Rozdílné jsou jen kategorie, ve kterých zvítězili. Markéta v kategorii Pomoc ostatním lidem a Tomáš v kategorii Pomoc n@ netu. Konkurence byla hodně silná, protože porota vybírala z 541 zaslaných příběhů o dobrém skutku svém nebo kamaráda.

Ocenění s dárky od sponzorů si slavnostně převzali tento čtvrtek v Praze na Staroměstské radnici. Zástupci škol s vítěznými finalisty dostali od nadačního fondu Dětský čin roku šeky na 10 000 korun pro školní pomůcky.

Příběh Markéty

Příběh Markéty Janíkové Radost u srdce se týká seniorcentra, ve kterém pracuje její maminka. Markéta chodí mezi jeho obyvatele, hraje jim na klavír, povídá si s nimi a zpívá.

„Vždyť to pro ně musí být ubíjející, sedět celý den na pokoji, ven z něj jít jen na oběd, na večeři a někdy na terasu,“ napsala třináctiletá dívenka. Zvláštní pozornost věnuje paní na vozíčku, se kterou tráví během návštěvy seniorcentra i celou hodinu.

„Někdo si myslí, že tam chodím z donucení, ale není to pravda. Chodím tam moc ráda a kolikrát se další návštěvy nemůžu ani dočkat,“ dodává Markéta.

Příběh Tomášův

Tomášův příspěvek Snad zachránil i život byl o jeho kamarádovi Ondrovi, zapojenému do internetové hry World of Warcraft. Jedna z postav neustále psala, že se chce zabít, a proto se za ní počítačově vydal. Jako jediný z hráčů ji oslovil otázkou: Proč se chceš zabít?

Neznámý odepsal, že nemá pro co žít, Ondra mu napsal, že sebevražda nic nevyřeší a nakonec mu poradil: Tak žij ve hře, ale nezabíjej se. Hráč ho poslechl a požádal ho o jeho soukromý Skype.

„Stejně by se měli zachovat všichni. Kdo ví, jestli by se někdo zajímal o osud neznámého, kdyby Ondra ten den nebyl na počítači,“ položil Tomáš ve svém příspěvku závěrečnou otázku.

Setkání se slavnými osobnostmi

Během předávání cen se děti setkali s herci Alešem Hámou, Janem Révaiem, Terezou Brodskou, Jitkou Čvančarovou, Petrou Černockou, Danou Morávkovou, modelkou Lucií Váchovou a vícenásobným paralympionikem a mistrem světa v cyklistice Jiřím Ježkem. Kontakt s nimi patřil u malých Slavkováků k největším zážitkům.

Radostí se netají ani ředitel jejich školy František Hodný. „S celou sborovnou jsem si prožil obrovskou radost. Snažíme se naše žáky vést k tomu, aby se chovali slušně, pomáhali bližním a nebyli lhostejní k osudu jiných. Zdá se to naprosto samozřejmé, jenže přesto tomu tak stále ještě není. Letošní dvojnásobný úspěch našich dětí motivuje i další děvčata a chlapce k následování,“ míní ředitel.