Přivezli ji předevčírem z Krnova na nádraží Opava–západ na nákladním vagonu a poté postavili před opavské divadlo. Unikátní historická tramvaj se tak vrátila do města, v němž kdysi jezdila. Běžte se na ni podívat.

Uhlídá ji Opava?

„Tramvaj má tolik cenných a originálních dílů, že jsme měli jsme trochu obavy nechat ji v Opavě vystavenou přes noc. Zástupci magistrátu nás ujistili, že zvýšená bdělost strážníků i kamerového systému zabrání škodám,“ uvedl Jaromír Foltýn z firmy Olpas Moravia, která dokázala ze dvou zcela prohnilých a zkorodovaných zbytků opavských tramvají postavit něco mezi přesnou replikou a originálem.

Podle původní dokumentace dokázaly sklárny Rapotín vyrobit kopii pískovaných skel, krnovské Spojené slévárny odlily kopii řídícího pultu a bronzových desek s nápisy a rakouský sběratel poskytl originální světla. Posezení tvoří světlé jasanové a tmavé dubové dřevo, nápisy v němčině hlásají, že je zde zakázáno kouřit a plivat na zem. Sběrače na střeše jsou nefunkční, protože elektromotor se nedochoval. Osvětlení tramvaje zajišťuje napojení na běžnou síť s 220 volty.

Hnila mezi kurníky

Přestože tramvajová doprava fungovala v Opavě celých padesát let, konkrétně od roku 1905 do roku 1956, dlouho se mělo za to, že se žádný vůz do dnešních dní nedochoval. Až v roce 2004 jistý opavský stavitel koupil dům, který měl na zahradě staré kurníky, králíkárny a kůlny. Když mezi nimi našel prohnilé torzo opavské tramvaje, kontaktoval brněnské Technické muzeum, zda tento nález má nějakou historickou hodnotu.

„V muzeu mu řekli, že nemají dost sil ani prostředků, aby dokázali jedinou známou opavskou tramvaj zachránit, ale taky mu poradili, že v Krnově existují blázni, kteří dokážou dát do kupy kdejaký historický vagon, a dali mu kontakt na nás. Hlavní zásluhu na tom, že se podařilo sehnat peníze na vytvoření repliky tramvaje s originálními prvky, má Hynek Wojtek z opavského dopravního podniku, který pro tuto myšlenku dokázal Opaváky nadchnout,“ pokračuje Jaromír Foltýn. Tramvaj, podle které Olpas vyrobil repliku, měla číslo 7 a vyrobila ji vagónka ve Studénce asi před sto lety.