Naplánovat celou trasu dalo Marku Obrusníkovi a spol. celkem zabrat. Už během listopadu se tříčlenná skupina rozhodla, že odjede do USA. „Inspirovali jsme se u našeho kamaráda. Od prvopočátku jsme chtěli jet oceán - oceán. Čili přejet Ameriku z východu na západ.

Při plánování jsem používal hlavně internetovou stránku www.lamar.cz. Je to jedna ze stránek, kde člověk nalezne všechno potřebné pro cestu po USA," popisoval jeden z účastníků této cesty Marek Obrusník.

Jejich program byl opravdu nabitý. Tři dny měli na New York. Prakticky ihned po příletu stihli navštívit zápas NHL mezi New Jersey a New York Islanders, druhý den prošli Manhattan a pak si už jen zbývalo půjčit automobil, který vrátili až v Los Angeles.

„Auto pro nás bylo obývákem, kuchyní, prostě vším. Nabíjeli jsme v něm notebooky, mobily, spali tam a někdy pomalu i vařili," pokračoval Marek Obrusník. Trojka z Bolatic si koupila také navigaci GPS, kterou před odletem ještě zpeněžila.

Na Americe je úžasné to, že můžete reklamovat prakticky cokoliv, kdykoliv a téměř z jakýchkoliv důvodů. „GPS jsme si pořídili za sto dolarů v New Yorku. Když jsme ji vraceli v Los Angeles, kde platila jiná taxa, dali nám zpátky asi ještě o dolar navrch. Podobně jsme to udělali i se stanem. Prodavačce jako pádný důvod pro vrácení peněz stačilo říct, že nám v něm byla zima," mínil dále.

Baseball v USA je hlavně o tailgatingu

Z New Yorku všichni pokračovali směr Buffalo, kde navštívili Niagárské vodopády. Další zastávkou se stalo Milwaukee a rodina Kremserů, která dříve žila v Bolaticích. V současnosti už je ale trvale usazena v USA. „Hodně nám pomohli. Dali nám různé tipy a rady. Patří jim velký dík," uvedl Marek Obrusník.

V Milwaukee měli možnost navštívit baseballové utkání MLB mezi domácím mužstvem a Arizonou. Možná ještě zajímavější než samotný zápas byl tzv. tailgating. „Spočívá to v tom, že fanoušci se s předstihem sejdou u stadionu před utkáním. Na parkovišti grilují, pijí pivo, prostě se baví. Baseball začíná třeba v sedm večer a oni zde byli už od desíti dopoledne," usmíval se jeden z účastníků amerického road tripu.

Po 970 kilometrech odbočte vlevo

Z Milwaukee se jelo do Chicaga a pak už se pokračovalo do opravdové divočiny. Jejich Nissan brázdil dálnice v Jižní Dakotě, Wyomingu a také Montaně. Skupina urazila obrovské vzdálenosti. „Pořád se jelo rovně. Do GPS jsme zadali souřadnice, kam jsme se chtěli dostat, a hlásilo nám to: Po 970 kilometrech odbočte vlevo," vzpomínal.

V Jižní Dakotě mimochodem bolatická partička narazila na skutečně silnou sněhovou bouři. „Stěrače absolutně nestíhaly. Házelo nás to z pruhu do pruhu. Když se počasí druhý den zlepšilo, zjistili jsme, že kolem nás je divočina. Divocí koně, horské kozy. Setkali jsme se i s medvědem. Lidí tu moc nebylo. Vždyť ve státě Wyoming připadají dva obyvatelé na jeden čtvereční kilometr," vysvětloval Marek Obrusník.

Jedním z hlavních bodů celé cesty se staly národní parky. Nejprve se podívali do Badlands a potom Yellowstonu. „K naší smůle jsme dorazili v době, kdy byl Yellowstone zavřený. Naštěstí jste se mohli dostat do Mammoth Hot Springs. Nedaleko odsud se nacházelo místo, kde se horký pramen vléval do řeky," popisoval Marek Obrusník a na dodal:

„Venku bylo možná pět stupňů, ale my se koupali ve vodě, kde se neustále střídala horká voda se studenou. Při famózním výhledu na okolí se nám odsud ani nechtělo odjíždět. Ve vodě jsme zůstali asi tři hodiny. Totální pohoda."

Dále naše trojka měla namířeno do dějiště zimních olympijských her v roce 2002, Salt Lake City především z toho důvodu, že zde na univerzitě studuje jejich kamarád Pavel Bezděk, jenž je také původem z Bolatic. Po této návštěvě se všichni vydali vstříc několika národním parkům. Nejprve to byl Arches a následně se dostali do oblasti známé jako Monument Valley.

