Setkání se přitom začalo rýsovat poměrně nenápadně. Již podruhé chtěla vyrazit do Himálají. Jejím cílem se měla stát vesnička Mulbekh v severoindické oblasti Ladakh, kde stále přežívá tibetská kultura.

„Pracovali jsme pro českou organizaci Brontosauři v Himálajích, která se stará o rozvoj vzdělávání ve škole v Mulbekhu. Letenky jsme měli koupené na 1. července. Dozvěděli jsme se však, že dalajláma nakonec tuto vesnici navštíví 26. června," vysvětlovala právě Veronika Vaníčková, která do Asie odlétala ještě s fotografem výpravy Jakubem Trnčákem.

Oba možnost setkání s Tändzinem Gjamcchoem, jak zní civilní jméno dalajlámy, neskutečně strhla. „Museli jsme nechat propadnout letenku za 14 tisíc korun a koupit si novou za stejnou cenu na 23. června. Řekli jsme si, že nám to za to stojí," doplnila.

Úsměv jim po příletu na místo ovšem zmrznul, protože dalajláma nakonec nemohl do Mulbekhu přijet kvůli nepřízni počasí. Když už se zdálo, že investice do nové letenky byla zbytečná, telefonovali dalajlámovi zástupci podruhé a jako kompenzaci nabídli návštěvu přímo v dalajlámově paláci v Choglamsaru, kde právě probíhalo buddhistické učení Kalachakra pro 110 tisíc lidí.

close Dobrovolníci a vedení školy v Mulbekhu se s dalajlámou zvěčnili na společné fotografii. Mezi nimi byla i Veronika Vaníčková. zoom_in

Dobrovolníci a vedení školy v Mulbekhu se s dalajlámou zvěčnili na společné fotografii. Mezi nimi byla i Veronika Vaníčková. foto: Jakub Trnčák

A tak se i bývalá studentka Slezského gymnázia vydala na náročnou cestu džípem přes Himálaje.

Předtím než dalajláma přivítal skupinu návštěvníků ve svém paláci, museli všichni projít bezpečnostními kontrolami. „Připadala jsem si jako na letišti. Byli jsme hned třikrát kontrolováni, než nás k němu pustili," prozradila mladá Opavanka. Duchovní otec Tibeťanů si na výpravu z Mulbekhu vyhradil několik desítek minut, během nichž se všichni přítomní pohroužili do debaty o všem možném.

Naživo je podle Veroniky Vaníčkové přesně takový, jak se o něm všeobecně tvrdí. Nechybí mu vlídnost, přátelskost, vtip a také přirozený šarm. „Je to úžasný člověk. Má velký smysl pro humor. Stačili jsme si s ním i zavtipkovat – náš architekt Martin Knap mu vyprávěl, že nové školní budovy staví z materiálů přirozených pro tuto oblast a také dle tradičních postupů. Na to se ho dalajláma s vážnou tváří zeptal, zda je to bezpečné," smála se dobrovolnice.

„Neopomněl se zmínit ani o Ladakhu jako takovém, přičemž zdůraznil, jak je pro tuto oblast důležité kvalitní vzdělání a naše spolupráce s místní školou. Chtěl s námi hovořit ještě déle, jenže jeho ochranka nám velice rázně naznačovala, ať už vypadneme," pokračovala rodačka z Opavy.

Kdo je dalajláma? Jedná se o duchovního otce Tibeťanů. Tändzin Gjamccho je v pořadí už čtrnáctý dalajláma. Narodil se v roce 1935 a svou zemi musel opustit v pětadvaceti letech. Od roku 1959 žije v exilu v severoindické Dharamsále, kam se stáhl poté, co Tibet musel čelit vpádu čínské armády.

Současný dalajláma stále aktivně šíří buddhistické učení. Během roku 1989 obdržel Nobelovu cenu míru. Několikrát navštívil i Česko.

Co je to Ladakh? Ladakh je oblast na severu Indie, která je silně buddhistická. Často se jí přezdívá Malý Tibet, jelikož je silně ovlivněna tibetskou kulturou. Právě zde se soustředila řada uprchlíků, kteří Tibet opustili po násilném obsazení země Čínou. Ta posléze začala soustavně likvidovat tradiční kulturu Tibeťanů.

