„Naši zaměstnanci mají zdravotní problémy a uplatnění v provozu, odpovídajícímu jejich stavu, by jinde nenašli, nebo by v něm dlouho nevydrželi,“ říká mistrová dílny Ilona Michalčíková.

Zákazníci si mohou nechat ušít kompletní textilní vybavení kuchyní nebo ložnic včetně doplňků v provedení, jaké se jim líbí. Látku si mohou přinést nebo si ji vybrat ze zásob dílny. „Výběr tu máme rozhodně pestrý s výhodnými cenami. Hodně zákazníků nás už zná a nejvíc práce míváme kolem Vánoc,“ dodává Ilona Michalčíková.

Volná místa v dílně jsou zaplněna roztomilými dekoračními hračkami ze stoprocentní bavlny vyplněnými dutým vláknem. Při jejich tvorbě vycházejí zaměstnanci z vlastní fantazie nebo z přání zadavatele. Vlastní návrhy zastupují například rozesmátí hastrmani obou pohlaví, po kterých by sáhlo každé dítě, a na objednávku zhotovují mimo jiné dráčky Hasíky v různých velikostech.

Jako své maskoty si je objednávají hasiči a zabydlení jsou už u sborů v Opavě, v Ostravě, v Brně, ve Zlíně i v Praze.

Zátorská čalounická firma si objednala zhotovení katalogů a obecní úřady i další instituce si v dílně nechávají šít ubrusy nebo vlajky a školy se ozývají se zájmem o krásně provedené kapsáře na lavice. Výtvory zručných šiček a dalších pracovníků se lidem v žádném případě nepodbízejí provedením odpovídajícím úrovni vietnamských tržnic. Jsou zárukou, že kupujícím vydrží.

„Za kvalitu našich výrobků ručíme, a to mohu říci s čistým svědomím,“ říká manažer dílny Pavel Šefránek. Jeho slova jsou potvrzena zákazníky, kteří se vracejí pro další zboží a návštěvu dílny doporučují i svým známým. Spokojení jsou také zaměstnanci, kteří vzdor svému zdravotnímu handicapu našli uplatnění.

Novou radost ze života našla v charitní chráněné dílně…

V charitní šicí dílně pracují čtyři zaměstnanci s různými osudy. Spojuje je radost z možnosti pracovat. A to pro člověka se zdravotními problémy není málo. Potvrzuje to Milada Kallerová, která je v dílně po desetileté praxi služebně nejstarší švadlenou.

„Začínala jsem ve Slezské tvorbě, ale když tam po roce 1990 začaly pracovní možnosti ubývat, poohlédla jsem se jinde. Práci jsem našla u soukromníka, který šil oblečení pro motorkáře, a na tu dobu mám jen dobré vzpomínky,“ říká.

Zhoršený stav kyčlí, se kterými má problémy od dětství, ji donutil práci opustit, a ke slovu přišla operace a endoprotéza. „Život se mi podstatně změnil. Už jsem nemohla pracovat na plný úvazek nebo v pásové výrobě a věděla jsem, že si časem nějaké zaměstnání najít musím,“ pokračuje Milada Kallerová.

K lámání chleba došlo za rok po operaci, kdy přišla o invalidní důchod. Nakonec měla štěstí v neštěstí, protože právě v té době se dozvěděla o existenci chráněných dílen, ve kterých je uplatnění také pro šičky. „Přišla jsem se zeptat a hned při vstupu mě vzala za srdce moc pěkná atmosféra, která v dílně vládla. Přišla jsem ve správnou chvíli, protože zrovna šičku potřebovali,“ vzpomíná pracovnice na začátky svého působení v Charitě.

Zhruba čtvrt roku do dílny docházela jako dobrovolnice bez nároku na plat a potom dostala pracovní smlouvu. Své zaměstnání si pořád ještě nemůže dost vynachválit. „Práce je tu zajímavá, svým způsobem i tvůrčí a za celou dobu jsem se tu nesetkala s jiným než vstřícným jednáním. Dobrovolně bych už nic měnit nechtěla,“ dodává Milada Kallerová.