje. Vše souvisí s čtenářskou gramotností, na které i na ZŠ Otické bazírují. „Všichni tušíme, že svět je plný dezinformací a jednou ze základních věcí, které děti učíme, je, jak mají pracovat s textem, jak z něj získávat informace, ověřovat si je a to je důvod, proč chceme, aby děti neustále četly. Není to jen o českým jazyku, ale děláme to tak i ve všech ostatních předmětech,“ upřesňuje ředitel.

Modernější tituly

A volně se tak v našem povídání dostáváme k tématu povinné četby. Na ZŠ Otická mají už malí žáčci čtenářské dílny, hodina probíhá v knihovně, kde se děti posadí, vyberou si knihu, včetně učitelky, každý podle svého uvážení. „A poté si o té knize společně povídají. Takto to začíná a později samozřejmě máme i nějaké okruhy četby. Ale museli jsme hodně inovovat. Když se nad tím zamyslíme, tak co jsem kdysi četl já, je pro dnešní děti nečitelné. Snažíme se proto, aby tituly byly blíže jejich generaci a adekvátní k dnešní době,“ dodává Arnošt Žídek.

A prakticky stejné je to i na Základní škole Vrchní v Opavě. Knihy tady čtou menší i větší děti. „Výběr je na kantorovi. Není tam pravidlo, co přesně musí žáci číst, ale češtinář knihy vybírá a snaží se dětem i přiblížit a dávat tam tituly, které jsou dnes moderní a které děti zaujmou,“ míní ředitel školy Roman Podzemný. I on dále potvrzuje, že o recitační soutěže, které se na školách konají, je mezi žáky pořád velký zájem a dobrovolně se do nich hlásí. „Ne, že by to vymizelo, ale nejsou to už takové ty klasické texty,“ doplňuje.

I na doporučení

A obměny se dočkávají nejen knihy z okruhu povinné četby na základních školách, ale i na těch středních. Na Mendelově gymnáziu v Opavě dostávají už v prvním ročníku žáci kánon, čili seznam 140 knih k maturitě. Vyberou si z toho dvacet titulů, které ke zkoušce z dospělosti musejí přečíst. Kromě toho ale studenti čtou i knihy, které jim doporučí jejich učitelé, třeba vzhledem k jejich věku a tomu, co daného jednotlivce baví.

„Učíme se dejme tomu o romantismu, řekneme jeho znaky, autory, povídáme si o nich a na to navazuje četba. V ní znovu hledáme znaky romantismu, aby látce studenti porozuměli. Pro nás je důležité, aby rozuměli tomu, co říkají. Ke každému uměleckému směru, období, máme knihy, ukázky a chceme po studentech, aby je četli. A my, protože je už načteny máme, tak jim i tituly doporučujeme. Někdo je větší čtenář a zvládne těžší knihu. Někdo je zase orientován spíše technicky, takže doporučíme nějaký lehčí titul, který student lépe zvládne. Šijeme jim to na míru. A samozřejmě doporučujeme i knihy navíc, které v kánonu nejsou,“ vysvětluje učitelka českého jazyka na Mendelově gymnáziu Ivana Krystová.

Seznam knih v kánonu je velmi pestrý, od nejstarší literatury, až po současnou, na výběr jsou tituly české i světové, a to i novinky vydané třeba před dvěma, třemi lety.

Ředitelka gymnázia Monika Klapková pak připomíná, že i u nich je kladen velký důraz na čtenářskou gramotnost. „Máme krásnou knihovnu. Pedagog Daniel Vítek zastává zároveň i funkci knihovníka a neustále, každý rok obměňuje mnoho titulů. Pečlivě vybírá novinky, knihy z předních žebříčků. A naši studenti také sami píšou, už vydali i verše, sami se tedy stanou autory a to je velmi zajímavé, jsou to nádherné věci a pěkná tvorba. Dokonce přišli s tím, že chtějí vydat studentský almanach svých písemných prací. Není to tedy jen o tom, že jsme jen pasivní čtenáři knih, ale i píšeme a tvoříme. To jsou také věci, které studenty dále ve čtenářské gramotnosti posouvají,“ říká Monika Klapková.