Jednání na mírové konferenci v Paříži nebylo jednoduché. Požadavky se totiž neomezovaly jen na Hlučínsko, ale na daleko větší oblast Horního Slezska. Jenže o strategicky významné a na ložiska surovin bohaté Horní Slezsko jevilo zájem kromě Československa také Polsko a Německo, ke kterému toto území doposud náleželo. Ačkoli za těmito požadavky stály především hospodářské pohnutky, u konečného rozhodnutí byl uplatněn etnický princip.

Československu tak vítězné mocnosti přiznaly oblast v jižní části ratibořského okresu, kde většina obyvatel hovořila dialektem češtiny. Nikdo se však zjevně nezdržoval zjišťováním jazykové hranice, neboť výsledné stanovení dopadlo tak, že na mapu narýsovali čáru a podle ní měla být vedena nová státní hranice mezi Československem a Německem.

4. února 2020 tomu bylo sto let od chvíle, kdy bylo k Československu připojeno Hlučínsko.
Mapka Moravského Ratibořska. Foto: archiv Muzea Hlučínska

Perlička z historie
Obvykle se uvádí, že Hlučínsko bylo ztraceno Marií Terezií již roku 1742. To však je holý nesmysl, neboť žádné Hlučínsko tehdy neexistovalo. Celá tato událost by konec konců byla zcela bezvýznamná, kdyby nedošlo po první světové válce k jeho připojení. Nikoho by to nezajímalo, stejně jako dnes málokoho zajímá Slezsko v čele s jeho hlavním městem Vratislaví. Proto je zásadním okamžikem v historii regionu jeho vznik roku 1920.

Zůstane navždy otázkou, co přimělo diplomaty a generály k tomu, že se rozhodli vést osudovou linii zrovna od Ketře k Bohumínu. Jisté je, že stvořili region, jehož další vývoj sliboval vše, jen ne poklidnost. Připojenému území se podle největšího města brzy začalo říkat Hlučínsko.

Byl to zcela nový region, který nikdy předtím v takové podobě neexistoval. Přirozené centrum se po staletí nacházelo v Ratiboři, stejně jako státní hranice, kterou tvořila řeka Opava.

Najednou si obyvatelé museli zvykat, že jejich domovina byla rozdělena mezi dva státy. Nelze se ani divit, že se s tím nesmiřovali snadno. K Československu je nic nepojilo, jen po církevní stránce spadali pod olomouckého arcibiskupa.

Nová republika hlásající demokracii, volnomyšlenkářství a občanské principy však u konzervativních a hluboce věřících Hlučíňanů vyvolávala nemalé obavy. Státní moc je považovala za Čechy, ale oni to tak necítili.

Třebaže mluvili česky, byli pod vlivem německého národotvorného procesu. To vše mělo do budoucna zapříčinit nemalé problémy a odstředivé tendence. Události následujících let to ostatně potvrdily.

Hlučínsko se stalo dějinnou hříčkou i společenskou laboratoří. Kdyby se jej v roce 1920 nepodařilo připojit k Československu, bylo by dnes automatickou součástí Polska. Pro většinu obyvatelstva přibližně tak automatickou, jakou je pro ně současná přináležitost k České republice.

Jiří Neminář

K TÉMATU

Anketa | Co byste popřáli Hlučínsku k jeho 100 letům?

Monika Brzesková, starostka Kravař:
Hlučínskému regionu přeji, ať dál vzkvétá a zůstane příjemným místem k životu. Jeho obyvatelům pak přeji, aby si v něm bydlení hezky a hlavně aktivně užívali. Přeji jim také návrat té dřívější přátelské atmosféry, která se mezi lidmi poslední dobou tak nějak vytrácí.

Herbert Pavera, starosta Bolatic, předseda Sdružení obcí Hlučínska:
Hlučínsko je malebným koutem republiky s nádhernou krajinou, spoustou památek a s pracovitými, usměvavými a pohostinnými obyvateli. Hlučínsko je pro mne srdeční záležitostí. Zde jsem se narodil, mám tady domov, rodinu, přátele. A Hlučínsku přeji, aby již nikdy nezažilo žádné útlaky, války, žádná ponížení, aby jeho obyvatelé byli stále hrdí na svůj region, aby i dále pomáhali při rozvoji svých obcí a měst, aby pokračovali v udržování tradic a zvyků, protože to dělá náš region ojedinělý a zajímavý.

Jarmila Bystroňová, učitelka hry na kytaru na ZUŠ Ivo Žídka v Kravařích-Dvořisku:
Lidé na Hlučínsku jsou velmi pracovití. Proto všem přeji, aby měli dostatek pracovních příležitostí a nemuseli za prací dojíždět do jiných krajů nebo do zahraničí. Dále přeji Hlučínsku, aby mu zůstalo zachováno osobité nářečí, které se někteří ze zdejších obyvatel snaží udržet. Aby se více rozvíjely tradiční folklorní soubory, jako jsou Bejatky na Štítině, Srůbek ve Štěpánkovicích a tady v Kravařích Karmašnice. Pozvala bych návštěvníky, aby přijeli obdivovat zdejší přírodní krásy a pamětihodnosti.

Metoděj Chrástecký, ředitel Muzea Hlučínska:
Blahopřeji Hlučínsku k tomu, že během své historie obstálo v nejrůznějších zkouškách, které napomohly k jeho svébytnosti. Hlučínsku do budoucna přeji, aby hájilo a rozvíjelo své pozitivní hodnoty, jako jsou mimo jiné smysl pro poctivou práci, úcta k víře a tradičním hodnotám.

Josef Hlubek, hlučínský patriot:
Hlučínsku bych přál, aby nadále vzkvétalo, jako je tomu nyní. Já jsem se současným stavem a vedením velice spokojený. Doufám, že bude pokračovat zvelebování našeho okolí, aby se nám zde krásně žilo minimálně dalších 100 let.

Pavel Paschek, starosta Hlučína:
K dalším sto letům přeji Hlučínsku hodně spokojených občanů, protože to vždy znamená, že starostové dělají svou práci dobře. Nemuselo by tedy ani docházet k odlivu obyvatel. Věřím, že Hlučínsko bude i nadále vzkvétat a že se nám zde bude žít krásně i nadále.