„V šestnácti sem po vyučení nastoupila jako elektroprodavačka. Z Bredy odcházela jako vedoucí závodu, nad ní už byli profesně pouze zástupce ředitele a ředitel. Moje babička pro obchodní dům žila. Při každé rodinné oslavě, při každé příležitosti, si na Bredu vzpomněla. Strašně těžce pak nesla, když musel být dům uzavřen,“ popisuje Martin Víteček.
Když se o možnosti zakoupení proslovu dozvěděl, nadchlo jej to. „Hned jsem za babičkou jel a řekl jí to. Byla zaskočená a měla slzy v očích, nebyla z toho úplně nadšená. Ale po chvíli se usmála a řekla – dobře, jdu do toho, něco si nachystám, povím něco o historii. Babička byla opravdu člověk, který tím obchodem prošel, byla zde myslím od roku 1958,“ pokračuje.
Proslov už bohužel paní Irena Gajová nachystat nestihla, neboť 10. listopadu nečekaně zemřela. Udělal to tedy za ní její vnuk Michael.
„I proto jsem se rozhodl, že sem jako rodina přijdeme a společně na ni vzpomeneme,“ říká dojatě.Jeho babička ale nebyla jedinou příbuznou, kdo v Bredě pracoval.
„Náš děda prodával každou sobotu v prostoru vchodu kaktusy, které byly jeho velkou vášní. Babička navíc uváděla i módní přehlídky, na kterých chodil v dětství můj strejda, moje maminka také. Breda je zkrátka spjatá s naší rodinou. Velmi nás proto mrzí, jak to s budovou dopadlo. Z toho, že se uskutečnila sbírka, máme velkou radost. Doufáme, že to k něčemu bude a jednou se sem my nebo naše děti přijdeme zase podívat. Třeba to bude muzeum, třeba něco jiného, ale ať se to někam posune, protože momentálně Breda hyzdí centrum našeho krásného města,“ dodává Michael Víteček.
