Prvním z těchto projektů je program Motivátor, realizovaný v detenčním ústavu a díky norským financím se v roce 2023 opravily prostory pro jeho zajištění. Od té doby probíhá program pod vedením odborných pracovníků, školených v Norsku, v moderně vybaveném terapeutickém centru.

Opravené prostory však nemusí sloužit pouze pro činnosti tohoto programu, jsou vhodné i pro další aktivity chovanců v ústavu. Provedenými stavebními úpravami a materiálovým vybavením byla celkově zvýšena úroveň pracovního prostředí, ve kterém se terapeutický tým chovancům věnuje. To přispívá ke snížení negativních dopadů věznění i k motivaci chovanců pracovat na sobě během výkonu zabezpečovací detence.

Druhým projektem je rekonstrukce ústavního hřiště v areálu Detenčního ústavu. Upravené prostředí bude ústav používat k terapeutickým činnostem s chovanci. Odborný personál může při své práci s vězněnými osobami využít prostory hřiště, travnaté plochy, pergoly nebo skleník a pozitivně tím působit na chovance. To přispěje k výraznému zvýšení motivace pro případnou změnu zabezpečovací detence v ústavní ochranné léčení.

Třetím a posledním projektem je zpracování manuálu pro výkon ochranných léčení ve výkonu trestu odnětí svobody a vybudování venkovní terapeutické zóny pro práci s odsouzenými ve specializovaných oddílech. V této zóně bude možné zajišťovat léčebně terapeutické aktivity ve venkovních prostorách objektu věznice na Olomoucké ulici. Využívaná bude například k pracovní terapii, relaxaci, uvolnění negativních pocitů i odbourávání stresu. Tomu všemu venkovní prostředí pomáhá a současně využívá též léčivý vliv přírody na člověka. Natáčecí štáb získal v opavské věznici materiál, ve kterém budou jednotlivé projekty prezentovány jak ze strany zaměstnanců, kteří v rámci programů pracují, tak samotnými chovanci a odsouzenými, kteří těmito programy prošli.

Opavská věznice je už více než stoletá a je rozdělena na ženskou se sídlem v Olomoucké ulici a mužskou v Krnovské ulici, kde se nachází i detenční ústav. Moderní vězeňská éra začala v Opavě rokem 1888, kdy byl objekt v Olomoucké ulici uvedený do provozu. Věznice nebyla trestnicí a vězňové v ní vykonávali nepodmíněný trest v maximální délce tří let. Mladiství odsouzenci do osmnácti let byli přitom od dospělých důsledně oddělováni.

Během druhé světové války byli vězni využívaní hlavně při klasickém lepení sáčků, v ústavních dílnách, opravách, praní a šití uniforem a prádla. Ve venkovních zaměstnáních často pracovali na vykládce vagónů, ve zbrojařské výrobě nebo v místních fabrikách. Nasazováni byli též při dobývacích pracích v sádrovcových lomech. Během osvobozovacích bojů nebyla věznice výrazněji poškozena. Dnes slouží jako ženská věznice pro odsouzené ve všech kategoriích včetně doživotí.

Druhý objekt má věznice v Krnovské ulici. Ten rovněž pochází z předminulého století a původně patřil armádě. Koncem roku 1945 byla v objektu zřízena vojenská věznice. V roce 1950 do ní byli z plzeňské trestnice na Borech přemístěni vrcholní důstojníci československé armády, jejichž jedinou vinou bylo, že bojovali na té „nesprávné“ straně - legionáři, západní letci, parašutisté, odbojáři, účastníci osvobozovacích bojů nebo velitelé z východní a západní armády. Vojenská trestnice zanikla v roce 1952 a vystřídal ji Státní vězeňský ústav MNB Opava, který se stal věznicí pro odsouzené mladistvé a muže. V šedesátých letech minulého století si v něm odpykával trest i tehdejší ministr vnitra Rudolf Barák. Mladiství byli roku 2012 z opavské věznice odsunuti a v dalším roce byl uvolněný prostor určený pro potřeby detenčního ústavu.