Původní místnosti, v nichž v Opavě přespávali muži i ženy bez domova, se rozrostly o další jednu místnost. Nyní mohou klienti strávit noc v útrobách Centra sociálních služeb Samaritán, pod něhož zařízení pro muže spadá, mnohem kvalitněji. Došlo totiž k otevření nových prostor, a sice tak, že část postelí se přestěhovala do bývalé kanceláře. Ta se změnila v noclehárnu číslo dva. 

Celkově kapacita tak zůstala stejná jako předtím, postelí zde mají osmnáct. Avšak nově jsou lůžka rozděleny do místností po dvanácti a šesti. Klienti tak mohou mít o něco větší soukromí, pohodlí, ale třeba i v případě, jsou-li nemocní, mohou se na posteli v menší místnosti, jak se říká, vyležet. „Velký dík patří mým spolupracovníkům, kteří to nedělali proto, že musí, ale proto, že chtějí, aby klienti měli trochu důstojnější a lepší přespávání. Ne, že by to předtím takové nebylo, ale přeci jen osmnáct postelí v jedné místnosti je dost. Děkuji jim, že to dokázali v celkem krátké době zařídit,“ řekl ředitel opavské Armády spásy Gerhard Karhan.

Kromě toho došlo i na úpravy v tamním denním centru. V současné době využívá noclehárnu dvanáct až šestnáct mužů. „Kapacita osmnácti lůžek v Opavě v této chvíli stačí. Pokud by byla potřeba a bylo by ve statistikách uvedeno, že stále chodí například pětadvacet klientů, pak bychom to teprve museli řešit,“ pokračuje.

Úplně stejné změny se odehrály také v prostorách noclehárny pro ženy v Rybářské ulici. „Kapacita byla sedm míst v jedné ložnici. Došlo k rozdělení na dvě samostatné ložnice, v té první zůstalo pět lůžek, ve druhé jsou dvě. Je to hlavně proto, aby měly klientky větší komfort, soukromí, ale třeba i z toho důvodu, že přijímáme osoby, propuštěné z opavské psychiatrické nemocnice nebo ženské věznice. A my nevíme, co od těchto žen můžeme čekat, takže je můžeme umístit na ten samostatný pokoj. Popřípadě bude-li mít žena nějakou zdravotní indispozici, bude moci být na tom pokoji po celý den,“ přibližuje vedoucí Sociálních služeb pro ženy a matky s dětmi Martina Řeháčková.

Ženská noclehárna je aktuálně využívána asi ze šedesáti až sedmdesáti procent. To azylový dům pro ženy a matky s dětmi má kapacitu šedesát lůžek naplněnou dlouhodobě.

K financování významně přispěly i takzvané nocleženky. Jde o poukázku v hodnotě sta korun, jejímž zakoupením mohou zájemci jednomu člověku bez domova umožnit strávit noc v teple. Mimo přespání ale dostane i polévku s pečivem a teplý nápoj, možnost vykonat osobní hygienu nebo se setkat a promluvit si se sociálním pracovníkem.

„Nocleženka samotná stojí pětačtyřicet korun. Další část do té sto koruny je pak věnována právě také na zkvalitnění potřeb klienta. Ať jsou to nové peřiny nebo matrace,“ vysvětluje závěrem Gerhard Karhan.