Velbloudi, lamy, ovce, kozy, prasata, osli ale třeba i dikobrazi. Ne, není to výčet zvířat ze zoologické zahrady, právě jsme vám představili některé obyvatele farmy, žijící na okraji obce Kružberk na Opavsku. O zdejší minizoo se starají partneři Tomáš Pater a Veronika Pašková. A hned na první pohled je zřejmé, že to dělají s láskou a radostí. I když jde často o náročnou práci.

Při příjezdu k farmě autem trochu zpomalujeme a kontrolujeme, zda jsme tady správně. To neujde pozornosti jedné ze zdejších lam krotkých, jejichž výběh hraničí s klidnou silnicí a okamžitě si nás jde bedlivě přeměřit. No, někdo má doma hlídacího psa, někdo hlídací lamu, napadá nás. Auto je možné zaparkovat přes cestu u autováhy.

Jakmile vcházíme do minizoo, už nás zde přivítá Veronika Pašková. Kdo miluje venkov, okamžitě se mu zalíbí i tady. Ticho a klid příjemně narušují jen hlasy některých zvířat, žije jich tady kolem dvaceti různých druhů, od drůbeže, přes hlodavce, ptáky až po větší i menší savce.

Dvě ovce a osel

Příběh kružberské minizoo a farmy se začal psát postupně. „Nějak to vyplynulo. Přestěhovali jsme se sem z města s tím, že si pořídíme zvířata. Začalo to dvěma ovečkami a jedním oslíkem, na kterém jsme vozili děti. Pak přibyl druhý a my jsme si řekli, že by si mohli na žrádlo třeba i vydělat. Vyráželi jsme vozit děti po okolí, časem se to rozkřiklo. Já jsem dříve jezdívala s historickou skupinou, takže jsme se zase dali dohromady a účastnili jsme se s nimi různých historických jarmarků. Takto se to hromadilo a rozrůstalo. Až z toho vznikla taková naše malá dobová pojízdná farma. A protože už nás lidé znali a chtěli vědět, jak se naše zvířata mají, postupně jsme budovali i minizoo, abychom sem mohli pouštět návštěvníky celoročně,“ vypráví nám Veronika Pašková.

S velbloudy a osly se během roku účastní různých akcí, v prosinci jsou to hlavně jarmarky, živé betlémy, v lednu Tříkrálové průvody. Je zřejmé, že zvířata musí být zvyklá na lidský kontakt. „Mají výcvik, určitě bychom nemohli vzít velblouda do města či průvodu, kdyby nebyl zvyklý na lidi. Musí se socializovat, na různé akce je bereme už odmala,“ říká.

Dětské tábory i přednášky

Zároveň na farmě začali pořádat i přednášky o chovu zvířat pro děti a také letní tábory pro děti. „Děti k nám přijedou v pondělí a jsou tady do neděle. Bydlí dole na Kružberku, dopoledne s nimi trávíme tady. Vyzkouší si práci na farmě, jak nakrmit a obstarat zvířata, ale samozřejmě podle toho, co je baví, do ničeho je nenutíme. Odpoledne pak vezmeme oslíky a velbloudy a jdeme se projít lesem, na přehradu. Povídáme si s nimi o zvířatech, děti zjišťují, jak se chovají a jak k nim přistupovat,“ vysvětluje Veronika Pašková.

Na farmě provozují i zvířecí trekkingy, kdy si lidé mohou lamu, osla, popřípadě velblouda vypůjčit a jdou s nimi na procházku tamní přírodou.

Krmení povoleno

Po úvodním povídání už se vydáváme na prohlídku farmy, vyzbrojeni kyblíčkem s krmením pro zvířata. „Pokud k vám přijdou, určitě je můžete nakrmit,“ uklidňuje nás Veronika Pašková. Návštěvníci si krmení zakoupí v automatech, které jsou na celé desetikoruny. Míjíme početnou skupinu morčat, ta jsou samozřejmě oblíbená zejména u dětí. Poté vstupujeme do výběhu lam Alpak, společnost jim dělají bílé i hnědé kozy, žije tady i nejmenší plemeno ovcí na světě, a to ovce ouessantská.

Jednou ze zdejších rarit jsou také kozy walliserské, mající nezvykle dlouhou srst. Procházíme kolem obydlí prasat Kune Kune, jejichž bezprostřední sousedi jsou již nám od příjezdu dobře známé lamy krotké. V jejich zorném poli skončíme takřka okamžitě, jakmile spatří kyblík se žrádlem. Krmit poměrně vzrostlé lamy je rozhodně netradičním zážitkem. A další nás čeká záhy.

Obklopeni velbloudy

To když se vracíme zpět a společně s Veronikou Paškovou vstupujeme do výběhu k velbloudům. „Bydlí“ tady celkem čtyři – samice Jessy, Šemi, Jasmína a samec Sultán. Za chvíli přicházejí rovnou k nám, nedělí nás žádná bariéra a jsme s nimi ve velmi těsném kontaktu. Můžeme si je pohladit, ovšem co je zajímá nejvíce, je již zmiňovaný kyblík s krmením. Být v takovém úzkém obklopení velbloudů, to by se vám snad v žádné zoo nemohlo stát a takový zážitek se jen velmi těžko popisuje slovy. Zkrátka nezapomenutelné.

„Teď budeme čekat první odchov po čtyřech letech. Rozmnožit velblouda není vůbec jednoduché,“ prozrazuje nám Veronika Pašková. Jeden z velbloudů má na sobě ještě zbytek zimní srsti. „Na zimu velbloudi zarostou, na jaře na ně není úplně pěkný pohled, protože srst shazují a různě na nich plandá. Každý se také ptá, zda je u nás velbloudům v zimě zima. Zima jim není, ale před sluncem se schovají. A v zimě, když padá sníh, tak si lehnou ven a nechají se zapadat sněhem,“ říká s úsměvem Veronika Pašková.

Naše exkurze končí u výběhu dikobrazů. Do budoucna by chtěli na farmě chovat také dravce a surikaty. V zadní části farmy se chystá kruhový prostor, kde se budou moci návštěvníci projet na velbloudu či oslovi. Během prázdnin zde vyroste rovněž samoobslužný zoobar.

Zoochov Kružberk mohou zájemci sledovat na https://www.zoochov.cz/ nebo na Facebooku Zoochov.