Vyjadřovala nesouhlas s podmínkami současné nabídky prodeje městských bytů, které měli v právním nájemním vztahu v užívání většinou od doby, kdy byla tato městská část Hlučína vystavěna.

Hlučíňanům podmínky, za kterých jim současné vedení města nabídlo tyto byty k odkoupení do osobního vlastnictví, nevyhovují.

V devadesátých letech nabídlo zájemcům tehdejší vedení města jejich byty na Rovninách k odkoupení do vlastnictví za pevně stanovenou cenu. Jednalo se o část městských bytů, zbývající část nebyla tehdy k odkoupení nabídnuta. Údajně proto, že někdo tyto byty i s jejich nájemníky použil účelově jako zástavu na nějaký utajený a nezveřejněný úvěr.

„Občané na zasedání zastupitelstva vystoupili a vyjadřovali nespokojenost se současnou stanovenou cenou 8 500 za čtvereční metr. Částku považují za diskriminační břemeno a protestovali proti tvrzení zastupitele Davida Maňase, že vedení ODS v Hlučíně se výší této stanovené částky za metr čtvereční zabývalo a považuje tuto částku za zcela přiměřenou, odpovídající současné tržní hodnotě,“ říká Hlučíňanka Adéla Adamová.

Zdůrazňuje, že otázka vzniklého konfliktu, ke kterému došlo v důsledku úvěru, zůstala nezodpovězena. Občané se podle ní nedozvěděli pravdu o tom, kdo byl nabyvatelem úvěru, k jakému účelu úvěr posloužil a v jaké výši byl vyčerpán. Nikdo z vedení města ani ze zastupitelů neposkytl podle jejích slov patřičné vysvětlení, třebaže už v 90. letech pracovali jako zastupitelé občanů ve vedení města Hlučína.

„Z průběhu jsem nabyla přesvědčení, že nebylo v zájmu vedení města Hlučína, aby se do této věci šťouralo, ale naopak, aby celá věc zůstala dále ležet u ledu. Proto jsem 31. prosince podala trestní oznámení na neznámé pachatele ve věci úvěru z 90. let, kdy vedení města Hlučína schválilo čerpání úvěru ve výši 6 milionů a jako zástavu k tomuto úvěru poskytlo celou budovu Kulturního domu Hlučína pro svou soukromou obchodní firmu Teplo Hlučín,“ dodává Adamová.