Kliknutím zvětšítePři vchodu do prostor kostela svatého Václava možná zaujaly přítomné téměř okamžitě dvě věci. Tou první bylo jakési zvláštní kouzlo, které v sobě neslo spojení významného historického objektu a architektury se samotným tetováním. A tou druhou byl neustálý zvuk tetovacích strojků, které jely na plné obrátky.
O ojedinělé atmosféře koneckonců někteří hosté skutečně hovořili. „Přijeli jsme se známými z Ostravy. Já sama si chci nechat udělat kérku, ale ještě nemám úplně jasnou představu, tak se chci inspirovat. Musím říct, že mě to tady úplně dostalo, nemyslím teď jen tetování, ale to, že se to děje tady v kostele, je to opravdu zajímavé skloubení,“ mínila například Pavla Palkovská.
Po bližším prozkoumání bylo evidentní, že samotní tatéři měli doslova plné ruce práce. Těžko jste narazili na některého, který by zrovna neměl co dělat a netrpělivě vyhlížel potencionální zákazníky. Pokud jste ale měli štěstí, mohli jste si nechat udělat kérku i po spontánním rozhodnutí.
„Často ale mají tatéři domluvené lidi dopředu. Je to kvůli soutěži, kterou každoročně pořádáme. Je to klání o nejlepší barevné a černobílé tetování a pak také nejlepší kérka dne a celé akce,“ přiblížila jedna z organizátorek Tattoo Session Silesia Martina Baierová.
Tetovacích studií letos přijelo třicet, a to z Česka, Slovenska i Polska. „Dále tady máme také dva obchody s oblečením a jeden se šperky. Více nám bohužel kapacita kostela nedovolí,“ vysvětlila.
Krátce po půl druhé odpolední se oči rozzářily především mužským návštěvníkům akce. Ani letos totiž nechybělo malování na z velké části odhalené tělo krásné mladé ženy. A diváci tak mohli pozorovat její postupnou proměnu na japonskou gejšu.
V přímém přenosu vznikaly také čtyři obrazy, které se poté dražily na dobročinné účely. Nechyběla ani hudební kulisa, o jednu z nich se postaral třeba bubenický orchestr BORIS, který odpoledne zahrál v zahradě kostela. Zkrátka a dobře z nabitého programu si vybral každý.
A kdo o práci tatéra někdy uvažoval, ale byl na pochybách, mohl si vzít do rukou tetovací strojek alespoň cvičně kérka však nevznikala na lidském těle, nýbrž na připravených pomerančích.
Martina Baierová: Dnes už má akce hlubší smysl
Zpočátku se jednalo jen o malé klání mezi dvěma tatéry. Po třinácti letech vznikla akce, které minimálně v Moravskoslezském kraji nemá obdoby. Naše redakce si o ní popovídala s jednou z hlavních organizátorek, Martinou Baierovou z opavského studia Bekus Art Style.
Jak se stalo, že Tattoo Session Silesia vlastně před těmi třinácti lety vznikla?
Tehdy porovnával Bekus síly s jiným opavským tatérem, jak už to tak u mužů chodí (smích). Zkrátka kdo je lepší. Ne že by se vyloženě handrkovali oni dva mezi sebou, ale spoustu řečí měli lidé kolem, protože tehdy tady ještě tolik tatérů nebylo. Všechno vyvrcholilo tím, že se řeklo tak jo, uděláme soutěž a tam se rozhodne.
Úplně poprvé se akce konala v opavském Lidovém domě. Pak se ale stěhovala dále.
Ano, první ročník proběhl v Lidovém domě. Už tehdy jsme měli obrovskou návštěvnost a v těch prostorech to jednoduše nešlo ustát, měli jsme tam kolem čtyřiceti, padesáti studií. Napoprvé to pro nás tedy byla dost rána, velký úspěch.
A tak jsme druhý ročník zkusili udělat ve víceúčelové hale. Nejdříve se jednalo o jednodenní akci, až pak se to protáhlo na dva dny. No a od výročního desátého ročníku jsme tady v kostele svatého Václava.
Když se celá ta myšlenka tehdy před lety zrodila, čekali jste, jak velký rozsah nakonec bude mít?
Popravdě jsme to nijak neplánovali, zda z toho bude nějaká velká akce nebo ne. Chtěli jsme vytvořit domácké prostředí. Nejsme jediní, kdo v Česku takovou událost pořádá, ve světě je pak třeba běžné, že přijde deset tisíc lidí za víkend. Což v našem případě samozřejmě není, ale jsme rádi, když o nás lidé mluví jako o již zmíněné domácké, přátelské, rodinné akci. Necítíme rivalitu.
Říkáte až deset tisíc lidí za víkend v zahraničí, kolik přibližně si jich najde cestu sem do Opavy?
Bývá to vždy kolem tisícovky návštěvníků. V rámci Moravskoslezského kraje je to ojedinělá akce.
Ukrývá se v Tattoo Session Silesia také nějaká hlubší myšlenka, význam?
Dnes už to hlubší smysl určitě má. Kdysi to bylo opravdu jen hele, poměříme síly. A teď je to kamarádská záležitost, kdy se s některými celý rok nevidíme a sejdeme se vždy tradičně tady. Probereme novinky, má to takový podtext rodinného srazu.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
