Na Opavsku letos nebyl zaznamenán ani jeden případ zmijího uštknutí. Alespoň oficiálně. Běžně se totiž stává, že lidé po útoku zmije k lékaři ani nejdou a snaží se vyléčit po vlastní linii.

„Domnívám se, že tato problematika se někdy až příliš přeceňuje. Pokud k nám přece jenom uštknutý dorazí, preferuje se symptomatická léčba. Dotyčný je umístěn na internu či ARO a je sledován. Během letošního roku jsme zde však nikoho, kdo by byl uštknut zmijí, neměli," poznamenal Jiří Hájek.

Byť k uštknutí zmijí dochází poměrně vzácně, a když už k němu dojde, tak se nejedná o nic vážného, primář chirurgického oddělení Slezské nemocnice si vzpomíná na jeden složitý případ. „Bylo to loni nebo předloni. Měli jsme pacienta, kterého tento had uštknul. Jeho stav byl ale vážný hlavně proto, že se vše kombinovalo s alergickou reakcí," uvedl.

Hodně diskutovanou záležitostí je i antisérum. To někdy pacientovi může spíše ublížit. „Podává se ve výjimečných případech. Mnohdy totiž stav může ještě zhoršit. V současnosti takové antisérum ve Slezské nemocnici ani nemáme. Nepovažujeme to za nezbytné," mínil ještě Jiří Hájek.

Nedávno se veřejnost dozvěděla o uštknutí jednoho chovatele hadů z Bruntálska, kterého při krmení kousla do ruky kobra monoklová. Tehdy se muselo přivážet speciální sérum až z Mnichova. Navíc se všechno muselo stihnout do čtyřiadvaceti hodin, jinak by chovatel mohl zemřít.

„S něčím podobným jsme se nesetkali. Kdyby k něčemu takovému došlo, muselo by se kontaktovat toxikologické centrum v Praze," vysvětloval dále. Jinak podle Jiřího Hájka patřilo letošní léto k těm zdravotnicky standardním. „Během veder jsme samozřejmě museli řešit velký počet kolapsů. Celkově ovšem nic zvláštního. Hospitalizovali jsme pacienty s boreliózou, avšak to je běžná každoroční praxe," uzavřel.

Petr Dušek

Zmije? Ostřílení horalové do nemocnice nejezdí

Strach z hadího uštknutí je u každého člověka normální. Zvlášť když před sebou mají představu nákazy prakticky jediným jedovatým plazem u nás zmijí. Lidé z odlehlejších částí našeho regionu, kteří mají blíže k lesům a přírodě než k městu, se ovšem k věci staví radikálně odlišně. Jak zní jejich heslo: „Když tě kousne zmije, ničeho se neboj. Nemá skoro žádný jed.

Zabít může akorát malé dítě či velmi starého anebo velmi nemocného člověka.

Například osmapadesátiletého Mirka V. už kousnul tento druh hada dvakrát. Naposledy před třemi lety. „Ucítil jsem štípnutí, viděl jak se ta potvora plazí pryč a na noze jsem měl hryzanec," popisuje, co se tehdy stalo a pokračuje: „Roba chtěla, že s tím mám jet k doktorovi, ale zatrhl jsem jí to. Řekl jsem, že kvůli každé hlouposti nebudu lítat pořád do špitálu." Mirek se rozhodl kurýrovat sám. Podle svých slov mu bylo ze začátku trochu špatně, ale dalo se to vydržet. Potom dostal horečku, se kterou několik dnů ležel v posteli, a byl zase zdráv.

Tím samým receptem se posléze řídil i jeho zeť Tomáš. Také on byl asi před dvěma lety pokousán zmijí, na kterou nechtěně šlápnul, když se vyhřívala na betonové terase před jeho domem. A rovněž on se rozhodl, že lékaře nepotřebuje. Za pár dnů, které strávil v horečkách, už prý stál opět na nohou a v plné síle.

Ačkoli to ve zmíněných případech dopadlo dobře, a podobně se chová mnoho lidí především z vesnic, chatových oblastí a samot, tak každému doporučujeme, aby při uštknutí hadem vždy a bez otálení vyhledal lékařskou pomoc. Ne vždy to totiž musí dopadnout dobře.

Tomáš Pustka