Věc Makropulos Karla Čapka pojednává o světoznámé operní zpěvačce Emilii Marty v podání Ivany Lebedové, která si po elixíru nesmrtelnosti, který jako mladá vypila, žije už 337 let, aniž by to kdo tušil. Ivana Lebedová ji poskytuje svůj typicky sebevědomý projev bez zbytečných okolků a sentimentality. Emilia Marty alias Ellian Mac Gregor, Ekaterina Myškin, Elsa Müller, Eugenia Montez nebo původním jménem Elina Makropulos je dlouhým životem sice unavená, ale stále se bojí smrti a proto zoufale hledá Věc Makropulos, recept dlouhověkosti.

„Kdybys věděl, jak jste směšní, vy lidé! Kdybys věděl, jak jsem unavena! Kdybys věděl, jak je mi všecko jedno!“ rezignovaně říká svému protihráči Prusovi po odhalení svého původu. Ten je v podání Martina Valoucha mužem, kryjícím svou aroganci pláštíkem zdvořilosti, s níž postupně odhaluje tajemství slavné femine fatale. Nedotkne se ho ani smrt jeho mladého syna Janka v podání Jiřího Háby.

Kristýna, dcera solicitátora Vítka (Jakub Stránský), zdařile vystižená Andreou Zatloukalovou, se zmítá mezi touhou po pěveckém úspěchu podle vzoru Emilie Marty a nedůvěrou ve své schopnosti.

Advokáta Kolenatého, který marně vede letitý spor o dědictví svého klienta, představuje Richard Vokurka jako pragmatického muže, ctícího zákony a nedůvěřujícího neprověřeným novinkám. Během hry prochází vývojem od původní umírněnosti k tvrdému postoji.

Maxe Hauka-Šendorfa ztvárňuje Vladislav Georgiev s určitým smyslem pro humor jako člověka ze „staré seladonské školy“. Charakterové rysy postav se projevují hlavně v závěru během diskusí o nejlepším využití nebo zpeněžení elixíru života.

Celkově by inscenaci určitě prospěla hlasitější mluva aktérů, což je přetrvávající problém mnohých členů opavského činoherního souboru. Věc Makropulos napsal Čapek ve stejném období jako neméně slavné drama R.U.R. nebo Ze života hmyzu. Zkoumal v nich téma nesmrtelnosti a jejích důsledků pro lidskou existenci. Tento klasický titul české meziválečné dramatiky se teď do opavského divadla vrací po více než šedesáti letech. Světovou premiéru měl v listopadu 1922 a Čapek sám inscenaci režíroval. Hlavní roli Emilie Marty ztvárnila Leopolda Dostálová a Kristýnou byla Olga Scheinpflugová. Inscenace byla úspěšná a byla odehraná čtyřiadvacetkrát. Na její motiv zkomponoval Leoš Janáček stejnojmennou operu.

Typicky českou hru doplňuje ve Slezském divadle výstava obrazů opavského výtvarníka Ondřeje Kočára, který v divadle vystavuje už potřetí. Kolekce jeho olejomaleb je laděna do teplých a příjemně uklidňujících tónů, navozujících pohodovou atmosféru. Právě v dnešní neklidné a uspěchané době poskytuje divákům iluzi klidu a duševní pohody. Autor má na svém kontě už více než sto výstav a jeho díla byla v minulých letech k vidění například i v prostorách Parlamentu nebo v soukromých galeriích v různých českých městech. V současnosti jsou umístěna na Kočárových autorských stránkách www.ondrejkocar.cz.

Slezské divadlo: Věc Makropulos. Autor: Karel Čapek, scéna: podle Karla Čapka, kostýmy: Tomáš Kypta, režie: Jiří Seydler.. Premiéra 19. května

Nadcházející reprízy: 29. a 31. května a 8., 12. a 20. června

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:

Na kávě v Opavě, 4. díl: Kupkafe vsadilo na domácí výrobu. Od rohlíků po sirupy

4. díl seriálu Deníku Na kávě v Opavě, 27. května 2024. | Video: Deník/Kateřina Součková