Většina z nich se chová drze až agresivně.

Chce to pevné nervy

Určitě se už vám to také stalo. Jdete po Ostrožné dolů směrem k hodinám a už zdálky vidíte mladé muže ve výrazném oblečení. Obvykle jsou v ostře oranžové nebo růžové košili a samozřejmě v obleku. Kolem nich ale jen tak neprojdete.

Jakmile se přiblížíte, ihned vás zastaví například s otázkou, jakou používáte mobilní síť. Když řeknete, že nemáte zájem, hoši neváhají a přidají do kroku s vámi. Jsou neodbytní a i přes váš nezájem nepřestávají otravovat. Je poměrně těžké se jich zbavit.

Redakce byla svědkem i toho, jak chytají lidi za rukáv či mají nevybíravé poznámky k vzhledu žen, které jejich zboží odmítnou. Nedají se odbýt. Věta nemám zájem, nebo spěchám do práce, je jim naprosto cizí. Obtěžují dál. Když zrychlíte, zrychlí s vámi, nebo na vás ještě do dálky pokřikují.

Máte za sebou další stresovou situaci a zkaženou náladu. Druhý den raději zvolíte jinou trasu.

Devět stovek? Ani v hluboké narkóze!

A zde je osobní zkušenost jedné z našich redakčních kolegyň: „U prodejny Jednotamě zastavuje mladá žena a vychvaluje nový parfém, údajně z Francie. Hned mi též na obě ruce stříká ukázku jemnější i kořeněnější verze. Upřímně řečeno - voní obě stejně.

Po odpovědi na jednoduchou otázku mě ujistí, že mám mimořádné štěstí, protože správná odpověď mi zaručuje, že flakónek s tímto parfémem plus speciální vodu po holení jako bonus získám za pouhých 900 korun.

Po sdělení, že bych tolik peněz za pouličně koupený parfém nedala ani v hluboké narkóze, dochází ke snížení ceny na 300 korun a debata přestává být zajímavá. Odcházím a jen tak ze zájmu sleduji, jak dlouho mi „parfémová“ vůně na ruce vydrží. Za půl hodiny po ní není ani stopy.

Poznámka: Jako lovci duší

Určitě jste už měli tu čest. Zastoupili vám cestu nejspíše na Horním náměstí nebo na Ostrožné ulici a vnucovali. Jednou to jsou ty naprosto nejlepší tarify mobilních operátorů, jindy „originální“ francouzské parfémy, výhodné pojistky nebo jinou, vám určitě „potřebnou“ službu.

Ruce dennodenně natažené k vašim peněženkám pak doplňují zástupci různých charit a kameloti. Ale ti jsou trochu jiná kapitola. Vraťme se k těm prvním. Uličním prodejcům všeho možného.

Před časem se na stránkách Deníku psalo o těch, kteří lhali, když lákali pacienty pro jistou zdravotnickou organizaci. Metody se ale během pár měsíců od slov přesunuly k fyzickým kontaktům. Dnes už vás prodejci neoslovují jen tak stojící na rohu, ale přímo vám skočí do cesty a vnucují se.

„Můžu s vámi jít kousek?“ nebo „Co kdybych vás doprovodil,“ zaslechl jsem některá oslovení mladíka k Opavanům. Vrcholem pak bylo, když před Slezankou slečna s taškou plnou krabiček parfémů bez varování chytila za ruku kolemjdoucí ženu a nemínila ji pustit. Vnucovala jí produkt a když dotyčná stále nechtěla komunikovat, prostě jí postříkala nějakou vůní.

Jen se divím, že ještě po ní nechtěla peníze, když už ten parfém použila. Podobný obrázek byl po chvíli k vidění i u divadla. I mne oslovili. Než jsem přešel od knihkupectví Librex v Ostrožné přes Horní náměstí k divadlu, dostal jsem celkem čtyři nabídky.

Ve srovnání s agresivními kravatami mladíků od tarifů a parfémů mi pak bylo až líto dívky, která zde nesměle nabízela obrázky za příspěvek pro zdravotně postižené.

Nějak se nemohu zbavit pocitu, že tak nějak kdysi pracovali lovci duší. Nepustím tě, dokud nepřijmeš mé názory, moji víru…

(kus)