„Narazili jsme tady na malou písečnou bouři. Vítr byl opravdu šílený. Byla to indiánská oblast a setkali jsme zde s prodejcem suvenýrů, jemuž vítr prakticky všechno rozfoukal," popisoval Marek Obrusník.

Přes Antelope Canyon a Bryce Canyon bolatická trojice dorazila až do North Rim, což je severní vstup do jednoho z nejznámějších míst Ameriky Grand Canyonu. Zde se celé skupině hodně zatajil dech. „Severní vstup byl zavřený. Do otevření chyběl měsíc. Další možností bylo zkusit South Rim, jižní vstup, který byl vzdálen asi padesát mil.

Chtěli jsme se však do Grand Canyonu za každou cenu podívat, proto jsme tam jeli," popisoval ještě Marek Obrusník.

Historka s kapelou

Na druhé straně už měli větší štěstí. Devětadvacetikilometrovou trasu k řece Colorado, na kterou se rozhodli vydat, se doporučuje ujít během dvou dnů. Tři odvážlivci z Bolatic si však řekli, že vzhledem k časové tísni ji ujdou za den. To se jim nakonec i podařilo, třebaže to byla obrovská dřina.

„Neskutečné bylo hlavně převýšení, které činilo téměř 3000 metrů. Nahoře bylo pět stupňů a asi o patnáct set metrů níž pak o dvacet stupňů více. Dostalo se k nám, že když má člověk smůlu, setká se dole s teplotami i okolo 57 stupňů," pokračoval dále jeden z členů velkého amerického road tripu.

Bolatická trojka v Grand Canyonu pobyla dva dny a pak se vydala směr Kingman. Právě s tímto městem v Arizoně se pojí začátek jednoho z nejšílenějších příběhů, jejž tři mladí cestovatelé v Americe zažili.

„Seznámili jsme se zde s kapelou Krooked Treez pocházející z LA. Pozvali nás na svůj koncert. My jsme však nakonec nemohli dorazit," vysvětloval Marek Obrusník a ještě přidal několik postřehů: „Honza se přidal do jejich fanouškovské skupiny na facebooku. O šestnáct dní později jsme se přišli podívat na jejich vystoupení v Los Angeles.

Nikdo z nich nechápal, že jsme se na ně nepřišli podívat v tom arizonském zapadákově a dostavili se na koncert o dva tisíce mil dále."

Šok v hotelu Venetian

Bolatičtí si sem tam krátili čas i fotbálkem. Právě v Kingmanu si toho všimlo několik místních a chtěli si s nimi dát zápas. Češi museli čelit převaze tří ku jedenácti, přesto po deseti minutách prohrávali jen 0:1. Američanům asi přece jenom jde víc jejich americký fotbal.

„Lidé, co hráli proti nám, slavili, myslím, nějaké narozeniny. Pozvali nás na jídlo a získali jsme od nich i spoustu tipů, protože jsme mířili do Las Vegas," poznamenal dále. Ve městě hazardu se naše trojice nějaký ten den zdržela. Marek Obrusník ze zvědavosti navštívil hotel Venetian. Ve čtvrtém patře mu však přišlo, že zabloudil.

„Absolutně jsem nechápal. Na čtvrtém poschodí tekl nějaký umělý kanál, po kterém jezdili hosté na loďkách. Strop byl pak uměle nasvícen a vypadal jako obloha," usmíval se při vzpomínkách.

Potom se skupina vydala směr Death Valley, které určitě budete znát pod českým názvem Údolí smrti. Je to nejsušší místo Severní Ameriky. Průměrná teplota v červenci zde dosahuje 47 stupňů. „Kousek odsud jsme se setkali s nejstaršími stromy na světě. Byla tady sekvoj, která se jmenuje General Sharman Tree. Má 2200 let, měří téměř sto metrů a její obvod činí 31 metrů. Něco neuvěřitelného," uvedl dále Marek Obrusník.

Je Tichý oceán opravdu tichý?

Cíl celého road tripu se kvapem blížil. Ještě před San Franciscem a konečným Los Angeles se všichni vydali do Yosemitů a pak také k nejvýše položenému jezeru ledovcového původu v Kalifornii, k Lake Tahoe.

„Byl večer, když jsme na břehu jezera potkali nějakého muže, který zde žije už poměrně dlouho. Říkal, že máme neuvěřitelnou kliku. Takový západ slunce, jaký jsme měli ten večer u Lake Tahoe, prý ještě nikdy nezažil," mínil.

Ve zbývajících dnech si trojka z Bolatic mohla plnými doušky vychutnávat Pacifický oceán. „Jednou jsme spali na cestě kousek nad mořem. Ráno mě probudily vlny. Říkali jsme si pak, že nerozumíme tomu, kdo mohl tento oceán nazvat Tichým. On totiž rozhodně tichý není" uzavřel Marek Obrusník.

Petr Dušek