Číňané bourali kláštery, pálili posvátné texty a začali sem stěhovat vlastní občany, aby naředili místní obyvatelstvo. Právě Ladakh je oblastí, kde tradiční tibetská kultura zůstala nenarušena a stále přežívá.

Brontosauři v Himálajích

close Jedním z cílů českých dobrovolníků v Mulbekhu bylo motivovat místní děti ke studiu. zoom_in

Jedním z cílů českých dobrovolníků v Mulbekhu bylo motivovat místní děti ke studiu. foto: archiv Veroniky Vaníčkové

Veronika Vaníčková na sever Indie odcestovala proto, aby s českou organizací Brontosauři v Himálaji pomáhala v místní škole. A to jako dobrovolnice. „Máme program, který se nazývá Prázdninové dobrovolnictví, jehož prostřednictvím se snažíme děti motivovat ke studiu. Cenné rady jsme předávali i zdejším učitelům," uvedla.

Dobrovolníci se žáky a také jejich rodiči navázali velmi blízké vztahy. Nezřídka kdy byli pozváni přímo do rodin, ať už pouze na čaj, nebo rovnou na celý týden: „Někteří rodiče byli ze začátku plaší. Pak se ale otrkali a ztratili ostych. Díky tomu jsem se naučila celou řadu receptů a dozvěděla se spoustu informací, které se k běžným turistům nedostanou.

Vzhledem k tomu, že Indie je bývalá britská kolonie, angličtina je zde úředním jazykem. Ovládají ji ale spíš mladší lidé." Brontosauři v Himálaji jsou organizací, která v severoindickém Ladakhu pomáhá rozšiřovat vzdělání. Více informací o jejich činnosti naleznete na internetových stránkách www.brontosaurivhimalajich.cz.

Případní zájemci o spolupráci mohou odjet do Mulbekhu jako dobrovolníci, nebo se například zapojit finančně.

Spali v zahradách Tádž Mahalu

close V zahradách u Tádž Mahalu nakonec byla nucena přespat i Veronika Vaníčková. zoom_in

V zahradách u Tádž Mahalu nakonec byla nucena přespat i Veronika Vaníčková. foto: archiv Veroniky Vaníčkové

Veronika Vaníčková si z pobytu na severu Indie odvezla řadu zajímavých zážitků. Největším z nich je samozřejmě osobní setkání s dalajlámou a hned za něj by se mohl řadit nocleh na území jedné z nejznámějších staveb světa – Tádž Mahalu. Pětadvacetiletá dobrovolnice původem z Opavy sem zavítala při zpáteční cestě z Mulbekhu na letiště do Dillí.

„Se třemi kamarády jsme tam dorazili večer před odletem. Varování místních se vyplnila. V nočních hodinách je před branami paláce velmi nebezpečno, zejména kvůli všudypřítomným smečkám nepříliš přátelských divokých psů. Nedokázali jsme si představit, že bychom tam přespali. Proto jsme se rozhodli přelézt zeď a spát v zahradách Tádž Mahalu," popisovala Veronika Vaníčková a vzápětí dodala:

„Prakticky hned za námi přišel jeden z vojáků, kteří palác střeží. Vysvětlili jsme mu naši situaci a on nás tam nechal přespat. Dokonce nám každému přinesli lavičku, ať se vyspíme pohodlněji. Ráno nás pak měl vzbudit."

Indičtí strážci zákona české čtveřici pomohli ještě jednou, konkrétně když se měla dostat druhý den odpoledne na letiště. „Ptali jsme se místních, kde je správná autobusová zastávka. Každý z nich nám říkal něco jiného, protože slovíčko „nevím" je tady potupa. Správný autobus nám tak ujel a byli jsme zoufalí, protože letadlo letělo za pár hodin a my už byli bez peněz.

Nakonec jsme se obrátili na policisty. Ti nám normálně stopli projíždějící autobus mířící do Dillí a řidiči přikázali, aby nás vzal. Nemuseli jsme ani nic platit. Policisté zde mají obrovskou autoritu," zakončila Veronika Vaníčková.

Petr Dušek